Kýlatec

Jak číst taxoboxKýlatec
alternativní popis obrázku chybí
Kýlatec Vochysia tucanorum
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďkýlatcovité (Vochysiaceae)
Rodkýlatec (Vochysia)
Aubl., 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kýlatec[1] (Vochysia) je rod rostlin z čeledi kýlatcovité. Jsou to dřeviny s jednoduchými vstřícnými nebo přeslenitými listy. Květy jsou žluté, mají jedinou tyčinku a ostruhatý kalich a jsou uspořádané v podlouhle latovitých květenstvích. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje asi 140 druhů a je to největší rod čeledi kýlatcovité. Je rozšířen v tropické Americe od Mexika po Paraguay. Nejvíc druhů roste v tropické Jižní Americe, zejména v Brazílii. Kýlatce jsou těženy pro dřevo, pěstují se v tropech jako okrasné dřeviny a mají význam v tradiční medicíně.

Vochysia elliptica na brazilské savaně

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Kýlatce jsou keře a stromy, výjimečně i polokeře. Některé druhy dorůstají výšky až přes 50 metrů. Listy jsou jednoduché, vstřícné nebo přeslenité, kožovité, s drobnými trojúhelníkovitými palisty. Žilnatina je zpeřená. Ochlupení se skládá z jednoduchých nebo vidličnatých chlupů, případně jsou rostliny lysé. Květy jsou žluté, uspořádané v latách složených z 1 až 10-květých vijanů. Kalich je pětičetný, zadní lalok je 3x až 4x delší než ostatní a přeměněn v ostruhu. V poupěti je ostruha svinutá a obklopuje ostatní květní části. Koruna je nejčastěji složená ze 3 čárkovitých až lžicovitých lístků. Tyčinka je jediná, v květu jsou dále přítomny 2 drobné patyčinky. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 plodolistů a se stejným počtem komůrek. Na vrcholu nese jedinou čnělku zakončenou vrcholovou nebo postranní bliznou. Plodem je kožovitá až dřevnatá tobolka pukající 3 chlopněmi. Obsahuje 3 křídlatá semena.[2][3]

  • Detail květu Vochysia ferruginea
    Detail květu Vochysia ferruginea
  • Kvetoucí V. pyramidalis
    Kvetoucí V. pyramidalis
  • Nedozrálý plod V. elliptica
    Nedozrálý plod V. elliptica

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod kýlatec zahrnuje asi 130[2] až 140[4] druhů. Je to největší rod čeledi kýlatcovité, rozšířený v tropické Americe od Mexika po Brazílii, Paraguay a Bolívii.[2] Většina druhů se vyskytuje v tropické Jižní Americe, zejména v Brazílii, kde roste celkem asi 85 druhů. Ve Střední Americe roste 8 druhů, v Mexiku 2, na Karibských ostrovech není tento rod zastoupen. Do Paraguaye zasahují 2 druhy.[4]

Kýlatce rostou zejména podél říčních toků v nížinných i horských deštných lesích, některé druhy i na savanách, v poloopadavých lesích nebo různých typech keřové vegetace. Několik druhů roste i na vrcholech venezuelských stolových hor (tepuís) až do nadmořské výšky 2000 metrů.[2] V brazilském biotopu cerrado roste asi 17 druhů a v některých oblastech tvoří typickou složku vegetace.[5]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy kýlatců mají v rámci různých druhů poměrně jednotnou stavbu a jsou specializovány na opylování včelami, které jsou také jejich nejefektivnějšími opylovači. Rostliny jsou vesměs cizosprašné. Nektar se shromažďuje v ostruze vzniklé přeměnou spodního kališního lístku. V brazilském cerrado navštěvují květy je zejména různé větší i drobnější druhy včel z rodů Epicharis, Euglossa, Centris, Eufriesea aj. a rovněž čmelák Bombus morio, dále lišajové (např. Aellopos fadus). Vyhledávají je také některé druhy kolibříků, zejména kolibřík zrcadlový (Amazilia fimbriata) a kolibřík ametystouchý (Colibri serrirostris). Z motýlů je navštěvují např. žluťásci Phoebis sennae nebo soumračníkovitý motýl Pyrrhopyge charibdes.[5] Bylo rovněž zaznamenáno opylování netopýry.[6]

