Libuše (kněžna)

Libuše
Libuše s Přemyslem a věšteckým gestem J. V. Myslbek 1890, Vyšehradské sady
Libuše s Přemyslem a věšteckým gestem
J. V. Myslbek 1890, Vyšehradské sady
Povolánínáčelník
Nábož. vyznáníslovanské náboženství
ChoťPřemysl Oráč
DětiNezamysl
RodičeKrok
PříbuzníKazi a Teta (sourozenci)
Mnata (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Na tento článek je přesměrováno heslo Kněžna Libuše. O filmu pojednává článek Kněžna Libuše (film).

Libuše (lat. Lubossa) je jedna z dcer vojvody Kroka, mytická česká kněžna a manželka Přemysla Oráče, pramáti dynastie Přemyslovců. Proslula také jako věštkyně a předpověděla slávu města Prahy, které založila. Její příběh je znám v různém podání, především z Kosmovy kroniky z počátku dvanáctého století a z Jiráskových Starých pověstí českých. Její existence není historicky doložena, Palacký její život hypoteticky kladl na počátek 8. století.[1]

Libušin soud a Přemysl Oráč

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako její otec Krok, tak i Libuše soudila sváry a spory mezi lidmi spravedlivě. Jednou soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž.

Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete – že je k němu dovede její kůň a že se jmenuje Přemysl. Kosmas u této příležitosti popírá údajnou pomluvu, že Libuše tajně v noci jezdívala navštěvovat Přemysla.[2] Kůň posly zavedl do vesnice Stadice, u které budoucí vládce oral pole párem volů. Přemysl jako kníže zkrotil lid zákony a uvedl je v poddanství, zemi pak řídil společně s Libuší. Knížecí pár měl, podle velmi pozdní tradice, tři syny: Nezamysla, Radobýla a Lidomíra.

Libušina proroctví

[editovat | editovat zdroj]
Josef Mathauser - Kněžna Libuše věští slávu Prahy.

Když na Libuši sestoupil věštecký duch, předpovídala lidu budoucnost. Jednou tak předpověděla slávu velikému městu. Popsala jim, kde a za jakých okolností mají hledat to místo a tam postavit hrad. Ten pak na její radu nazvali Praha. Jindy na požádání lidem radila, kde mají hledat ložiska kovů, kterých se v zemi nedostávalo. Viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy.

Léty Libušiny sestry Kazi a Teta zestárly. První zemřela Kazi, po ní Teta, Libuše poslední. Před svou smrtí dala naposledy svolat starosty a vojvody, aby k nim promluvila. Chtěla, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě. Pak zemřela.

Dívčí válka

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Dívčí válka.

Když Libuše zemřela, dívky z její družiny poznaly, že už nemají takovou vážnost, jako měly kdysi. Tak začaly bojovat proti mužům. Vše vedla Vlasta. Dívek a žen přibývalo. Postavily si hrad Děvín. Tam se zabydlely a odtud podnikaly výpady proti mužům. Muži se jim zpočátku vysmívali, až umučení Ctirada je vyburcovalo. Strhla se rozhodující bitva. Vlasta se dostala rychle dopředu mezi muže, ale ostatní dívky jí nestačily. Vlasta padla a pak i všechny ostatní ženy. Hrad Děvín byl spálen a rozmetán a Přemysl zase vládl bez ženy.

Vývoj pověsti

[editovat | editovat zdroj]

Poprvé je postava Libuše zachycena ještě jako bezejmenná panna hadačka (lat. „phitonissa virgo“) v Kristiánově legendě z konce 10. století. Podle tzv. Kristiána Češi podle její rady založili Prahu a zvolili si knížetem oráče jménem Přemysl, za kterého se provdala.

„ Leč Slované čeští, pod samým arkturem sídlící, oddáni byli modloslužbě a jako bezuzdný kůň bez zákona, bez knížete nebo vládce, bez města toliko v širém prostoru přebývali, jako nerozumná zvířata sem tam se potulujíce. Posléze ranou morovou jsouce sužováni na jakousi hadačku se podle pověsti obrátili o nadějnou radu a prorockou odpověď. Dostavše ji založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezli velmi prozíravého a rozvážného muže, kterýž on vzděláváním polí se zabýval, jménem Přemysl, podle výroku hadaččina knížetem čili správcem si ho ustanovili, davše mu za manželku onu hadačku pannu. “
—  Kristiánova legenda

Vladimír Karbusický hledal předlohu pro Kosmovu Libuši v Matyldě Toskánské.[3]

Libuše v umění

[editovat | editovat zdroj]
Socha kněžny Libuše v Karlově ulici v Praze
„ Vidím město veliké, jehož sláva bude hvězd se dotýkati. Tam v lese je místo, třicet honů odtud vzdálí, Vltava řeka je obíhá. To na půlnoc ohrazuje potok Brusnice hlubokým ouvalem, na polední pak straně skalnatá hora vedle lesa Strahova. Tam když přijdete, najdete člověka prostřed lesa, an tesá práh domu. I nazvete hrad, jejž postavíte, Prahou. A jakož knížata, vojvodové proti prahu klanějí hlavu, tak budou se klaněti i proti městu mému. Budeť mu čest a chvála a bude slovutno světu. “
—  Staré pověsti české

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Praha - vznik města. www.moudrysenior.cz [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-13. 
  2. ↑ Kosmova kronika I/6
  3. ↑ Karbusický, Vladimír: Nejstarší pověsti české. Mladá fronta, Praha 1966. S. 31–39
  4. ↑ Stanislav Dvořák: Filmový masakr roku: Němec a Američané natočili Jiráska, Novinky.cz, 15. října 2009.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Krok 		Znak z doby nástupu Seznam legendárních českých vládců
Libuše
 Znak z doby konce vlády Nástupce:
Přemysl
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů