Lamnovití

Jak číst taxoboxLamnovití
alternativní popis obrázku chybí
Žralok bílý (Carcharodon carcharias)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Nadřádžraloci (Selachimorpha)
Řádobrouni (Lamniformes)
Čeleďlamnovití (Lamnidae)
Müller & Henle, 1838
Rod
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lamnovití (Lamnidae), někdy též makrelcovití, je čeleď žraloků z řádu obrounů. Tato čeleď zahrnuje jednoho z nejznámějších a člověku nejnebezpečnějších žraloků, kterým je žralok bílý.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Název čeledi je odvozen od starořecké mytologické nestvůry Lamie, zobrazované nejčastěji jako žena s hadím ocasem, ale v některých případech i jako mořská nestvůra.[1] Čeleď lamnovitých zahrnuje 5 žijících druhů ve 3 rodech a řadu fosilních druhů, z nichž je nejznámější Carcharocles megalodon neboli jen megalodon:[2]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o velké žraloky se špičatým rypcem a vřetenovitým tělem. Jejich obrovské tlamy bývají vyplněny velkými, avšak nepočetnými čepelovitými zuby. Mají dlouhé, široce otevřené žaberní štěrbiny, které nicméně nezasahují na hřbetní stranu těla. Žaberní tyčinky chybí. Prsní ploutve bývají dlouhé, stejně jako první hřbetní ploutev. Druhá hřbetní ploutev i řitní ploutev jsou velmi malé. Ocasní ploutev je takřka symetrická, ocasní násadec má výrazný boční kýl a předocasní pruhlubeniny.[2][3] Lamnovití dosahují délky 3–6 m.[4]

Biologie a chování

[editovat | editovat zdroj]
Žralok mako

Jedná se o rychlé plavce schopné velmi rychlého zrychlení. Do jídelníčku těchto obávaných vrcholových predátorů patří kostnaté ryby, ostatní žraloci, rejnoci, chiméry, mořští plazi i ptáci, ploutvonožci, kytovci, desetiramenatci, měkkýši, korýši, občas i mršiny a vzácně i suchozemští savci včetně člověka.[3] Lamnovití patří k několika málo známým žralokům, kteří udržují teplotu těla nad teplotou okolního prostředí.[2] Jsou vejcoživorodí, tzn. samice klade vajíčka, která se vyvíjí v děloze, a rodí až živá mláďata. Jako potrava embryům slouží neoplodněná vajíčka, která samice průběžně produkuje.[5]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Tito žraloci jsou široce rozšíření ve všech oceánech s výjimkou arktických a antarktických moří. Žralok bílý dokonce patří k nejrozšířenějším druhům ze všech paryb. Geograficky nejomezenější rozšíření má žralok tichooceánský, který se vyskytuje v severním Pacifiku, což je nicméně stále obrovská plocha. Vyskytují se jak v pobřežních, tak v pelagických vodách do hloubky kolem 1200 m. Sladkou vodu nesnáší dobře a proti proudu řek se proto nevydávají.[3]

Vztah k lidem

[editovat | editovat zdroj]

Žralok bílý představuje lidem nejnebezpečnějšího žraloka.[4] Četné útoky na člověk má na svědomí i mako. Žralok mako a žralok tichooceánský jsou přitom populárním terčem komerčního rybářství.[6] Následkem vysoké poptávky po žraločím masu je většina lamnovitých umístěna na různých stupních ohrožení.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JAEGER, Edmund Carroll. A source-book of biological names and terms. [s.l.]: [s.n.], 1944. ISBN 978-1-258-30286-3. (anglicky) 
  2. ↑ a b c NELSON, Joseph S. Fishes of the world. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: Wiley, 2016. Dostupné online. ISBN 978-1-119-17484-4, ISBN 1-119-17484-8. OCLC 926623501 S. 67–68. (anglicky) 
  3. ↑ a b c COMPAGNO, Leonard J.V, et al. SHARKS OF THE WORLD AN ANNOTATED AND ILLUSTRATED CATALOGUE OF SHARK SPECIES KNOWN TO DATE - Volume 2 - Bullhead, mackerel and carpet sharks (Heterodontiformes, Lamniformes and Orectolobiformes). Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2002. Dostupné online. S. 96–98. (anglicky) FAO Species Catalogue for Fishery Purposes. 
  4. ↑ a b LAST, P. R.; STEVENS, J. D. Sharks and Rays of Australia. Sydney: CSIRO Australia, 1994. Dostupné online. ISBN 0-643-05143-0. S. 160. (anglicky) 
  5. ↑ EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press ISBN 978-0-691-20599-1. S. 319. (anglicky) 
  6. ↑ EBERT, David. Sharks, Rays, and Chimaeras of California. Berkeley and Los Angeles, California: University of California Press, 2003. (California Natural History Guides). Dostupné online. ISBN 0-520-22265-2. S. 111-112. (anglicky) 
  7. ↑ EBERT, David A.; DANDO, Marc; FOWLER, Sarah L. Sharks of the world: a complete guide. New Jersey: Princeton University Press ISBN 978-0-691-20599-1. S. 315. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]