Levín (okres Litoměřice)
| Levín | |
|---|---|
 Kostel Povýšení svatého Kříže v centru Levína | |
_znak.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| Pověřená obec | Úštěk |
| Obec s rozšířenou působností | Litoměřice (správní obvod) |
| Okres | Litoměřice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°36′50″ s. š., 14°17′2″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 150 (2024)[1] |
| Rozloha | 4,90 km²[2] |
| Nadmořská výška | 438 m n. m. |
| PSČ | 411 45 |
| Počet domů | 120 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 3 |
| Počet ZSJ | 4 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | Levín 58 411 45 Úštěk oulevin@quick.cz |
| Starosta | Radan Šum |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Levín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 565105 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Levín (německy Lewin, či též Leben) je městys v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Žije v něm 150[1] obyvatel. Leží ve východní části Českého středohoří pod vrcholem Sedlo,[4] nad údolím Loubního potoka. Obcí probíhá okresní silnice z Úštěka do Verneřic a silnice z Muckova do Velkého Března.[5] Dominantou obce je zvonice na zalesněném pahorku a na náměstí kostel ve tvaru rotundy.
Městečko bylo jedním z nejvýznamnějších středisek keramické výroby nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Od 15. století je spojeno s hrnčířskou tradicí, keramika se zde vyráběla nepřetržitě 600 let.[6]
Levín leží v turisticky i historicky zajímavé oblasti asi 6 km od městečka Úštěk.[5]
Městys Levín má nejméně obyvatel ze všech českých městysů.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352[7], byla však pravděpodobně založena mnohem dříve, neboť již od poloviny 13. století stával na kopci nad náměstím středověký hrad, ale informace kdy a kým byl vystavěn se nedochovaly. Je zde zmiňováno také sídlo římskokatolické farnosti Levín.[8] Mezi nejstarší známé držitele patřili páni z Michalovic, sídlem jejich panství se ale záhy stal Úštěk.[5] Hrad po sto letech existence, kolem poloviny 14. století zanikl. Na jeho místě byla roku 1699 vystavěna barokní zvonice.[9]
V 15. století patřila obec Berkům z Dubé, počátkem 16. století se stala majetkem Vartenberků. Původní znak měl ve zlatém štítě obraz sv. Václava. Později se objevila ve znaku městská ozubená zeď s dvěma věžemi a s českým lvem uprostřed.[10]
Levín získal v polovině 16. století, kdy zde žilo ještě české obyvatelstvo, status "městečka". Rozvoj obce byl spojen s hrnčířskou výrobou a nastal v druhé polovině 17. století, v té době zde začala převládat němčina. V roce 1791 zasáhl obec požár, který poničil několik hrnčíren a část kostela.[5]
Urbanismus
[editovat | editovat zdroj]V Levíně se nachází památky městské i venkovské architektury. Po rozsáhlém požáru roku 1791 byly místo dřevěných domů postaveny zděné budovy v klasicistním nebo barokním stylu a ty změnily podobu městečka i jeho centrum. Dochovalo se zde i několik dřevěných roubených chalup, postavených v 18. a 19. století. Z hradu postaveného ve 13. století zbyly jen pozůstatky zdí.[4]
Levínská keramika
[editovat | editovat zdroj]Dílny hrnčířů zde vznikaly ve 14. století kolem ložiska jílu, které se nacházelo v místě náměstí. Ve 14. a 15. století se vyráběla neglazovaná keramika, kterou zdobil červený dekor. Pro levínskou keramiku 17. a 18. století je charakteristická bílá engoba na červenohnědém střepu s průhlednou glazurou.
Největší rozmach hrnčířství zaznamenal Levín v 18. a 19. století. Hrnčířské výrobky byly zdobeny např. motivy květin, ptáčků, zvířat nebo postav. Od středověku se zde také vyráběly kachle. Další rozvoj hrnčířské výroby utlumil již zmiňovaný požár Levína, ale i vyčerpání zdrojů jílu v druhé polovině 19. století. Po roce 1850 se vyráběla užitková kamenina. Dílnám také začala konkurovat tovární výroba a tak postupně zanikaly. V roce 1930 se pracovalo v šesti hrnčírnách, během druhé světové války byly v provozu pouze dvě.[6]
Dům čp. 10
[editovat | editovat zdroj]Dům čp. 10 se zachoval jako poslední levínská hrnčírna. Kolem roku 1650 zde byla selská usedlost.[6] Následně zde pracovalo několik hrnčířských rodů: od roku 1660 to byl Jiří Arlet, Jan a Jan Václav Šarchan mezi lety 1706 až 1736, Jan a Kajetán Raudničkovi v letech 1772 až 1807. Po požáru města byla hrnčírna přestavěna. Na přelomu 19. století byly provedeny další stavební úpravy a následně rekonstrukce na keramickou školu. Ta však nebyla uvedena do provozu.
