Lancia Fulvia

Lancia Fulvia
Lancia Fulvia
Lancia Fulvia
VýrobceLancia
KoncernFIAT
Roky produkce19631976
PředchůdceLancia Appia
NástupceLancia Beta
Karoseriečtyřdveřový sedan
dvoudveřové kupé
fastback kupé (verze Sport)
DesignérPiero Castagnero: Centro Stile Lancia (verze sedan a kupé)
Ercole Spada: Zagato (verze Sport)
Koncepce pohonumotor vpředu,
pohon předních kol
Technické údaje
Délka4110 mm (sedan)
3975 mm (kupé)
4090 mm (Sport)
Šířka1555 mm (sedan/kupé)
1570 mm (Sport)
Výška1400 mm (sedan)
1300 mm(kupé)
1200 mm (Sport)
Rozvor2480 mm (sedan 1963–69)
2500 mm (sedan 1969–72)
2330 mm (kupé/Sport)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lancia Fulvia je osobní automobil nižší střední třídy, který v letech 19631976 vyráběla italská automobilka Lancia. Jejím předchůdcem byla Lancia Appia a jejím nástupcem byla Lancia Beta. Vůz se vyráběl jako čtyřdveřový sedan nebo dvoudveřové kupé a také verze Sport. Tuto speciální verzi navrhla a vyráběla karosárna Zagato, s využitím šasi verze kupé. Vůz měl motor vpředu a pohon předních kol. Automobil byl poprvé představen na autosalonu v Ženevě v roce 1963. Odvozené závodní verze byly ve své době mimořádně úspěšné.

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce automobilu Lancia Fulviabyla byla navržena Antoniem Fessiou, design Piero Castagnero z Centro Stile Lancia. Šlo o náhrada za model Lancia Appia, se kterým neměla téměř žádné společné komponenty, což bylo dáno i tím, že zatímco Lancia Appia měla ještě pohon zadních kol, Lancia Fulvia přešla na pohon předních kol, který se teprve začínal prosazovat. Celková technická konstrukce modelu Lancia Fulvia byla velmi podobná s modelem Lancia Flavia, který se začal vyrábět o dva roky dříve (Lancia Fulvia byl vůz nižší střední třídy, Lancia Flavia byla střední třída). Hlavní odlišností byl motor, a to nejen z hlediska objemu, ale především z hlediska konstrukce.

Nezávislé zavěšení vpředu využívalo vahadla a jednu listovou pružinu, zatímco vzadu byla použita nosníková náprava s Panhardovou tyčí. Již první série vozů Fulvia byla vybavena kotoučovými brzdami Dunlop na všechna kola. Při uvedení druhé série v roce 1970 byly brzdy dále vylepšeny většími třmeny Girling a posilovačem brzd. Změnila se také konstrukce ruční brzdy.

  • 1091 cm³ V4
  • 1216 cm³ V4
  • 1199 cm³ V4
  • 1231 cm³ V4
  • 1298 cm³ V4
  • 1584 cm³ V4

Designové studie a speciály

[editovat | editovat zdroj]

Lancia Fulvia Sport Spider (1968)

[editovat | editovat zdroj]

Na říjnovém autosalonu v Turíně v roce 1968 milánská karosárna Zagato ukázala dvoumístný roadster Fulvia Sport Spider, který vycházel z modelu Fulvia Sport.[1] Prototyp měl podobné linie jako Fulvia Sport, ale měkká střecha se skládala pod zapuštěný kryt. Vůz byl laděn do červené barvy. Sedadla, palubní deska a volant byly potaženy odpovídající kůží. Na voze byly namontovány světlomety s plexisklovým krytem.[2] Vnější detaily jako černá přední mřížka chladiče a zadní světla odvozená od Peugeotu 202 předznamenávaly Fulvii Sport řady 2 z roku 1970.

