Libro d'oro della nobiltà italiana

Libro d'Oro
Původní názevLibro d'oro della nobiltà italiana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libro d'oro della nobiltà italiana je italský název pro Zlatou knihu italských šlechtických rodů, ústřední rejstřík šlechtických rodů v Italském království.

Jsou v ní zapsány rody, včetně udělených titulů a hodností. Každému rodu je věnována jedna nebo více stran, kde jsou údaje o zemi původu, rodová sídla, predikáty, tituly a atributy včetně inforamcí o původu a přenositelnosti, královská a vládní ustanovení, popis erbu a část dokumentované genealogie .

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Rejstřík sestavuje a vede Heraldický úřad Italského království, státní orgán zřízený roku 1869 ministerstvem vnitra v rámci Ústředního státního archivu v Římě. [1] [2] [3]

K získání registrace ve Zlaté knize, musely být kromě podání žádosti uhrazeny příslušné správní poplatky, načež byla vystavena příslušná listina. Kromě příslušnosti ke šlechtickému rodu bylo nutné splnit ještě další požadavky, jako kladný posudek úřadů, policejních orgány apod. [4] Po předložení nezbytných dokladů však byl zápis do Zlaté knihy obvykle již jednoduchý správní úkon a v případech legitimity bylo možné se proti Státní radě odvolat. [5]

Královským výnosem ze 7. září 1933 č. 1990 byla určena pravidla pro sestavování Zlaté knihy a ukládala občanům uvedeným v Ústředním seznamu šlechty, aby si po schválení žádosti o registraci do uvedené knihy požádali.

Kniha je rozdělena do mnoha ručně psaných a vázaných svazků, rozdělena do dvou řad a nyní uložena v Ústředním státním archivu v Římě - EUR :

  • Zlatá kniha italské šlechty, starší vydání v 11 svazcích;
  • Zlatá kniha italské šlechty, nové vydání, ve 30 svazcích.

S narozením republiky, šlechtické tituly nejsou uznány [6] a Heraldic Consulta Italského království přestal fungovat. Tento registr zjevně již nebyl aktualizován.

Tento ústřední rejstřík šlechtických rodů Italského království by neměl být zaměňován s periodikem Zlatou knihou italské šlechty, která je soukromým počinem publikovaným v Římě.

Oficiální šlechtické seznamy v Italském království

[editovat | editovat zdroj]

Před sjednocením Itálie existovaly v jednotlivých státech a městech oficiální seznamy rodin se šlechtickými tituly, z nichž mnohé se rovněž nazývaly „Zlatá kniha“. [7]

Heraldický úřad byl založen, aby se zabránilo zneužívání a sporům v souvislosti se šlechtickými tituly již existujícími v italských státech před sjednocením a byla pověřena vedením „rejstříku šlechtických titulů“. V roce 1889 [8] byl vytvořen seznam rodů, které získaly potvrzení o udělení nebo uznání šlechtického titulu po sjednocení Itálie a současně bylo vypracováno 14 regionálních seznamů, v nichž byly evidovány rody již zaregistrované v oficiálních seznamech jednotlivých států.

V roce 1896 byla na heraldické konzultaci zřízena „Zlatá kniha italské šlechty“ [9], ve které byly zaregistrovány rody, které získaly dekrety udělující, potvrzující nebo obnovující šlechtický titul králem, královskými výnosy, nebo ministerstvo uznání jejich vznešeného titulu.

V roce 1921 byl schválen „Úřední seznam šlechtických a titulovaných rodin Italského království“, [10] který zahrnoval všechny rody již zaregistrované v regionálních rejstřících. Ty rody, které byly zařazeny do Zlaté knihy na základě královského nebo ministerského výnosu, byly označeny hvězdičkou.

V roce 1933 byl schválen druhý „Úřední seznam italské šlechty“ [11], ke němuž byl připojen seznam šlechtických predikátů.