Po válce zde pracoval keramik a malíř Zdislav Hercík asi do roku 1956. Působili zde také sochaři Štefan Malatinec a Miloš Zet nebo architekt Jiří Lasovský. V 70. letech se vlastníkem objektu stalo družstvo invalidů INVA. Pro družstvo zde vyráběli keramici a manželé Milada a Ivan Břešťanovi dřevem pálenou kameninu, když původní muflovou pec na uhlí přestavěli na pec na dřevo. Po krátkém působení Jana Sládka a Pavla Oktábce v hrnčírně, koupil dům v roce 1985 sochař Milan Žofka, který zde měl pracovat přes třicet let. V roce 2016 koupila dům keramička Magdaléna Brožová. Ta v Levíně pracuje od roku 2018. I v druhé polovině 21. století je hrnčírna využívána k tvorbě keramiků, pořádají se zde sympozia a jarmarky.[11]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 431 obyvatel (z toho 202 mužů), z nichž bylo 22 Čechoslováků, 402 Němců a sedm cizinců. Kromě 22 evangelíků a jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 423 obyvatel: 37 Čechoslováků, 375 Němců a jedenáct cizinců. Až na deset evangelíků, dva členy církve československé a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[13]
K Levínu patří osada Hradec, ve které v roce 1921 zde žilo 61 obyvatel (z toho 26 mužů) německé národnosti, z nichž bylo 59 katolíků a dva evangelíci.[12] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 54 obyvatel německé národnosti. Kromě jednoho evangelíka se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[13]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 098 | 1 028 | 965 | 850 | 789 | 745 | 743 | 269 | 244 | 188 | 115 | 73 | 81 | 99 |
| Domy | 185 | 189 | 188 | 180 | 176 | 169 | 165 | 152 | 77 | 53 | 36 | 83 | 82 | 90 |
| Tabulka zahrnuje údaje osad Bukovina, Hradec a Muckov. Data z roku 1961 zahrnují domy místní části Horní Vysoké. | ||||||||||||||
Části obce
[editovat | editovat zdroj]- Levín (k. ú. Levín u Litoměřic, Dolní Vysoké II a Muckov)
- Horní Vysoké (k. ú. Levín u Litoměřic)
- Jelečské Lázně (Geltschberg)
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[15]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Do roku 1978 zde byla v provozu železniční trať Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk s dřívějším označením trati 7k. Tři roky před zrušením tratě využili filmaři zastávku v Levíně při natáčení filmu Páni kluci.[16]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Zřícenina hradu Levín ze druhé poloviny 13. století. Jižně od středu obce je návrší (450 m) byla ze pozůstatků hradu Levína v roce 1699 postavena zvonice. Z bývalé farní zahrady je široký výhled na České středohoří až do Polomené hory. Zarostlé zbytky zdiva starého hradu Na úbočí hory byly odkryty v roce 1878 při vykopávkách provedených Josefem von Schrollem.
- Kostel Povýšení svatého Kříže na návsi ve středu obce. Byl vystavěn na místě kostela z doby před husitskými válkami. Po požáru města byla nápadná kruhová budova v roce 1798 přestavěna.[17] Uvnitř se kromě hlavy Krista od Viléma Kandlera nachází také záhadná středověká kamenná deska z 12. nebo 13. století s reliéfem lva s osmi písmeny.
- Radnice na návsi z roku 1793
- Mauzoleum Josefa Schrolla. Poblíž vrcholu hory Hrádek (též Hradec, Hradsko, či Ratzke/ner, Ratzkenberg apod., 442,5 m) se nachází rodinná hrobka šlechticů von Schroll z Liběšic z roku 1881. Budova byla postavena podle plánů architekta Ludwiga Zettla ve starořeckém stylu. Z hory je výhled přes úštěcké údolí na Říp, Milešovku a Ronov. Předpokládá se, že na jeho vrcholu je rané kultovní místo; Je obehnán částečně obehnané čtyři metry vysokou zdí ze zeminy a znělce.
- Lázně Jeleč (Bad Geltschberg), na přelomu 19. a 20. století byly vyhledávaným lázeňským střediskem s léčebnými prameny bohatými na železo.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Johann Josef Leitenberger (1730 v Levíně - 1802, Verneřice) úspěšný podnikatel v oboru barvení textilu a kartonů.[18]
- Ignaz Leitenberger (1731 - 15. ledna 1809 v Levíně), syn mistra barvířského v Levíně Franze Leitenbergera a bratr Johanna Josefa Leitenbergera, jezuita, 1753 až 1768 misionář v ekvádorském Quitu.
- Franz Stadler (1760, Levín – asi 1804, Praha nebo Vídeň), hudebník vídeňského Dvorního divadla.[19]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b Levín. www.turistika.cz [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Historie obce: Městys Levín. www.mestyslevin.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c Levín | Asociace českých keramických měst. www.aczcc.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Levín. levin.ceskehory.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Levín. www.ceskestredohori.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Města a obce online: Historie obce. mesta.obce.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online.
- ↑ Hrnčírna č.p. 10 – Levínská keramika [online]. [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 202.
- ↑ a b Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 203.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ ZANIKLÉ TRATĚ: Tudy jezdili páni kluci. Zubrnickou dráhu filmaři milovali. iDNES.cz [online]. 2019-04-07 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Turistická mapa České středohoří východ. 3. vydání. Klub Českých turistů, 2001. Popis od Lewina na aktuální turistické mapě Českého středohoří
- ↑ SMEJKAL, Ladislav. Máchův kraj – Českolipsko. Praha: Regia, 2008. ISBN 978-80-86367-65-1. Kapitola Cesta Johanna Josefa Leitenbergera ke slávě, s. 98.
- ↑ BLKÖ:Stadler, Franz (Musikus) – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2024-02-27]. Dostupné online. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Levín na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Levín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Levín ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- Levín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
