Letecká akrobacie

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Letecká akrobacie je druh sportovní disciplíny, při níž akrobatický pilot s akrobatickým letadlem provádí předem stanovené obraty za účelem dosažení co nejvyššího počtu bodů za přesnost jejich provedení.

Letecká akrobacie v Československu

[editovat | editovat zdroj]

Letecká akrobacie má v České republice dlouhou tradici. Její počátky spadají do období první republiky – v této době byla letecká akrobacie spojována především s uměním vojenských pilotů. V roce 1936 byla letecká akrobacie zařazena na program Olympijských her v Berlíně a český reprezentant Petr Široký zde vybojoval stříbrnou medaili.[1]

Další rozmach zaznamenala letecká akrobacie v poválečném období, kdy se z ní stala oficiální sportovní disciplína. Půl století poté, kdy Francouz Pégoud, podle některých pramenů ale zároveň i Rus Nestěrov, uvedli a jako první také vybrali přemet a vývrtku, se koná historicky první mistrovství světa – v roce 1960 v Bratislavě. Tehdy stanul na stupni nejvyšším československý pilot Ladislav Bezák, druhý byl Jiří Bláha a třetí František Skácelík.

I v dalších letech dosahovali čeští piloti výborných umístění. V roce 1978 se Mistrovství světa konalo na letišti Hosín u Českých Budějovic – absolutním mistrem světa se stal Ivan Tuček. V letech 1983 až 1986, v této zlaté éře české letecké akrobacie, získal Petr Jirmus dvakrát titul absolutního mistra světa a dvakrát absolutního mistra Evropy.

Od roku 1960 až do roku 1994 získali piloti 18 medailí a 4x titul absolutního mistra světa.

Změna pravidel

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 došlo k zásadním změnám pravidel. Akrobatické speciály redukují svoji hmotnost a nabývají ladnějších tvarů. Stále častěji se stává, že v jedné soutěži vedle sebe stojí neporovnatelné stroje. A proto, aby se srovnávaly výkony pilotů a nikoli jen leteckých konstruktérů, je akrobacie rozdělena. Vzniká prestižní a finančně nejnáročnější kategorie letadel bez omezení výkonu Unlimited a nižší – a tudíž i levnější kategorie Advanced, ve které mohou létat jen stroje splňující předem stanovené limity.

Kategorie letecké akrobacie

[editovat | editovat zdroj]

Motorové letouny

[editovat | editovat zdroj]
  • Unlimited – nejvyšší kategorie; akrobacie na motorových letounech bez omezení výkonu (např. XtremeAir XA-41,Extra 330SC,Suchoj 31M,Edge 540...)
  • Advanced – akrobacie na motorových letounech dle limitů CIVA (např. Zlín 50LS, Extra 300L)
  • Intermediate – cvičné akrobatické stroje menšího výkonu (např. Zlín 50M)
  • Sportsman – vstupní kategorie; zpravidla cvičné jedno- i dvoumístné letouny (např. Zlín 526F, Zlín 142)
  • Speciální soutěže – Red Bull Air Race, Aerobatic Freestyle Challenge

Větroně

[editovat | editovat zdroj]
  • Unlimited a Advanced – létá se zpravidla na typu SWIFT S-1, MDM-1 FOX, na národních i mezinárodních soutěžích (pohárové soutěže, Mistrovství ČR i Mistrosvství světa, Danubia Cup)
  • Intermediate – létá se na cvičných větroních (ASK-21, DG-1001, L-13 AC), na národních soutěžích (pohárové soutěže, Mistrovství ČR)
  • Sportsman – létá se na cvičných větroních (ASK-21, DG-1001), na národních soutěžích (pohárové soutěže, Mistrovství ČR)
  • Basic – létá se na cvičných větroních (ASK-21, DG-1001), na národních pohárových soutěžích

Kvalifikace pro provádění letecké akrobacie

[editovat | editovat zdroj]

Motorové letouny

[editovat | editovat zdroj]

Aby mohl pilot samostatně provádět základní prvky akrobacie, je třeba absolvovat výcvik tzv. vyšší pilotáže a získat kvalifikaci ACR. Vstupní podmínkou do výcviku je minimální nálet po získání pilotního průkazu alespoň 40 hodin ve funkci velitele letadla. Výcvik trvá minimálně 5 hodin a jedná se o základní trénink, po kterém je možné soutěžit maximálně v kategorii Sportsman.

Větroně

[editovat | editovat zdroj]

Pro získání kvalifikace ACR opravňující k samostatnému létání akrobacie je třeba absolvovat, stejně jako v případě motorového létání, výcvik vyšší pilotáže. Vstupním požadavkem v případě větroňů je minimálně 120 startů po vydání průkazu, a to v pozici vedoucího letu PIC.

Čeští sóloví akrobatičtí piloti

[editovat | editovat zdroj]

Čeští skupinoví akrobatičtí piloti

[editovat | editovat zdroj]

Čeští Mistři světa v letecké akrobacii

[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční sóloví akrobatičtí piloti

[editovat | editovat zdroj]

Akrobatické skupiny

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ALEXANDR, J., redakční kruh. Mezinárodní soutěž v letecké akrobacii na XI. olympiádě v Berlíně. Letectví. 1936, roč. 16, čís. 8, s. 298. Dostupné online. 
  2. ↑ Jurgis Kairys - Flying upside down under a bridge! (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]