Lacistemataceae

Jak číst taxoboxLacistemataceae
alternativní popis obrázku chybí
Lacistema hasslerianum s plody
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmalpígiotvaré (Malpighiales)
ČeleďLacistemataceae
Mart.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kresba Lacistema pubescens

Lacistemataceae je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu malpígiotvaré (Malpighiales). Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy a drobnými květy v klasovitých květenstvích. Plodem je tobolka. čeleď zahrnuje 16 druhů ve 2 rodech a je rozšířena výhradně v Americe v oblasti od Mexika až po Argentinu. Nemá hospodářský význam. V minulosti byly oba rody řazeny do dnes již zrušené čeledi Flacourtiaceae.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Zástupci čeledi Lacistemataceae jsou keře a malé stromy se střídavými jednoduchými listy s opadavými palisty. Listy jsou celokrajné nebo zubaté, se zpeřenou žilnatinou. Květy jsou drobné, souměrné, oboupohlavné anebo oboupohlavné a samčí (andromonoecie), uspořádané v úžlabních jehnědovitých klasech nebo v úzkých klasovitých hroznech. V květu je přítomen kruhovitý nebo poloměsíčitý květní terč. Kalich je ze 2 až 6 lístků nebo chybí, koruna chybí. Tyčinka je jediná. Semeník je svrchní, srostlý ze 2 nebo 3 plodolistů, s jedinou komůrkou a 1 čnělkou. V každém plodolistu jsou 1 až 2 semena. Plodem je jedno nebo dvousemenná tobolka. Semena mají jasně zbarvený dužnatý obal (sarkotesta).[1][2]

  • Květenství Lacistema hasslerianum
    Květenství Lacistema hasslerianum
  • Plody Lacistema hasslerianum
    Plody Lacistema hasslerianum

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje 16 druhů ve 2 rodech a je rozšířena ve Střední a Jižní Americe od Mexika po Argentinu.[3] Nejvíce zástupců této čeledi se vyskytuje v nížinném deštném lese, některé druhy rostou v horských mlžných lesích nebo v suchých oblastech. Nejrozšířenějším druhem je Lacistema aggregatum, nevelký strom běžně rozšířený na různých stanovištích od Mexika až po Argentinu.[1]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy obou rodů jsou opylovány větrem.[4] Semena rodu Lacistema jsou šířena ptáky, kteří konzumují dužninu.[1]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Čeleď byla některými taxonomy dávána na základě morfologických znaků do blízké příbuznosti s čeledí Flacourtiaceae, případně do ní byla i vřazována. V systému APG byla čeleď Flacourtiaceae shledána sběrnou skupinou a rody byly rozděleny do čeledí Achariaceae a vrbovité (Salicaceae). Od zmíněných čeledí se Lacistemataceae liší především jedinou tyčinkou s oddělenými prašnými pouzdry.[1] Podle výsledků fylogenetických studií je nejblíže příbuznou skupinou čeleď vrbovité (Salicaceae)[5] a někteří taxonomové obě čeledi spojují do čeledi Salicaceae (např. Klaus Kubitzki v díle The families and genera of vascular plants) s tím že pro jejich oddělování není racionální důvod.[6]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Není známo žádné využití.[1] Dřevo Lacistema aggregatum je hnědé, poměrně lehké, připomínající dřevo vrbové.[7]

Seznam rodů

[editovat | editovat zdroj]

Lacistema, Lozania[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946. (anglicky) 
  2. ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. V). Missouri: Timber Press, 1999. ISBN 0-915279-71-1. (anglicky) 
  3. ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016 [cit. 2017-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-24. (anglicky) 
  4. ↑ KILLEEN, Timonthy J.; GARCÍA, Emilia; BECK, Stephan G. Guía de arboles de Bolivia. [s.l.]: [s.n.] (španělsky) 
  5. ↑ WURDACK, Kenneth J.; DAVIS, Charles C. Malpighiales phylogenetics: Gaining ground on one of the most recalcitrant clades in the angiosperm tree of life. American Journal of Botany. 2009, čís. 96(8). 
  6. ↑ KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 11. Berlin: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-39416-4. (anglicky) 
  7. ↑ STANDLEY, Paul C.; STEYERMARK, Julian A. Flora of Guatemala. [s.l.]: Chicago Natural History Museum, 1949. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]