Křídlatá semena jsou šířena větrem.[5] Některé druhy rostoucí v otevřené krajině (savana, cerrado) jsou přizpůsobeny periodickým požárům. Patří mezi ně např. brazilský druh V. pumila. Nadzemní část je polokeřovitá a rostlina přežívá pomocí podzemního dřevnatého kmene, který po požáru opět obráží.[5] Některé druhy kýlatců akumulují ve vegetativních částech hliník, např. V. guianensis. Jeho obsah v listech může dosáhnout až 1 %. Druh V. thyrsoidea z brazilského cerrado dokonce může růst pouze v půdách se zvýšeným obsahem tohoto prvku.[7][8]

  • Žluťásek Phoebis sennae
    Žluťásek Phoebis sennae
  • Kolibřík ametystouchý
    Kolibřík ametystouchý
  • Orchidejová včela rodu Euglossa
    Orchidejová včela rodu Euglossa

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Celá řada druhů kýlatců je těžena pro dřevo. Je používáno zejména v tesařství, na venkovní obklady, dlabané kánoe, bedny, levný nábytek, dýhy aj. Dřevo jihoamerických druhů V. guianensis a V. tomentosa je obchodováno pod názvem kwarie, dřevo středoamerického kýlatce V. hondurensis pod názvem yemeri. Dřevo V. vismiifolia je velmi trvanlivé a používá se ke stavbě mostů, na různé stavby a obklady a podobně.[9][10] Ze šťávy V. thyrsoidea je získávána klovatina s velkou viskozitou.[9]

Některé druhy jsou v tropické Americe pěstovány jako okrasné a pouliční dřeviny nebo se používají k zalesňování. Patří mezi ně např. Vochysia divergens, V. divergens, V. cinnamomea, V. bifalcata, V. tucanorum a V. magnifica.[9] V době květu jsou nápadné a zdobné.

Různé druhy kýlatců slouží v domorodé medicíně např. k léčení kašle, vykašlávání krve, astma aj. Kůra a listy V. lomatophylla se používají ve směsi s horkým kvašeným nápojem čiča (chicha) jako abortivum. Šťáva V. divergens se používá jako oční kapky. Kůra V. surinamensis slouží v Guyaně jako analgetikum při bolestech zubů.[9][8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b c d BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IX). Missouri: Timber Press, 2005. ISBN 1-930723-47-4. (anglicky) 
  3. ↑ MACBRIDE, J. Francis. Flora of Peru. Vochysiaceae. Fieldiana. Jun. 1941, čís. 13(4). 
  4. ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d OLIVEIRA, Paulo; GIBBS, Peter. Pollination biology and breeding systems of six Vochysia species (Vochysiaceae) in central Brazil. Journal of Tropical Ecology. Nov. 1994, čís. 10(4). 
  6. ↑ FLEMING, Theodore H.; GEISELMAN, Cullen; KRESS, W. John. The evolution of bat pollination: a phylogenetic perspective. Annals of Botany. 2009, čís. 104. 
  7. ↑ FANK-DE-CARVALHO, Suzane Margaret et al. Plant Structure in the Brazilian Neotropical Savannah Species. In book: Biodiversity in Ecosystems - Linking Structure and Function, Edition: 1, Chapter: 16. [s.l.]: [s.n.], Apr. 2015. Dostupné online. 
  8. ↑ a b DE FILIPPS, Robert A.; MAINA, Shirley L.; CREPIN, Juliette. Medicinal plants of the Guianas (Guyana, Surinam, French Guiana). [s.l.]: Smithsonian National Museum of Natural History, 2004. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 
  10. ↑ LONGWOOD, Franklin R. Commercial Timbers of the Caribbean. Washington: U.S. Department of Agriculture, 1962. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]