Libeř | |
---|---|
Centrum obce Libeř s mostem přes Zahořanský potok | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Jílové u Prahy |
Obec s rozšířenou působností | Černošice (správní obvod) |
Okres | Praha-západ |
Kraj | Středočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°55′27″ s. š., 14°28′50″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 1 623 (2024)[1] |
Rozloha | 13,63 km²[2] |
Nadmořská výška | 302 m n. m. |
PSČ | 252 41 až 252 44 |
Počet domů | 490 (2021)[3] |
Počet částí obce | 2 |
Počet k. ú. | 2 |
Počet ZSJ | 2 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Libeř 35 252 41 Libeř podatelna@liber.cz |
Starosta | Jaroslav Hrubý |
Oficiální web: www | |
Libeř | |
Další údaje | |
Kód obce | 539422 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Obec Libeř (německy Libersch) se nachází ve Středočeském kraji v okrese Praha-západ 18 km jižně od Prahy a 4 km severně od Jílového u Prahy. Žije zde přibližně 1 600[1] obyvatel.
Libeř se skládá ze dvou přibližně stejně velkých částí na dvou katastrálních územích.
Ačkoli se zdejší souvislé osídlení předpokládá od 11.–12. století, první písemná zpráva pochází až z roku 1320, kdy se připomíná Jan, syn Štěpána z Libeře (Johannes, filius Stephani de Lubers). Nevelkou ves rozloženou na březích Zahořanského potoka mělo ve středověku rozděleno více majitelů – s tím souvisí i existence dvou tvrzí, dodnes nedochovaných. Ves od středověku vlastnily převážně drobné rytířské rody (Kolmanové z Křikavy, Mladotové ze Solopysk, Slepotičtí ze Sulic, až se kvůli dluhům dostala v roce 1586 do rukou Viléma z Rožmberka, jež ji následně prodal Edwardu Kelleymu. Jeho zkonfiskované statky obdržel český místokancléř Kryštof Želinský ze Sebuzína a Libeř se stala součástí panství Dolní Břežany, které následně roku 1716 získalo pražské arcibiskupství.
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce (osady) v roce, kdy ke změně došlo:
V obci Libeř (275 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12] 3 hostince, kovář, krejčí, 2 mlýny, pilníkář, řezník, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář.
V obci Libeň (279 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Libeře) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13] 3 hostince, kovář, 2 krejčí, obuvník, 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, arcibiskupský velkostatek.
Gotický kostel sv. Jiljí ze 14. století leží na jižním okraji obce. Jeho zvláštností je umístění věže mezi loď a presbytář, v čemž je podobný kostelu v Jílovém. Na pozdně renesanční dřevěné kazatelně jsou vyobrazeny postavy evangelistů, tři oltáře pochází z baroka. Ve věži bývaly dva zvony, oba patrně z 15. století. Při renovaci kostelní dlažby byl roku 1890 nalezen náhrobní kámen Viléma Křineckého z Ronova. Kostel nedotčený slohovými přestavbami obklopuje malý hřbitov, na který se kdysi pochovávalo i ze vzdálenějších vesnic (Petrov, Luka pod Medníkem, Okrouhlo, Zahořany atd.).
Most přes Zahořanský potok pochází z roku 1855. Vznikl současně se stavbou nové cesty spojující Libeř s Jílovým. Most ochraňuje plastika sv. Jana Nepomuckého. Původní socha z doby vzniku mostu byla během převratu roku 1948 zničena. Její kopii se podařilo zaplatit díky obecní sbírce v roce 2008. Na jařa a v létě 2013 proběhla kompletní rekonstrukce mostu a byl vedle něj postaven menší dřevěný most pro chodce a cyklisty.
Panská sídla se v pramenech objevují ve 40. letech 16. století – jedna tvrz již jako pustá. Roku 1597 se uvádí „tvrz v Libeři a tvrziště staré v Libeři“. Starší ze staveb se podle všeho nalézala na tehdejším severním okraji obce, v místě dnešních domů čp. 20, 23 a 31. V místech, kde se říká „Na Valech“. Druhá tvrz zatím nebyla archeologicky lokalizována.
K tvrzím patřily rovněž poplužní dvory. Bývalý mlýn (čp. 14) prokazatelně existoval již před rokem 1601, druhý mlýn – zvaný „Karel“ nebo „Pod Libeří“ – byl postaven až v roce 1743. Nad obcí při cestě na Dolní Břežany stával velký ovčín, ve kterém mohla vrchnost na konci 16. století chovat až 1000 kusů dobytka. Samozřejmostí byly krčmy (až tři najednou), dosud funguje hospoda „Na Staré“ čp. 13. Kovárnu se nachází v dnešním čp. 10.
Pozemní komunikace – Do obce vedou krajské silnice III. třídy. Obcí Libeř procházejí silnice č. 00315 Dolní Břežany – Libeř – Radlík – Sulice – Mandava a 1051 Libeř – Psáry. Místní částí Libeň prochází silnice č. 10114 Okrouhlo – Libeň – Zlatníky – Hodkovice – Vestec.
Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.
Autobusová doprava – Základní dopravní obslužnost obce zajišťuje autobusová linka PID č. 341 v trase Praha-Modřany – Dolní Břežany – Hodkovice – Zlatníky – Libeň – Libeř – Jílové u Prahy. Linka navazuje v Dolních Břežanech na páteřní linku 333 ve směru Praha-Kačerov. Dále je v Hodkovicích možný přestup na linku 331 ve směru Vestec a Praha-Opatov a ve Zlatníkách na školní linku 762 ve směru Jesenice. Doplňkovou dopravní obslužnost obce zajišťuje ve špičkách pracovních dnů expresní linka 362 v trase Praha-Budějovická – Libeř – Jílové u Prahy.
Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí pro jméno Libeř skloňování: ta Libeř, do Libeře, v Libeři;
Nicméně dle (příručkou uváděných) obecných pravidel odvozování vzoru pro ženská zeměpisná jména (zeměpisná jména ženská zakončená ve výslovnosti na souhlásku) není jasné, zda by se Libeř měla, či neměla skloňovat s vypouštěním tzv. posuvného -e- podle vzoru "píseň", jako tomu je u jiných jmen končících samohláskou "e" a souhláskou (Skuteč, Litovel, Cerekev, Choceň) tedy: ta Libeř, do Libře, v Libři.[14][15]
Místní používají spíše skloňování s vypouštěním -e-.
Libeř sousedí