Kārlis Zāle | |
---|---|
Narození | 28. října 1888 Mažeikiai |
Úmrtí | 19. února 1942 (ve věku 53 let) Inčukalns |
Místo pohřbení | Brāļu kapi (Riga) |
Alma mater | Qazan Art School (do 1913) Petrohradská umělecká akademie Ilji Repina (do 1920) |
Povolání | sochař |
Ocenění | Řád tří hvězd |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kārlis Zāle (28. října 1888 Mažeikiai – 19. února 1942 Inčukalns) byl lotyšský sochař.
Jeho nejslavnějším dílem je Pomník svobody (Brīvības piemineklis), který se nachází v centru lotyšského hlavního města Rigy na ulici Brīvības bulvāris. Pomník vznikl roku 1935 a byl postaven na památku padlým v bojích o nezávislost. Pro Lotyše je symbolem lotyšské státnosti, kolem sochy se tradičně odehrávají slavnostní shromáždění a demonstrace. Reliéfy na spodní části památníku připomínají významné okamžiky v dějinách Lotyšska, kdežto sloup památníku je zakončen postavou ženy, která symbolizuje ideu suverenity Lotyšska.[1] Zāle je rovněž autorem bysty G. Garibaldiho, jakožto součásti Leninova plánu pomníkové monumentální propagandy[zdroj?!] v Petrohradě, která byla odhalena roku 1919.
Zāle vyrůstal ve městě Liepāja. Sochařství vystudoval na umělecké škole v Kazani. Později žil v Moskvě, kde pracoval v dílně Stepana Dmitrijeviče Erzjy a v Petrohradě, kde studoval na Akademii umění. V roce 1921 odešel do Berlína, centra expresionismu, k němuž někdy bývá také řazen. V roce 1923 se vrátil do Lotyšska. Získal velkou zakázku na památník vojákům padlým v první světové válce na Rižském bratrském hřbitově. Později se zúčastnil několika soutěží na Památník svobody. V několikrát opakované a široce diskutované soutěži nakonec vyhrál a pomník byl odhalen v roce 1935. Od roku 1936 Zāle vedl katedru sochařství na lotyšské Akademii umění.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kārlis Zāle na německé Wikipedii.