Latifundie

Latifundie (z lat. latifundium, rozsáhlý pozemek) byly resp. jsou zemědělské velkostatky ve vlastnictví jedné osoby nebo rodiny, někdy i obchodní společnosti, a spravované centrálně z jednoho místa. V Evropě vznikaly už od antického Říma a v novověku zejména v koloniích. Někde přetrvaly v různé podobě až do moderní doby, zejména v Evropě a Latinské Americe.

Antický Řím

[editovat | editovat zdroj]

Rozsah latifundií se v jednotlivých oblastech římského státu lišil, zatímco ve starších osídleních měl takovou povahu často už větší statek, v nových římských provinciích i sebevětší farmy mohly charakter latifundií postrádat. Jejich vznik umožnil výhodnější organizaci práce, efektivnější hospodaření vedoucí později k modernímu zemědělskému průmyslu i snadnější získání finančních prostředků. Z hlediska sociálního však měly latifundie spíše negativní dopad. Vzhledem ke svému rozsahu bylo pro obdělávání půdy zapotřebí stále větší množství otroků (až později byly části latifundií pronajímány kolónům) a protože jejich majitelé trávili svůj čas spíše ve městech, přinesly s sebou i poměrně nákladnou správu s vícero úředníky. Naopak nedostatek volné půdy na venkově způsobil odliv místních obyvatel do měst, kde vytvářeli chudý proletariát, což vedlo k sociálním nepokojům. Proto si již Plinius starší povzdechl „Latifundia perdidere Italiam“ (latifundie ničí Itálii). Tehdejší pokusy o pozemkové reformy, spočívající v rozparcelování latifundií mezi bezzemky, např. bratrů Tiberia a Gaia Graccha, byly ale neúspěšné.[1]

Další vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Také středověké lenní poměry a konfiskace v důsledků válek spíše růst latifundií podporovaly. Až moderní zákonodárství se opět snažilo podobné velkostatky omezovat, kromě jejich přímého rozdělování mezi drobné rolníky např. rušením fideikomisů nebo vnitřní kolonizací.[1] Naopak kolem poloviny 20. století se ukázalo, že drobní hospodáři nemohou konkurovat velkým „latifundiím“ s rozsáhlou mechanizací a finanční silou, takže se drobná hospodářství opět scelují a velcí vlastníci půdy je výhodně vykupují.[zdroj?] Latifundisty byli také nazváni statkáři v moderním Chile.[2]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b HORÁČEK, Cyril. Latifundie. In: Ottův slovník naučný, XV. díl. Praha: J. Otto, 1900. Dostupné online. S. 692–693.
  2. ↑ Pinochetova vláda byla provázena řadou krutostí a dodnes rozděluje chilskou společnost. Český rozhlas [online]. 2023-09-12 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online.