Libiš | |
---|---|
Kostel svatého Jakuba | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Neratovice |
Obec s rozšířenou působností | Neratovice (správní obvod) |
Okres | Mělník |
Kraj | Středočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°16′27″ s. š., 14°30′9″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 2 415 (2024)[1] |
Rozloha | 7,12 km²[2] |
Katastrální území | Libiš |
Nadmořská výška | 165 m n. m. |
PSČ | 277 11 |
Počet domů | 777 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 5 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Mělnická 579 277 11 Libiš obec.libis@libis.cz |
Starostka | Mgr.Pavlína Komeštíková, DiS. |
Oficiální web: www | |
Libiš | |
Další údaje | |
Kód obce | 571784 |
Kód části obce | 402532 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Libiš (dříve zřejmě Ľubiš) je obec v okrese Mělník ve Středočeském kraji. Leží v severozápadním sousedství města Neratovice. Rozkládá se asi deset kilometrů jižně od Mělníka a je přimknutá k Neratovicím.[pozn. 1] V současnosti v obci žije přibližně 2 400[1] obyvatel. V katastru Libiše se nachází většina areálu chemické továrny Spolana.[4]
Název byl odvozen z osobního jména Libich.[5]
Svým počátkem sahá do pohanského věku. Podle pověsti zde bývala tvrz v místech východně od bývalého štěpánského přívozu na Labi, kde je nyní les. Před dávnými lety zde byly zbytky zdí a mnoho velkých kamenů. Místo bylo nazýváno na kole, na zámku, na starém hradě. Podle pověsti byla tvrz letním sídlem kněžny Libuše, která také v Libiši dala postavit pohanský chrám v místě, kde je kostel svatého Jakuba. O pohanském pravěku svědčí také pohanské mohyly objevené za kostelem, kde byly nalezeny lidské kosti, popelnice a jiné starodávné předměty. Z tvrze prý vedla podzemní chodba až do kostela v Libiši. Tvrz i ves byly nazvány jménem zakladatelky Libuše (Libuš). Nezachovaly se však listiny, jež by se o tvrzi zmiňovaly.
Pražský měšťan a konšel jménem Stach prodal Libuš (Libiš) roku 1355 Janu Rollovi. V roce 1406 koupil Libiš břevnovský klášter, který zde měl dvůr s dvěma poplužími. Ve stvrzovací listině města Kostelec nad Labem ze dne 24. července 1407 je jmenován rytíř Ctibor z Libiše. V husitských válkách ovládli Libiš a blízkou ves Slatinu (nyní již zaniklou) roku 1421 pražané. Roku 1432 náležela ves Libiš dílem k obřístevskému statku. V roce 1542 prodal Jindřich Hasištejnský z Lobkovic Libiš Vilému ze Lstiboře jako část obřístevského statku. Staroměstští Pražané museli pro odboj proti králi Ferdinandu I roku 1547 postoupit své dědičné statky, k nimž náležela také ves Libiš. Díl Libiše náležející k obřístevskému statku koupil roku 1618 Václav Šťastný Pětipeský. Ten byl v roce 1621 odsouzen pro vzpouru ke ztrátě majetku a tak koupila Libiš od české komory kněžna Polyxena z Lobkovic.
V pozdější době byla Libiš popisována takto: …při Labi zde rozkládají se stinné lesy velkostatku obřístevského s bujnými lučinami, jež u štěpánského přívozu zakončeny jsou letohrádkem Antonie hraběnky Valdšteinové. Od obce ku straně západní jsou borky rolnické, jež souvisí s panskou bažantnicí, kterou Pražané v posledních letech jako místo výletní sobě oblíbili. Nedaleko Libiše, asi 2 km na jihovýchod jde česká severní dráha, k níž připojena je odbočka ku Kralupům. Podle obce jde pohodlná erární silnice od Prahy ku Mělníku, od ní pak odbočuje „u Křížku“ silnice okresní, ubírající se skrze Libiš k železniční stanici v Neratovicích…[zdroj?]
Škola v Libiši byla postavena v roce 1869 vedle staré školy jako konfesionální evangelická o jedné třídě s právem veřejnosti a byla četně navštěvována. Z učitelů zvláště zasluhuje zmínku Josef Baštecký – rodák z Neratovic, který zde vyučoval od roku 1832 do roku 1875.
Libiš činila místní a katastrální obec, poštou náležela k Neratovicím (tehdy v okrese Karlínském). Bývali zde tito řemeslníci: dva kováři, dva koláři, pekař, řezník, krejčí, tři obuvníci, jeden košíkář. Byly zde dva obchody smíšeným zbožím, dvě živnosti hostinské, dva výčepy kořalky, jeden výčep vína, dále hokynářství a dvě prodejny tabáku. Roku 1894 si vypůjčila Libiš 10 000 zlatých od Zemské banky království českého, tuto částku splácela padesát roků.[zdroj?]
Roku 1932 byl založen v Libiši Sokol.
Na břehu mrtvého ramene Labe u Libiše, v sousedství zadní části chemické továrny Spolana je lužní les, z něhož část byla přírodní rezervací Černínovsko. Tato rezervace v roce 2014 zanikla a byla nahrazena přírodní rezervací Úpor-Černínovsko. Vyskytuje se zde řada chráněných rostlinných druhů a četná hnízdiště vodního ptactva. Lokalita končí u Štěpánského mostu přes Labe, patřícího do území obce Obříství.[6]
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 375 | 429 | 444 | 507 | 649 | 722 | 1 352 | 1 967 | 2 272 | 2 074 | 1 851 | 1 719 | 1 769 | 2 067 | 2 421 |
Počet domů | 64 | 68 | 73 | 87 | 122 | 137 | 304 | 499 | 503 | 514 | 512 | 572 | 595 | 681 | 777 |
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. března 2002.[15]
V obci Libiš (1450 obyvatel, katol. kostel, evang. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: bednář, drogerie, obchod s dřívím, 3 holiči, 4 hostince, kamnář, kolář, 2 kováři, 2 krejčí, 2 lakýrníci, 2 obuvníci, 3 pekaři, stáčírna lahvového piva, pohřební ústav, 4 rolníci, 3 řezníci, 10 obchodů se smíšeným zbožím, 2 stavební hmoty, 3 obchody se střižním zbožím, švadlena, trafika, 5 truhlářů, 3 obchody s uhlím, velkostatek, vetešník, 5 zahradnictví, 3 zedničtí mistři, zlatník.[16]
Dopravní síť
Veřejná doprava 2012
Karel Novotný (9. 6. 1876 Libiš u Neratovic – 30. 5. 1927 Praha, pohřben v Lobkovicích). Český novinář, žurnalista, satirik, od r. 1904 redaktor Hlasu národa, Ilustrovaného kurýra a po převratu redaktor a soudní referent deníku Venkov. Spřátelil se a často stýkal s rodinou dr. Jana Palackého, syna historika Františka Palackého. Je autorem četných kulturně-historických monografií a studií o osobnostech, jakými byli Hana Kvapilová, Karel Havlíček Borovský, Svatopluk Čech, Václav Babinský ad.