Lancia Fulvia 1600 HF Competizione

[editovat | editovat zdroj]

Lancia Fulvia 1600 HF Competizione byla designová studie, ale navržená tak, aby byla co nejblíže případné výrobě, o které se vážně uvažovalo.[3] Design tohoto supersportovního vozu vytvořil mladý designér Tom Tjaarda ve studiu Carrozzeria Ghia (Tjaarda se narodil v USA, ale po otci byl nizozemského původu a skoro celý život pracoval v Itálii). Vůz byl poprvé představen na Ženevském autosalonu v březnu 1969, kde sklidil velký úspěch.[4]

Pro karoserii byl zvolen hliník. Celková linie odrážela stylistické rysy tehdejších sportovních vozů: spojené linie, široké prosklení, ostře klínovitá příď, výsuvné světlomety a vysoká, zkrácená záď, která bez přerušení navazovala na linii střechy. Interiér byl velmi spartánský, jak bylo u sportovních vozů té doby obvyklé. Nejvýraznějším designovým prvkem však bylo výškově nastavitelné křídlo, které bylo možné skrýt v zádi, pokud nebylo potřeba. Křídlo nebylo jen estetickým doplňkem: protože Fulvia měla pohon předních kol, sloužilo ke změně proudění vzduchu směrem k zádi a tím ke zvýšení přítlaku při vyšších rychlostech.[3]

Zdá se, že se plánoval další vývoj vozu a následná výroba. Po úspěšném autosalónu v Ženevě byl vůz dále mírně upraven. Tato verze označovaná Evoluzione měla mimo jiné nové černé aerodynamické doplňky a kapotu motoru s nápadným vstupem vzduchu. Modifikované verze absolvovala rozsáhlé testy na okruhu v Le Mans.[3]

Závodní verze

[editovat | editovat zdroj]

Lancia Fulvia 2C

[editovat | editovat zdroj]

Tento sedan poprvé soutěžil v rallye na Rallye Monte Carlo 1964. Na Rallye San Remo 1965 zvítězil ve své kategorii.

Lancia Fulvia HF

[editovat | editovat zdroj]
Lancia Fulvia HF

Fulvia HF již vycházela z kupé. Prvním startem byla Korsická rallye 1965. Při Rallye San Remo 1966 již tento vůz zvítězil absolutně. S vozem začal startovat Ove Andersson a pravidelně se umisťoval na stupních vítězů. Tým Lancia Racing pak angažoval Sandra Munariho, který dokázal zvítězit na Korsice. Harry Källström se s tímto vozem stal mistrem Evropy 1969. Ve stejném roce byl homologován typ s motorem 1584 cm³ a pětistupňovou převodovkou, který dosahoval rychlosti 212 km/h. Vůz měl dva karburátory Dell Orto, výkon 165 koní a točivý moment 172 Nm. Källström zvítězil na Španělské rallye 1973 a RAC Rallye 1973, Munari na Rallye Monte Carlo 1972, Rally Costa Brava 1973 a stal se mistrem Evropy pro rok 1973. To už ale tým plně vyvíjel nový speciál Lancia Stratos HF.[5]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lancia Fulvia na anglické Wikipedii.

  1. FENU, Michele. Molte le novità fra i carrozzieri. La Stampa. 29 October 1968, s. 9. Dostupné online [cit. 27 May 2015]. (italsky) 
  2. Piú Zagato di cosí.... AutoCapital. October 1991, s. 86–93. (italsky) 
  3. a b c 1969 Ghia Lancia Fulvia Competizione [online]. ArchivioPrototipi.it, rev. 2023-02-23 [cit. 2023-07-05]. Dostupné online. 
  4. BERNABÒ, Feruccio. Successo delle auto italiane. La Stampa. 14 March 1969, s. 13. Dostupné online [cit. 27 May 2015]. (italsky) 
  5. FELT, Marek, Tomáš Wanka. Lancia Fulvia. Sport Motor News. Leden 2011, roč. 1, čís. 1, s. 9–10. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]