Pokud nebyly do tří let předloženy dokumenty nutné pro zápis do Zlaté knihy, byl zápis vymazán. V seznamu z roku 1933 tak chybělo mnoho existujících rodů, které byly na seznamu uvedené ještě v roce 1921. [12]

V době Italské republiky

[editovat | editovat zdroj]

Heraldický úřad přestal fungovat v roce 1948, a to i přesto, že nebyl nikdy přijat zákon, který by jej oficiálně zrušil. Po vstupu v platnost Přechodného a konečného ustanovení italské ústavy republikánský stát sankcionoval užívání šlechtických titulů. [13]

Ačkoli oficiální heraldický seznam pozbyl právní moci, nadále zůstává jako důkazný materiál pro uznávání šlechtických titulů předchozího právního systému, což je nezbytný předpoklad nároku vkládání predikátu do příjmení. [14]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Libro d'oro della nobiltà italiana na italské Wikipedii.

  1. ↑ Riconoscimenti di predicati italiani e di titoli nobiliari pontifici nella Repubblica Italiana, repertorio a cura di Walter Pagnotta, Ministero per i beni culturali e ambientali - Ufficio Centrale per i Beni Archivistici, Roma, Istituto Poligrafico e Zecca dello Stato, 1997 (Pubblicazioni degli Archivi di Stato. Sussidi ; 9) ISBN 88-7125-123-7.
  2. ↑ Gian Carlo Jocteau, Nobili e nobiltà nell'Italia unita, Laterza (collana Quadrante Laterza), 1997.
  3. ↑ Regio decreto n. 5318 del 10 ottobre 1869; il regolamento fu approvato con un secondo regio decreto dell'8 maggio 1870.
  4. ↑ AA.VV., Nobiltà, pubblicazione bimestrale, Milano, a. XVII (gennaio-febbraio 2010), n. 94, p. 78.
  5. ↑ AA.VV., Nobiltà, pubblicazione bimestrale, Milano, a. XVII (gennaio-febbraio 2010), n. 94, p. 61.
  6. ↑ Dostupné online. recita: I titoli nobiliari non sono riconosciuti.
  7. ↑ Tra gli esempi il "Libro d'oro delle Isole Ionie", compilato dalle autorità veneziane, probabilmente come aiuto nella raccolta delle tasse piuttosto che come libro di promozione od ordinamento sociale, o il "Libro d'oro di Corfù", pubblicato la prima volta nel 1572.
  8. ↑ Regio decreto del 15 giugno 1889.
  9. ↑ Regi decreti n.313 del 2 luglio e n.314 del 5 luglio 1896. Furono istituiti contemporaneamente anche il "Libro araldico dei titolati stranieri" (famiglie straniere in possesso di titoli nobiliari italiani), il "Libro araldico della cittadinanza" (famiglie non nobili con stemma) e il "Libro araldico degli enti morali" (stemmi e altri simboli per enti pubblici o associazioni).
  10. ↑ Regio decreto n.972 del 3 luglio 1921.
  11. ↑ Regio decreto n. 1990 del 7 settembre 1933, con supplemento relativo al 1934-1936 approvato con regio decreto n.173 del 1º febbraio 1937.
  12. ↑ AA.VV. "Nobiltà" pubblicazione bimestrale Milano anno XVII Gennaio-Febbraio 2010 numero 94 pag. 77-78.
  13. ↑ Vedere anche Dostupné online. 
  14. ↑ Sentenza della Corte costituzionale n.101 del 1967.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Gian Carlo Jocteau, Nobili e nobiltà nell'Italia unita, Laterza (série Quadrante Laterza) 1997.
  • Elenco storico della nobiltà italiana (compilato in conformità dei decreti e delle lettere patenti originali e sugli atti ufficiali di archivio della Consulta araldica dello Stato italiano), Suverénní vojenský Maltézský řád, Tipografia Poliglotta Vaticana, Řím 1960.
  • Walter Pagnotta, Riconoscimenti di predicati italiani e di titoli nobiliari pontifici nella Repubblica Italiana, Ministero per i beni culturali e ambientali - Ufficio centrale per i beni archivistici, Istituto Poligrafico e Zecca dello Stato, Řím 1997 (Publikace státních archivů, část 9) ISBN 88-7125-123-7 .
  • Libro d'Oro della Nobiltà Italiana (Collegio Araldico Romano)

Související články

[editovat | editovat zdroj]