Pojem ladino pochází ze slova "latino" a používá se ve Střední Americe jako označení hispanizovaného nebo mestizo (smíšeného) obyvatelstva. Pojem je odlišný od slova ladino jako označení jazyka sefardských židů.[1]
Označení „ladino“ vzniklo na počátku španělské koloniální nadvlády nad Střední Amerikou. Zprvu bylo používáno pro domorodce, kteří se naučili španělsky a conquistadorům sloužili jako překladatelé.[2] Později (18. století) se jako ladinos označovalo španělsky mluvící obyvatelstvo, které nebylo součástí společnosti Španělů pocházejících z evropského Španělska (peninsulares) ani kreolských elit, ale ani domorodého (indiánského) obyvatelstva. V některých případech pojmy mestic a ladino splývaly.[3]
V případě území dnešní Guatemaly se výraz ladino začal zaměňovat s pojmem mestizo (míšenec) a postupně nahradil rozličnou terminologii používanou při popisu kast (např. výrazy mulat, zambo, castizo), ale zároveň zahrnoval i skupinu zchudlých Španělů či otroků, kteří nově nabyli svobody.[2] Zásadní roli hrála znalost či neznalost španělštiny.[4]
Guatemalská společnost se v 19. století změnila v polarizovanou společnost rozdělenou do 2 hlavních skupin – ladinos a indigenos. Za příslušníka ladinos byl považován ne-indián španělského původu, který žil západním stylem.[4]
V Guatemale je ladino v současnosti oficiálně uznána jako etnická skupina, hlásí se k ní kolem 60% obyvatelstva[5] a zahrnuje smíšené obyvatelstvo i domorodé obyvatelstvo, které je kulturně považováno za mestice. Podle definice guatemalského ministerstva školství je obyvatelstvo ladino charakteristické heterogenitou, která je vyjádřena v užití španělštiny jako mateřského jazyka s kulturními prvky, které jsou směsí hispánské a domorodé kultury (včetně západního stylu oblékání).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ladino (población) na španělské Wikipedii.