Liou Šao-čchi

Liou Šao-čchi
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Číny
nezávislý politik (od 1968)
Narození24. listopadu 1898
Ningxiang City
Úmrtí12. listopadu 1969 (ve věku 70 let)
Kchaj-feng
Příčina úmrtízápal plic
ChoťXie Fei (od 1935)
Wang Guangmei (1948–1969)
DětiLiu Yuan
Liu Yunbin
Liu Aiqin
Liu Pingping
Liu Tao
Liu Yunzhen
Liu Ting
Liu Xiaoxiao
Alma materKomunistická univerzita pracujících východu
Profesepolitik a odborář
CommonsLiu Shaoqi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Liou Šao-čchi (čínsky 刘少奇; pchin-jinem Liu Shaoqi; 24. listopadu 1898, Ning-siang, Chu-nan – 12. listopadu 1969, Kchaj-feng) byl čínský komunistický politik. V letech 1959–1968 byl předsedou (prezidentem) Čínské lidové republiky, formálně tedy nejvyšším mužem ve státě. Ve skutečnosti však si v té době nejvyšší vliv v zemi stále zachovával Mao Ce-tung, neboť v čínském politickém systému funkce tradičně nezaručuje nejvyšší vliv, podstatná je spíše neformální autorita a souběh různých funkcí, stranických, armádních i státních.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Liou Šao-čchi se narodil do průměrně bohaté rolnické rodiny.[1] Pocházel z vesnice Chua-ming-lou (Ning-siang, provincie Chu-nan)[2] a vystudoval zdejší střední školu Ning-siang Čhu-šeng. Bylo mu doporučeno absolvovat vyučování i v Šanghaji, aby se připravil na studium v Rusku. V roce 1920 vstoupil do Socialistického mládežnického sboru, rok na to byl přijat ke studiu na univerzitě ve východní Moskvě.[1]

V roce 1921 vstoupil do nově vytvořené Komunistické strany Číny (KSČ). Po návratu ze studií do Číny vedl několik stávek železničních dělníků v údolí Jang-c’ a An-jüan na hranici provincií Ťiang-si a Chu-nan.[1] V roce 1925 se Liou Šao-čchi stal členem výkonného výboru práce Všečínské federace se sídlem v Kuang-čou. Během následujících dvou let vedl četné politické kampaně a stávky v provincii Chu-pej a Šanghaji, kde v roce 1925 spolupracoval s Li Li-sanem a organizoval komunistickou činnost po incidentu Třicátého května. Posléze Liou odcestoval do Wu-chanu. Po krátkém zatčení v Čchang-še se vrátil do Kuang-čou, aby pomohl zorganizovat šestnáctiměsíční stávku v Kantonu a Hongkongu.[1]

V roce 1927 byl zvolen do Ústředního výboru strany a byl jmenován vedoucím odboru práce.[3] Vrátil se tedy do Šanghaje pracovat do ústředí strany. Roku 1929 byl jmenován tajemníkem mandžuského stranického výboru ve Feng-tchienu.[1] V letech 1930 a 1931 se zúčastnil třetího a čtvrtého plenárního zasedání šestého ústředního výboru a byl zvolen do ústředního výkonného výboru (tj. Politbyra) Čínské sovětské republiky v roce 1931 a 1932. Později v roce 1932 opustil Šanghaj a cestoval k sovětu Ťiang-si.[2] V tomto roce se rovněž stal tajemníkem strany v provincii Fu-ťien. O 2 roky později se zúčastnil Dlouhého pochodu, a to především konference v Cun-i, ale byl poslán do tzv. „Bílých oblastí“ (oblasti kontrolované Kuomintangem), aby reorganizoval podzemní aktivity soustředěné v severní Číně, konkrétně tedy v Pekingu a Tchien-ťinu. V roce 1936 se stal tajemníkem strany v severní Číně, kde vedl protijaponská hnutí. Některé japonské zdroje tvrdily, že činnosti jeho organizace vyvolaly Incident na mostě Marca Pola v červenci 1937, který dal Japonsku omluvu k zahájení druhé čínsko-japonské války.[4]

V roce 1937 Liou Šao-čchi odešel na komunistickou základnu v Jen-anu. V roce 1941 se stal politickým komisařem Nové čtvrté armády, o další čtyři roky později byl zvolen jedním z pěti tajemníků KSČ na sedmém kongresu Národní strany. Právě po tomto kongresu se stal nejvyšším vůdcem všech komunistických sil v Mandžusku a severní Číně.[4] Roku 1949 se stal místopředsedou Ústřední lidové vlády a na prvním zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců byl zvolen předsedou Stálého výboru parlamentu. Tento post zastával až do druhého zasedání tohoto shromáždění v roce 1959. Od roku 1956 do roku 1966 byl vsazen do funkce prvního místopředsedy KSČ. Náplní jeho práce byla především organizace strany.[1] Liou byl ortodoxním sovětským komunistou, své politické a ekonomické myšlenky a přesvědčení rozpracoval ve svých spisech. Mezi jeho nejznámější díla patří Jak být dobrým komunistou (1939), Na straně (1945) a Internacionalismus a nacionalismus (1952).

