Leishmania donovani

Leishmania donovani
	Leishmania donovani v buňce kostní dřeně
Vědecká klasifikace
Doména	Eukaryota;
Říše	Excavata;
Kmen	Euglenozoa (Euglenozoa);
Třída	bičivky (Kinetoplastea);
Řád	trypanosomy (Trypanosomatida);
Čeleď	Trypanosomatidae;
Rod	Leishmania;
Binomické jméno
	Leishmania donovani; Laveran et Mesnil, 1903
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leishmania donovani je komplex příbuzných druhů protozoitních flagellátů z rodu Leishmania.^[1] Jejím jediným rezervoárem je člověk, u něhož způsobuje viscerální leishmaniózu, také známou jako nemoc kala-azar.^[2] Přenáší se infekčním kousnutím hmyzího vektoru, samičkou flebotoma (Phlebotomus).

Morfologie

Leishmanie vytvářejí dvě morfologická stadia. Vnitrobuněční amastigoti, jejichž tvar je kulatý s velmi krátkým bičíkem nevyčnívajícím z periflagelární kapsy (proto vzniká dojem, že bičík schází), parazitují v makrofázích savčích hostitelů. Zatímco bičíkatí promastigoti mají štíhlé buňky s bičíkem na přední části těla a nachází se ve střevním traktu hmyzího vektoru.^[1]

Výskyt

Je charakterizován suchými a teplými oblastmi, ve kterých se dobře daří jejím přenašečům. Tj. především Indie, Čína, Keňa a Súdán.^[3]

Životní cyklus

Přenašeč nasaje amastigoty společně s makrofágy a krví. V jeho střevě se bičíkovci množí jako promastigoti. Ti se při sání dostávají do tkání hostitele, kde jsou rychle fagocytováni makrofágy. Uvnitř makrofágu dochází k rychlé transformaci promastigota do amastigotního stadia, které je v makrofágu uzavřeno do parazitoforní vakuoly, ve které se množí. Při jejím prasknutí paraziti infikují další fagocyty. Tento proces se několikrát opakuje. Phlebotomus se nakazí sáním na infikovaném hostiteli.^[1]

Onemocnění

Kala-azar, černá nemoc

Nejtěžší a nejnebezpečnější forma viscerální leishmaniózy je kala-azar. Po prakticky zanedbatelné kožní fázi (která je hlavním příznakem kožní leishmaniózy) leishmanie napadají vnitřní orgány. Projevuje se vysokými horečkami, ztrátou váhy, anémií, zvětšením sleziny a jater. Její inkubační doba je 2-6 měsíců, ale může být i několik let. Nástup příznaků je náhlý nebo postupný.^[2] Vždy dochází ke zvýšení teploty, často nepravidelnému s 2-3 vrcholy za den.^[3] Při akutním průběhu téměř vždy končí smrtí. Při včasném zjištění vede správná léčba k uzdravení pacienta. Většinou se kala-azar diagnostikuje přítomností amastigotů v kostní dřeni, slezině nebo krvi.Podobné formy viscerální leishmaniózy pak vykazují pacienti (především děti) nakažení leishmanií infantum v oblastech Středozemního moře, Blízkého východu a Východní Afriky. V Jižní Americe je pak původcem onemocnění leishmania chagasi.^[3]

Post-kala-azar (PKDL)

Tento syndrom je pokračováním viscerální leishmaniózy. Může vzniknout i několik let po úspěšné léčbě primární infekce. Kožní léze jsou různorodé a mohou obsahovat velká množství amastigotů. Při vhodné změně podmínek (např. pro rozmnožování flebotomů) se pak takoví pacienti stávají zdrojem nové nákazy.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9
↑ ^a ^b ^c COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
↑ ^a ^b ^c PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

Literatura

• VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. 81-83s. ISBN 978-80-7387-008-9
• COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
• PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

Související články

Leishmanióza

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu ničivka útrobní na Wikimedia Commons

[horak-1] VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9

[manson-2] COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9

[atlas-3] PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

[1]

[2]

[3]