Kájov

Kájov
Kájov – kostelní areál od severovýchodu (ze staré hlavní silnice)
Kájov – kostelní areál od severovýchodu (ze staré hlavní silnice)
Znak obce KájovVlajka obce Kájov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecČeský Krumlov
Obec s rozšířenou působnostíČeský Krumlov
(správní obvod)
OkresČeský Krumlov
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 996 (2024)[1]
Rozloha49,90 km²[2]
Nadmořská výška540 m n. m.
PSČ382 21
Počet domů581 (2021)[3]
Počet částí obce10
Počet k. ú.5
Počet ZSJ12
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Kájov
Kájovská 100
382 21 Kájov
ou-kajov@ou-kajov.cz
StarostaBohumil Šíp
Oficiální web: www.kajov.eu
Kájov
Kájov
Další údaje
Kód obce545554
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kájov (německy Gojau) je vesnice a spolu s řadou okolních vesnic též obec ležící 4 km na západ od Českého Krumlova na pomezí CHKO Blanský les. Žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel.

Kájovská pouť, Květná neděle 1930

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1263.[4] Po zavedení obecního zřízení byl Kájov osadou obce Kladné.[5] V roce 1921 zde stálo 7 domů a žilo 43 obyvatel, z toho 2 Češi a 36 Němců.[6] V letech 1938 až 1945 byl Kájov v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu. Od roku 1961 je Kájov samostatnou obcí a z Kladného se stala místní část Kájova.[5]

Dějiny poutního místa

[editovat | editovat zdroj]

Vesnice Kájov je hojně navštěvovaným mariánským poutním místem, jedním z nejstarších v Čechách. Poprvé je doložena ve 13. století jako spadající pod cisterciácký klášter Zlatá Koruna. V historii bylo místo několikrát upravováno a rozšiřováno, mj. po vypálení roku 1469 a v době baroka v 17. století. Tak vznikl poutní komplex tvořený kostelem Nanebevzetí Panny Marie, kaplí Úmrtí Panny Marie, farou a hospicem. Teprve roku 1930 sem přišli příslušníci řádu oblátů a založili zde konvent v budově fary, který však byl po druhé světové válce zrušen.

Od října 2012 působí v Kájově komunita Milosrdných sester svatého Kříže,[7] která zajišťuje i komentované prohlídky kostela.[8]

Kájov se nachází v Šumavském podhůří na soutoku Polečnice (též zvané Kájovský potok) a Chvalšinského potoka, v pahorkaté kotlině pod masivem Kleti. Její vrchol (1087[9] m n. m.) leží těsně za severovýchodní hranici katastru obce a nachází se zde nejvyšší místo. Dalšími vrchy na území jsou např. Bílý kámen (931 m), Ohrada (886 m), Kraví hora (789 m) nebo Dlouhý vrch (741 m).[10] Nejníže pak leží výtok Polečnice ve Starých Dobrkovicích (497 m). Jádro obce se nachází ve výšce okolo 550 m.[11]

Sousedními obcemi Kájova jsou (od východu v hodinovém směru) Český Krumlov, Větřní, Bohdalovice, Hořice na Šumavě, Polná na Šumavě, vojenský újezd Boletice, Chvalšiny, Křemže, Srnín a Přísečná.[11]

Kájovem prochází silnice I/39, z níž se zde odpojuje silnice II/166. Souběžně se silnicí I/39 vede železniční trať České Budějovice – Černý Kříž, z níž je ve stanici Kájov vyvedena dlouhá a již nepoužívaná vlečka do papírny Větřní.[11]

Členění obce

[editovat | editovat zdroj]

Kájov je z územněsprávního hlediska netypickou obcí, neboť nemá „vlastní“ katastrální území – rozkládá se na k.ú. Kladenské Rovné, Kladné, Kraví Hora, Křenov u Kájova a Novosedly u Kájova. Samotný Kájov pak leží převážně na k.ú. Kladné a severní částí (Nový Křenov) na k.ú. Křenov u Kájova.

