Kyvadlo, jáma a naděje

Kyvadlo, jáma a naděje
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka14 minut
Žánrykrátký film, horor
NámětEdgar Allan Poe
Auguste Villiers de l'Isle-Adam
Jan Švankmajer
ScénářJan Švankmajer
RežieJan Švankmajer
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleJan Žáček
ProdukceKrátký film Praha
Studio Jiřího Trnky
KameraMiroslav Špála
StřihHelena Lebdušková
Výroba a distribuce
Premiéra1983
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Kyvadlo, jáma a naděje na ČSFD, Kinoboxu, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyvadlo, jáma a naděje je český film režiséra Jana Švankmajera z roku 1983. Film je zčásti hraný a zčásti animovaný, a je pomyslně rozdělen na tří části: první dvě inspiroval děj povídky Jáma a kyvadlo od Edgara Allana Poea, tato část je v závěru rozvita Nadějí od Augusta Villierse de l'Isle-Adama, čímž hrdina ztrácí možnost utéct svému osudu. Film zachycuje zvůli moci a oproti tomu zoufalou vůli člověka po životě.[1]

Pro režiséra není tento film prvním setkáním s dílem Poea, již v roce 1981 natočil film Zánik domu Usherů, a ani ne poslední, jeho film Šílení je též inspirován dílem amerického romantika.

Děj

[editovat | editovat zdroj]

Příběh začíná rozsudkem a nesením odsouzence chodbou do kobek. Následuje citát z Jámy a kyvadla:

„ Poslední zřetelná slova, která jsme zaslechl, byl rozsudek – strašný rozsudek smrti. A pak mi hlasy inkvisitorů splynuly v jediný snový, mátožný šum. Vyvolaly ve mně představu otáčení, snad že se mi ve fantasii sléval s klapotem mlýnského kola. “

Následně začíná kamera, která snímá z pohledu odsouzeného, poněkud nejistě sledovat místnost. Zabírá kostru vymalovanou po celé kobce, složité mechanismy spouštěcího zařízení a ruku hrdiny.

Poté, co se odsouzený osvobodí, začne se k němu přibližovat stěna z plechu s pohyblivými výjevy zatracení a pekelných bytostí, zpoza kterých šlehají plameny. Z této smrtelné pasti odsouzenému nepomůže generál Antoine Lasalle jako v literární předloze, ale dostane se sám z cely pryč, když se schová ve studni a celý mechanismus přes něho přejede.

Poté uteče do chodeb, kde opět hraje důležitou roli roztřesená kamera zabírající detaily rukou, nebo výjev mučení v jiné cele. Odsouzený je na své cestě na svobodu zadržen postavou inkvizitora a film končí citátem z l'Isle-Adama:

„ Copak můj synu? Zítra budete možná spasen… a vy jste chtěl od nás odejít. “

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1984 – Cena poroty v Montrealu
  • 1984 – Cena FICC v Krakově
  • 1985 – Hlavní cena a Cena FIPRESCI v Oberhausenu
  • 1985 – Zvláštní uznání poroty a kritiky v Portu

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kyvadlo, jáma a naděje [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2009-03-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Filmy režírované Janem Švankmajerem
Celovečerní filmy
Něco z Alenky (1988) • Lekce Faust (1994) • Spiklenci slasti (1996) • Otesánek (2000) • Šílení (2005) • Přežít svůj život (2010) • Hmyz (2018)
Krátké filmy
Poslední trik pana Schwarcewalldea a pana Edgara (1964) • Johann Sebastian Bach: Fantasia G-moll (1965) • Hra s kameny (1965) • Rakvičkárna (1965) • Et cetera (1966) • Historia naturae (1968) • Zahrada (1968) • Picknick mit Weissmann (1968) • Byt (1968) • Tichý týden v domě (1969) • Kostnice (1970) • Don Šajn (1970) • Žvahlav aneb šatičky slaměného Huberta (1971) • Leonardův deník (1972) • Otrantský zámek (1977) • Zánik domu Usherů (1980) • Možnosti dialogu (1982) • Kyvadlo, jáma a naděje (1983) • Do pivnice (1983) • Mužné hry (1988) • Another Kind of Love (1988) • Tma/Světlo/Tma (1989) • Zamilované maso (1989) • Flora (1989) • Autoportrét (1989) • Konec stalinismu v Čechách (1990) • Jídlo (1990)