Lázně Bělohrad

Lázně Bělohrad
Náměstí v Lázních Bělohrad
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Lázně Bělohrad
Obec s rozšířenou působností	Jičín (správní obvod)
Okres	Jičín
Kraj	Královéhradecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°25′44″ s. š., 15°34′58″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	3 720 (2024)[1]
Rozloha	28,39 km²[2]
Nadmořská výška	291 m n. m.
PSČ	507 81
Počet domů	1 379 (2021)[3]
Počet částí obce	9
Počet k. ú.	9
Počet ZSJ	9
Kontakt
Adresa městského úřadu	nám. K. V. Raise 635 507 81 Lázně Bělohrad [e-mail]
Starosta	Alena Kuželová
Oficiální web: www.lazne-belohrad.cz
Lázně Bělohrad
Další údaje
Kód obce	573094
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento článek je o městě v okrese Jičín. O lázních v tomto městě pojednává článek Lázně Bělohrad (lázně).

Lázně Bělohrad (německy Bad Bielohrad) jsou lázeňské město v okrese Jičín, zhruba šestnáct kilometrů východně od Jičína. Žije v něm přibližně 3 700^[1] obyvatel. Městem protéká potok Javorka, procházejí jím silnice II/284 a II/501 a také železniční trať Chlumec nad Cidlinou – Trutnov.

Název

Bělohrad vznikl z osady Nová Ves, která se poprvé připomíná roku 1267. Byla v ní vystavěna kamenná tvrz, zvaná Koštofrank, podle bílých zdí nazývána také Bílým hradem, z čehož vznikl pozdější název Bělohrad. Původní latinský název tvrze Castellum francum byl zkomolen a uváděl se například roku 1534 jako tvrz a dvůr Kosstoffrank v Nowé Wsi, tedy Koštofrank^[4]. Nápis na náhrobku rytíře Hořenského z Hořenovsi na městském hřbitově z roku 1557 uvádí místní určení "w Bielehradie". Názvy Bielehrad, statek Bielehradský se vyskytují také v písemnostech Valdštejnů a pozdějších. V latinských pramenech je název Albea. Tvar Bělohrad a oba předchozí zaznamenal teprve roku 1835 topograf Johann Gottfried Sommer a dovolává se odvození od Bílého zámku ("Weisses Schloss"), nikoliv tvrze^[5]. Bělohrad byl v devadesátých letech 19. století přejmenován na Lázně Bělohrad.

Historie

Na počátku 17. století vlastnil některé části tohoto panství Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Roku 1626 získal bělohradské panství Albrecht z Valdštejna a roku 1643 přešlo panství na Viléma Laboye z Desseneuru v Nizozemsku. Za jeho vlády, kdy pronásledoval nekatolické obyvatelstvo, uprchlo mnoho lidí do exilu a panství bylo osídleno německými kolonisty. Roku 1669 přešlo bělohradské panství do majetku rodiny Valdštejnů a za jejich vlády byl vystavěn kostel Všech svatých, provedena přestavba kamenné tvrze na barokní zámek podle návrhu Jana Blažeje Santiniho. Dne 2. května 1722 povýšil císař Karel VI. Bělohrad na městečko, které tímto získalo i svůj vlastní znak.

Kostel Všech svatých

V polovině 19. století významným vlastníkem některých částí byl Maximilian Dormitzer, který je považován za zakladatele dnešních lázní v Bělohradě. Velkého rozmachu lázeňství došlo až za vlády hraběnky Anny z Assenburgu, baronky z Kleistu, která panství koupila od Dormitzerů a bývá rovněž označována za zakladatelku opravdových léčebných lázní^[6]. Založila areál Anenských lázní a při nich na ploše 60 ha lázeňský park Bažantnice. V roce 1901 byl navrtán Annamariánský pramen arzeno-železité kyselky. Dnešní léčebný ústav byl postaven roku 1936 a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)^[7][8]

Rok	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Počet obyvatel	999	1 147	1 234	1 686	1 761	1 561	1 819	1 679	1 918	1 985	2 204	2 206	2 073	2 073	1 924
Počet domů	118	129	135	175	195	199	302	369	351	374	411	469	504	512	512

Obecní správa

Fričovo muzem

Části města

• Lázně Bělohrad
• Brtev
• Dolní Javoří
• Dolní Nová Ves
• Horní Nová Ves
• Hřídelec
• Lány
• Prostřední Nová Ves
• Uhlíře

Správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem

Lázně Bělohrad jsou pověřené výkonem část správy pro obce: Choteč, Lázně Bělohrad, Mlázovice, Šárovcova Lhota a Svatojanský Újezd.

Pamětihodnosti

Zámek

Zámecká oranžerie, památník K. V. Raise

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lázních Bělohrad.

