Lene Hauová | |
---|---|
Lene Hauová (30. ledna 2007) | |
Narození | 13. listopadu 1959 (64 let) Vejle |
Bydliště | Boston |
Alma mater | Aarhuská univerzita |
Povolání | fyzička a vysokoškolská učitelka |
Zaměstnavatel | Harvardova univerzita |
Ocenění | Ole Rømer-medaljen (2001) Čestný řemeslník roku (2001) Richtmyer Memorial Lecture Award (2004) Rigmor and Carl Holst-Knudsen Award for Scientific Research (2008) Carlsberg Foundation Research Prize (2011) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lene Vestergaardová Hauová (nepřechýleně Vestergaard Hau, * 13. listopadu 1959 Vejle, Dánsko) je dánská fyzička a pedagožka. Je profesorkou fyziky a aplikované fyziky na Harvardově univerzitě.[1]
V roce 1999 vedla tým Harvardovy univerzity, kterému se pomocí Boseho-Einsteinova kondenzátu podařilo zpomalit světelný paprsek na rychlost přibližně 17 metrů za sekundu a v roce 2001 dokázala paprsek zcela zastavit.[2][3][4][5] Pozdější práce založená na těchto experimentech vedla k přenosu světla do hmoty a poté z hmoty zpět do světla,[6] což je proces s důležitými důsledky pro kvantové šifrování a kvantové počítače.[7] Novější práce se týkaly výzkumu nových interakcí mezi ultrachladnými atomy a systémy v nanoskopickém měřítku. Kromě výuky fyziky a aplikované fyziky přednášela na Harvardu také energetiku,[8] zahrnující fotovoltaické články, jadernou energii, baterie a fotosyntézu. Kromě vlastních experimentů a výzkumu je často zvána k přednáškám na mezinárodních konferencích a podílí se na strukturování vědecké politiky různých institucí. Byla hlavní řečnicí[9] na konferenci EliteForsk-konferencen 2013 („Konference o elitním výzkumu“) v Kodani, které se zúčastnili ministři vlád a vedoucí pracovníci v oblasti vědecké politiky a výzkumu v Dánsku.[10]
Jako uznání jejích četných úspěchů ji časopis Discover v roce 2002 ocenil jako jednu z 50 nejvýznamnějších žen ve vědě.[11]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lene Hau na anglické Wikipedii.