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Připojení Boletic

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2011 navrhlo Ministerstvo obrany ČR optimalizaci vojenských újezdů, v jejímž rámci by některé osady včetně Boletic měly být z vojenského újezdu Boletice do začátku roku 2015 vyčleněny.[12][13] Vláda o zmenšení újezdu od roku 2015 rozhodla na začátku ledna 2012.[14] V pátek a v sobotu 10. a 11. února 2012 uspořádalo ministerstvo obrany v dotčených osadách anketu o jejich budoucnosti. V okrsku Boletice se vyjádřilo 45 % obyvatel,[15] přičemž 78 % hlasujících se vyjádřilo pro to, aby se osada Boletice připojila k obci Kájov jako její nová místní část.[16][17]

Na základě zákona č. 15/2015 Sb., o hranicích vojenských újezdů,[18] zůstalo součástí vojenského újezdu Boletice stejnojmenné katastrální území, zatímco k obci Kájov bylo ke dni 1. ledna 2016 připojeno katastrální území Kraví Hora, na jehož území ovšem leží drtivá většina zástavby dosavadní sídelní jednotky Boletice.[19] Díky tomu se na území obce Kájov ocitl i boletický újezdní úřad.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kájově.
  • Kostel Nanebevzetí Panny Marie
  • Výklenková kaplička nad zázračnou studánkou
  • Fara (čp. 1)
  • Hospoda (čp. 2)
  • Kaple svaté Anny
  • Kaple Božího těla
  • Sousoší svatého Josefa, svatého Tadeáše a svatého Antonína Paduánského od Josefa Dietricha
  • Silniční mostek z 19. století
  • Úsek bývalé poutní cesty do Kájova
  • Soubor 8 božích muk, Růžencová cesta z Kájova do Kladného
  • Boží muka na hřbitově u kostela
  • Dům č. p. 26 v Kladenské Rovném, bývalá tvrz českého humanisty Václava z Rovného

Zvláště chráněná území

[editovat | editovat zdroj]

Celá severní část území Kájova se nachází v CHKO Blanský les.

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 204. 
  5. a b Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011. Díl IV.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  6. Chytilův místopis Československé republiky. Praha: [s.n.], 1930. Dostupné online. S. 488. 
  7. Milosrdné sestry sv. Kříže v Kájově - Komunita sester. www.kajov-gojau.cz [online]. [cit. 2024-01-06]. Dostupné online. 
  8. Milosrdné sestry sv. Kříže v Kájově - Komentovaná prohlídka, poutníci. www.kajov-gojau.cz [online]. [cit. 2024-01-06]. Dostupné online. 
  9. Geoprohlížeč: Prohlížecí služba WMS-ZABAGED® [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  10. Geoprohlížeč: Základní topografická mapa ČR 1 : 100 000 [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  11. a b c Mapy.cz [online]. Seznam [cit. 2022-05-05]. Dostupné online. 
  12. Vojenský újezd Boletice se nejspíš zmenší o dvanáct procent Archivováno 17. 10. 2011 na Wayback Machine., Ministerstvo obrany ČR, 14. 10. 2011
  13. Vojenský újezd Boletice se zmenší, návštěvy se obejdou bez razítka, iDnes.cz, 14. 10. 2011, vj (Václav Janouš)
  14. Vláda zrušila vojenský újezd Brdy, další čtyři cvičiště se zmenší, iDnes.cz, 4. 1. 2012, kop, alt, jis
  15. Lidé ve vojenských újezdech hlasovali, zda se chtějí osamostatnit, iDnes.cz, 11. 2. 2012
  16. Lucie Kándlová: Lidé z Boleticka se těší, až si pozvou návštěvu i bez armádního razítka, iDnes.cz 16. 2. 2012
  17. Jan Wirnitzer: V Česku vzniknou čtyři nové obce, prvního starostu si zvolí i Libavá, iDnes.cz, 13. 2. 2011
  18. Zákon č. 15/2015 Sb., o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů, o změně hranic krajů a o změně souvisejících zákonů (zákon o hranicích vojenských újezdů), § 2. [cit. 2016-01-07]. Dostupné online.
  19. Mapa přidělení katastrálních území Vojenského újezdu Boletice okolním obcím (pdf) [online]. Vojenský újezd Boletice [cit. 2016-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-13. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Petr Pavelec: Poutní místo Kájov (stručný průvodce)
  • ŠPINAR, Jindřich; MRÁZKOVÁ, Zdena; HUDIČÁK, Petr. Boleticko: krajina zapomenuté Šumavy. 2. vyd. Český Krumlov: [s.n.], 2021. 286 s. ISBN 978-80-906801-1-1. 
  • GALLISTL, Thomas. Českokrumlovsko na počátku 20. století (původním názvem: Heimatskunde des polit. Bezirkes Krummau). Příprava vydání Jindřich Špinar; překlad Helmut Wagner; ilustrace Jiří Plachý, Josef Beňo, Museum Fotoateliér Seidel, SOA Třeboň. 1. vyd. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, 2024. 230 s. ISBN 978-80-7694-038-3. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]