• Barokní zámek na místě původní tvrze postavil roku 1550 Jan Škopek z Bílých Otradovic renesanční zámeček. Dnešní podoba je výsledkem přestavby z přelomu 17. a 18. století s kaplí zasvěcenou Janu Evangelistovi. Na zámku byla v roce 2018 započata rekonstrukce a přestavba a není široké veřejnosti přístupný. Později by zde měly vzniknout kavárna, restaurace a v ostatních prostorách bydlení pro seniory.^[9] Za zámkem je park s empírovou zimní oranžérií z roku 1831, která je v současnosti využita jako památník K. V. Raise a jako galerie. Nedaleko je oranžérii je umístěna sbírka vrchnostenských hraničních mezníků z 18. století a skulptura vzpřímeného lva – symbol městského znaku. Při severozápadním nároží zámku roste památný strom – Bělohradský buk.
• Lázeňský hotel na náměstí
• kostel Všech svatých je barokní kostel z roku 1689, hlavní oltářní obraz je od akademického malíře A. Muhla, obraz madony od Václava Březiny
• Fričovo muzeum postavil v letech 1904–1905 přírodovědec Antonín Frič. V 80. letech 20. století budova silně chátrala a byla na poslední chvíli zachráněna před demolicí.
• Rodný domek K. V. Raise
• Lázeňský areál
• Bažantnice – lázeňský park s hudebním pavilonkem, přírodní památka Bělohradská bažantnice
• Pardoubek – rybník, jehož název byl odvozen od pár doubků, které byly vysazeny na hrázi. Původním majitelem byla Anna z Asseburgu, později hrabě Merweld, který po 1. světové válce zde zřídil plovárnu, kabinky a zajistil stálou službu plavčíka. V době socialistické vlády Československa byl zřízen betonový okraj, provedena parková úprava, ale nebyly prováděny údržbové práce, proto koupaliště a blízké okolí velice zchátralo a v současné době je rybník využíván jen k rybářským účelům
• Byšičky, osamocený kostelík se hřbitovem (pozůstatek zaniklé středověké vesnice) a Křížovou cestou, stejnojmenná přírodní památka, lesy a mokřadní louky východně od města
• Kamenná hůra – přírodní rezervace, bukový porost na minerálně chudém podkladě
• Hřídelecká hůra – přírodní památka, geologická lokalita, bývalý lom v čedičové kupě
• Údolí Javorky – přírodní památka, slatinné louky podél potoka
• Erbenův dub, památný strom
• Vojtíškova tiskárna, městský objekt, který připomíná událostí 2. světové války
• Meteorologický sloup na náměstí K. V. Raise z roku 1907.^[10]

Rodáci

Busta K. V. Raise u Fričova muzea

• Antonín Pacák (1835–1898), politik
• Václav Munzar (1837–1890), podnikatel, starosta města, poslanec Českého zemského sněmu
• Bedřich Pacák (1846–1914), právník a politik
• Antonín Mühl (1856–1905), malíř
• Karel Václav Rais (1859–1926), spisovatel
• Antonín Rais (1861–1920), učitel
• Václav Březina (1862–1906), malíř
• Jindřich Rais (1863–1916), učitel
• Karel Moor (1873–1945), skladatel, dirigent a sbormistr
• Miloslav Fassati (1887–1962), československý legionář, generál, president lehkoatletické unie, nositel řádu Francouzské čestné legie (syn bělohradského učitele Ludvíka Fassati, oceněného později italským králem Viktorem Emanuelem III. čestným titulem „cavaliere“ za vedení vlašského sirotčince v Praze na Malé Straně)
• Jaroslav Stuchlík (1890–1967) – český psychiatr, psychoanalytik, psycholog a sociolog

• Emil Buchar (1901–1979), astronom
• Karel Dlabola (1902–1998), malíř a grafik

Partnerská města

• Belene, Bulharsko

Odkazy

Reference

1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
4. Antonín Profous, Místní jména v Čechách, díl I, s. 51
5. J. G. Sommer, Das Königrech Böhmen III, 1835, s. 231
6. V. Kudrnáč 1894, s.3 a další
7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
9. Ze zámku v Lázních Bělohradě bude dům seniorů s restaurací a kavárnou. idnes.cz [online]. [cit. 2018-15-09]. Dostupné online. 
10. TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 88–90. 

Literatura

• KUDRNÁČ, Václav. Anenské slatinné lázně v Bělohradě. Turnov: V. Kudrnáč, 1894. 131 s. 

Filmové dokumenty

• Jmenuji se Bělohrad, 16mm černobílý film natočený v režii města Tomášem Fassatim u příležitosti oslav výročí

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Bělohrad v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Lázně Bělohrad v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Autoritní data	Biblio: e39582b6-c36b-49e4-9243-1a194a8507d8, 86a6212d-29c8-441a-bcef-5042060c51ef, daa5e311-9567-4004-9b58-9e61836056ee NKC: ge129915 VIAF: 160303525

Portály: Česko | Geografie