Lešek III. (polsky Leszko III.) – legendární vládce Polska, byl poprvé zaznamenán v Kronice Vincenta Kadlubka (polsky Kronika Wincentego Kadłubka).[1] Syn Leška II., otec Popiela I. a děd Popiela II.
Podle Vincenta Kadłubka Lešek III. svedl tři vítězné bitvy s vojsky Julia Caesara (100 př. n. l. – 44 př. n. l.). Když bojoval v Parthské říši, porazil Marca Licinia Crassa. Podle kronikáře vládl kmenu Dáků, Parthům a zemím, které ležely dál za zemí Parthů.
Zase podle jiné kroniky (Kronika velkopolská), jeho vláda sahala na západě po Vestfálsko, Sasko, Bavorsko a Durynsko. Poražený Julius Caesar mu měl dát za manželku svou sestru Julii (ale kterou, Julius Caesar měl sestry dvě – Julii Minor a Julii Major), která pak dostala věnem Bavorsko. Od Leška III. zase získala „srbskou provincii“, tedy Lužicko. Julie založila dvě města, které pojmenovala svým jménem: Julius, dnes Lebus, a Julin, dnes Lublin (latinsky Lublinum, podle Velkopolské kroniky však Wolin, dřív znám také jako Julin,[2] polsky Wołyń,[3][4] německy Wollin, česky Volyně, Volín). Pod nátlakem senátu Caesar zkoušel získat zpět Bavorsko, čímž chtěl vyvolat konflikt s Leškem III., který v návaznosti na jeho jednání poslal svou ženu, Caesarovu sestru, zpět do Říma.
Z manželství s Julii měl mít syna Popiela I. Po jejím „odsunutí“ do Říma se oženil s konkubínou, která mu porodila 20 synů, kteří po jeho smrti získali svá samostatná knížectví.
Legenda o Leškovi III. byla více fantastickým dílem, než realistickým zápisem události. Pozdější kronikáři se pokusili o její racionalizaci. Jan Długosz vynechal příběh o Caesarovi] a napsal, že Lešek III. dbal o to, aby byl dobrý vládce a pomáhal Maďarům ve válkách s Řeky a Italy. Marcin Bielski přenesl jeho panování do doby Karla Velikého.
V závorce je uveden polský název. Za pomlčkou pak země, kterou od otce konkrétní syn získal.