Křídlok

Možná hledáte: Dipterocarpus – rod rostlin z čeledi dvojkřídláčovité.
Jak číst taxoboxKřídlok
alternativní popis obrázku chybí
Plody křídloku Pterocarpus indicus
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
PodčeleďFaboideae
TribusDalbergieae
Rodkřídlok (Pterocarpus)
Jacquin, 1763
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Opěrné pilíře u paty kmene Pterocarpus dalbergioides

Křídlok[1] (Pterocarpus) je rod rostlin z čeledi bobovité. Jsou to stromy, často velmi vysoké a s opěrnými pilíři u paty kmene. Vyskytují se v tropech celého světa mimo Austrálie. Mají nápadné ploché okrouhlé plody se širokým křídlem. Některé druhy poskytují vyhledávané a vysoce ceněné dřevo.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu křídlok jsou středně velké až vysoké, opadavé nebo stálezelené stromy, u paty kmene často s opěrnými pilíři. Kůra je hladká nebo mělce až hluboce brázditá a vylučuje červenou pryskyřici. Koruna je obvykle deštníkovitého tvaru. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, složené nejčastěji z 5 až 11 střídavých nebo řidčeji téměř vstřícných celokrajných lístků. Palisty jsou drobné, opadavé. Květy jsou poměrně malé, žluté až žlutooranžové, max. 2 cm dlouhé, motýlovité, v bohatých úžlabních hroznech nebo latách. Kalich je zakončen 5 drobnými zuby. Koruna je delší než kalich. Pavéza je vejčitá až okrouhlá, 10 až 19 mm dlouhá, na vrcholu lehce vykrojená, na bázi krátce nehetnatá, ve střední části s bělavou nebo fialovou kresbou. Křídla jsou okrouhle vejčitá až vejčitě oválná, 10 až 18 mm dlouhá, volná. Člunek je 10 až 15 mm dlouhý, ouškatý, na bázi až v polovině srostlý. Tyčinek je 10 a jsou jednobratré nebo dvoubratré. Semeník je stopkatý až přisedlý, se 2 až 7 vajíčky a nitkovitou zahnutou čnělkou nesoucí nenápadnou bliznu. Plody jsou ploché, nepukavé, okrouhlého tvaru, tenké nebo kožovité, kolem dokola se širokým pevným křídlem. Ve středu nebo po straně plodu je 1 až 3 podlouhlá či ledvinovitá semena.[2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod křídlok zahrnuje asi 35 až 40 druhů. Je rozšířen v tropech téměř celého světa s výjimkou Austrálie a Madagaskaru. Nejvíce druhů se vyskytuje v Africe. Druh P. santalinoides je rozšířen v tropické Africe i v tropické Americe. Křídloky nejčastěji rostou ve vlhkých tropických deštných lesích, na zaplavovaných půdách podél řek a lagun. Některé druhy rostou na suchých horských svazích.[2][3][4][5]

Obsahové látky

[editovat | editovat zdroj]

Dřevo asijských druhů Pterocarpus santalinus a P. dalbergioides obsahuje červené barvivo santalin a žlutý flavonoid santal. Jádrové dřevo Pterocarpus santalinus obsahuje terpenoidy eudesmol, pterokarpol, iso-pterokarpolon, kryptomeridiol, pterokarptriol a pterokarpdiolon. V kůře jsou obsaženy triterpenoidy – beta-ampyron, lupenon a deriváty lupeolu, v běli kyselina acetyl-oleanolová, aldehyd této kyseliny a erythrodiol. Jádrové dřevo P. dalbergioides obsahuje pterostilben, pterokarpin, liquiritigenin a isoliquiritigenin. Kořeny a jádrové dřevo křídloku vakovitého (Pterocarpus marsupium) obsahují isoflavonoidy, terpenoidy a tanniny. Mezi hlavní účinné látky tohoto druhu náleží epikatechin.[6]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]
Dřevo Pterocarpus indicus

Některé africké a asijské druhy křídloků poskytují vyhledávané a ceněné dřevo. V tropické Africe je těžen zejména Pterocarpus soyauxii, jehož dřevo je známo pod názvem africký padouk. Mívá korálově červenou až červenohnědou barvu, je středně tvrdé, těžké a dobře se soustruží. Je ceněno např. na luxusní podlahy, neboť je velmi odolné proti otěru. V Evropě je toto dřevo používáno již od 17. století. Z dalších afrických druhů je těžen např. P. angolensis, jehož načervenalé dřevo, známé jako muninga, je používáno jako náhrada teakového dřeva.[5][7][8]

Z asijských druhů má velmi atraktivní dřevo P. dalbergioides, pocházející z Andamanských ostrovů. Dřevo je obchodováno pod názvem padouk andaman a je používáno na luxusní nábytek, kulečníkové stoly, podlahy, držadla a podobně. Obdobné využití má i dřevo P. macrocarpus z Barmy a P. indicus z Indie. Dřevo P. indicus voní po růžích a je odolné proti termitům. Velmi podobné dřevo mají i druhy P. echinatus a P. blancoi. Křídlok vakovitý (Pterocarpus marsupium) je spolu s teakem a dalbergií nejčastěji pěstovanou indickou dřevinou.[5][7][8]

Pryskyřice Pterocarpus draco, nazývaná v Latinské Americe sangre de draco (dračí krev), je hojně využívána v lidové medicíně a slouží k výrobě politur. Z některých druhů pterokarpů se získává pryskyřice, nazývaná kino. Tzv. malabarské kino poskytuje asijský křídlok vakovitý (Pterocarpus marsupium). Používá se k vydělávání jemných kůží, přibarvování vín a jako léčivo. Z afrických druhů poskytuje kino druh Pterocarpus erinaceus.[2][9]

Celá řada druhů pterokarpů je používána v místní medicíně. V Indii slouží jako léčivo zejména druhy Pterocarpus dalbergioides, P. indicus, P. marsupium a P. santalinus. Pasta ze dřeva P. santalinus je aplikována zevně na spáleniny a bolesti hlavy, plody slouží při léčbě úplavice. Odvar ze dřeva Pterocarpus indicus je podáván při edémech a na žlučníkové kameny. Kino z kůry tohoto druhu je používáno na boláky a při průjmu. Kino z druhu P. marsupium má silně stahující účinky.[6] V Barmě je používána kůra P. santalinus jako astringens při průjmech.[10] Kořeny a kůra afrického P. angolensis jsou používány při ošetřování problémů s menstruací. Kůra P. rotundifolius je v Africe užívána k inhalacích při potížích s horními cestami dýchacími a při zvracení.[11]

Některé druhy pterokarpů jsou pěstovány jako okrasné dřeviny, např. P. podocarpus ve Venezuele. V Zimbabwe se pěstují druhy P. echinatus, P. rotundifolius a P. sericeus, na Filipínách P. stevensonii.[5]

Přehled druhů a jejich rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

[12]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ a b c BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. 
  3. ↑ a b DEZHAO, Chen et al. Flora of China: Pterocarpus [online]. Dostupné online. 
  4. ↑ Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11. 
  5. ↑ a b c d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0. 
  6. ↑ a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. 
  7. ↑ a b WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7. 
  8. ↑ a b Dřevo [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-07. 
  9. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  10. ↑ HANDA, S. S. et al. Compendium of Medicinal and Aromatic Plants. Vol. II: Asia. Trieste: ICS Unido, 2006. 
  11. ↑ LOFFLER, Linda and Paul. Swaziland Tree Atlas including selected shrubs and climbers. Pretoria: Capture Press, 2005. ISBN 1-919976-19-1. 
  12. ↑ International Legume Database: GENUS [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]