Leycesterie

Jak číst taxoboxLeycesterie
alternativní popis obrázku chybí
Leycesterie krásná (Leycesteria formosa)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádštětkotvaré (Dipsacales)
Čeleďzimolezovité (Caprifoliaceae)
Rodleycesterie (Leycesteria)
Wall., 1824
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leycesterie[1] (Leycesteria) je rod rostlin z čeledi zimolezovité. Jsou to opadavé keře s jednoduchými vstřícnými listy a nápadnými klasovitými květenstvími. Plodem je bobule. Rod zahrnuje 8 druhů a je rozšířen v Asii v oblasti Himálaje a jižní Číny. Nejznámějším druhem je leycesterie krásná, která je pěstována jako efektně kvetoucí okrasný keř a lze se s ní setkat i v České republice.

Ilustrace leycesterie krásné z roku 1830

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Leycesterie jsou opadavé keře s jednoduchými vstřícnými listy. Větévky jsou duté nebo s plnou dření. Čepele listů jsou celokrajné nebo na okraji pilovité. Palisty jsou přítomny nebo chybějí. Květy jsou uspořádány v šestičetných přeslenech skládajících vrcholové nebo postranní klasy. V květenství jsou často nápadné zákrovní listeny. Kalich je pětičetný. Koruna je bílá, růžová, purpurová nebo žlutooranžová, pravidelná, nálevkovitá, zakončená 5 laloky. Korunní trubka je na bázi vydutá. Tyčinek je 5. Semeník obsahuje 5 až 8 komůrek s mnoha vajíčky. Čnělka je dlouhá a tenká, zakončená štítnatou nebo hlavatou bliznou. Plodem je bobule nesoucí na vrcholu zbytky vytrvalého kalicha.[2]

  • Květy leycesterie krásné
    Květy leycesterie krásné
  • Žlutě kvetoucí L. crocothyrsos
    Žlutě kvetoucí L. crocothyrsos
  • Plodenství leycesterie krásné
    Plodenství leycesterie krásné

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod leycesterie zahrnuje 8 druhů. Je rozšířen výhradně v Asii v oblasti Himálaje od Pákistánu až po Myanmar a v jižní Číně. Největší areál má leycesterie krásná, jejíž rozšíření se víceméně překrývá s areálem celého rodu. V Číně se vyskytují 4 druhy. Leycesterie krásná zde roste na západě provincií Kuej-čou, S’-čchuan a v Jün-nanu, ostatní druhy (jeden endemický) rostou pouze v Jün-nanu.[3]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Leycesteria je v současné taxonomii čeledi Caprifoliaceae řazen do podčeledi Caprifolioideae. Neblíže příbuzným rodem je podle výsledků molekulárních studií rod Symphoricarpos.[4][5]

Zástupci

[editovat | editovat zdroj]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Leycesterie krásná je pěstována jako atraktivně kvetoucí keř. Vysazuje se nejčastěji jako solitéra. Vyžaduje teplé a světlé stanoviště a humózní, vlhkou půdu. Lze ji množit zelenými či dřevnatými řízky nebo výsevem semen.[6] V některých oblastech světa (např. v jižní Austrálii) je obtížnou a agresivně se šířící invazní rostlinou.[7][8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ YANG, Qiner; LANDREIN, Sven. Flora of China: Leycesteria [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SMITH, Stephen A. Taking into account phylogenetic and divergence-time uncertainty in a parametric biogeographical analysis of the Northern Hemisphere plant clade Caprifolieae. Journal of Biogeography. 2009, čís. 36. 
  6. ↑ a b KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  7. ↑ Weed Risk Assessment: Leycesteria formosa [online]. Tasmanian Government. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SILVA, Luís et al. First record of the top invasive plant Leycesteria formosa (Caprifoliacea) in Terceira Island, Azores. Arquipélago. Ciências Biológicas e Marinhas. 2009, čís. 26. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]