Liou se dostal do čela země po nevydařeném Maově Velkém skoku vpřed a pokoušel se provést ekonomické reformy, které by napravily škody po Maových experimentech. To se mu však stalo osudné během tzv. Velké proletářské kulturní revoluce, kdy byl roku 1967 zatčen a vězněn v těžkých podmínkách, kdy mu byly odpírány léky na jeho cukrovku. Málem na následky nedostatečné zdravotní péče zemřel, avšak hlavní strůjkyně zatčení, Ťiang Čching (manželka Mao Ce-tunga), ho potřebovala jako hlavní terč svého tažení na 9. sjezdu Komunistické strany Číny, a tak byl zachráněn. Na sjezdu pak Ťiang Čching skutečně urvala veškerou moc, Liou byl v usnesení označen za „zrádce, nepřátelského agenta ve službách ruského imperialismu, revizionáře a reakcionáře“ a byl vyloučen ze strany. Brzy poté ve vězení zemřel, za nejasných okolností, patrně na následky lynčování Rudými gardami, jimž byl vydán napospas. Nalezen byl ve zvratcích a výkalech, pohřben byl tajně pod cizím jménem. Deset let byla jeho smrt tajemstvím. Teprve roku 1980 byl Teng Siao-pchingem, který za kulturní revoluce sdílel podobný osud, plně rehabilitován a byl mu dodatečně vystrojen státní pohřeb. Nejasná je role Mao Ce-tunga při Liouvě zatčení: některé zdroje tvrdí, že se ho snažil chránit před běsněním kulturních revolucionářů, jiné, že se na zatčení spolupodílel. Jisté je, že Liou byl nejvýše postavenou obětí tehdejších chaotických represí.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f WEIDENBAUM, Rhoda. Liu Shao-ch'i and the Chinese Cultural Revolution: The Politics of Mass Criticism. By Lowell Dittmer. [Berkeley and London: University of California Press, 1974. 358 pp. Hardback $12.85. £7·10. Paperback $4.25. £3·20.]. The China Quarterly. 1976-06, roč. 66, s. 375–377. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0305-7410. DOI 10.1017/s0305741000033798. 
  2. ↑ a b HSÜEH, Chün-Tu. The Long Revolution. By Edgar Snow. (New York: Random House, 1972. Pp. 269.) – Red China Today. By Edgar Snow. (New York: Random House, 1970. Pp. 749. $20.00.). American Political Science Review. 1973-12, roč. 67, čís. 4, s. 1424–1426. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0003-0554. DOI 10.2307/1956618. 
  3. ↑ BOORMAN, Howard L. Mao and the Chinese Revolution. By Jerome Ch'En. [London: Oxford University Press, 1965. 419 pp. 42s.]. The China Quarterly. 1965-09, roč. 23, s. 184–186. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0305-7410. DOI 10.1017/s0305741000010006. 
  4. ↑ a b SEYBOLT, Peter J. Review Essay: Resistance and Revolution in China: The Communists and the Second United Front, by Tetsuya Kataoka. Modern China. 1976-10, roč. 2, čís. 4, s. 531–539. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0097-7004. DOI 10.1177/009770047600200407. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Prezidenti Čínské lidové republiky (seznam)
Mao Ce-tung (1954–1959) • Liou Šao-čchi (1959–1968) • Li Sien-nien (1983–1988) • Jang Šang-kchun (1988–1993) • Ťiang Ce-min (1993–2003) • Chu Ťin-tchao (2003–2013) • Si Ťin-pching (od 2013)
Ústřední lidová vláda Čínské lidové republiky (1949–1954)
předseda
místopředsedové
generální sekretář
členové
55 členů (bez předsedy, místopředsedů a generálního sekretáře)
podřízené centrální úřady
podřízené regionální úřady
Všečínské shromáždění lidových zástupců (VSLZ) Čínské lidové republiky
orgány VSLZ
předsedové stálého výboru VSLZ
Liou Šao-čchi (1954–59) • Ču Te (1959–76, od 1975 hlava státu) • Sung Čching-ling (místopředsedkyně, úřadující hlava státu 1976–78) • Jie Ťien-jing (1978–83, hlava státu) • Pcheng Čen (1983–88) • Wan Li (1988–93) • Čchiao Š’ (1993–98) • Li Pcheng (1998–03) • Wu Pang-kuo (2003–13) • Čang Te-ťiang (2013–18) • Li Čan-šu (2018–2023) • Čao Le-ťi (2023– )
Člen vedení Komunistické strany Číny
Ústřední komise pro kontrolu disciplíny Komunistické strany Číny
tajemník
Wang Che-po (1927–1928) • Liou Šao-čchi (1928–1934) • Li Wej-chan (1934–1949) • Ču Te (1949–1955) • Tung Pi-wu (1955–1968) • • Čchen Jün (1978–1987) • Čchiao Š’ (1987–1992) • Wej Ťien-sing (1992–2002) • Wu Kuan-čeng (2002–2007) • Che Kuo-čchiang (2007–2012) • Wang Čchi-šan (2012–2017) • Čao Le-ťi (2017–2022) • Li Si (2022– )
Vrcholným kontrolním a disciplinárním orgánem KS Číny byly postupně Ústřední kontrolní komise (1927–1934) • Ústřední komise pro stranické záležitosti (1934–1945) • Ústřední kontrolní komise (1945–1949) • Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (1949–1955) • Ústřední kontrolní komise (1955–1969) • Ústřední komise pro kontrolu disciplíny (1978– )
6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen
kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929)
Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929)
kandidáti
kandidáti stálého výboru
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing
kandidáti
členové stálého výboru
Sü Si-ken (od října 1930)
kandidáti stálého výboru
Sü Si-ken (do října 1930)
politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931
členové
členové stálého výboru
Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931)
kandidáti stálého výboru
Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan
Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru)
kandidáti
Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi
prozatímní politbyro od září 1931
členové
stálý výbor
Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933)
Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933)
politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934
členové
ústřední sekretariát
Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934)
od ledna 1935 i
od února 1935 i
Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu)
od srpna 1935 i
Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935)
od ledna 1936 i
kandidáti
Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng
politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937
členové
ústřední sekretariát
sekretariát od prosince 1937
od března 1940 i
pracovní konference sekretariátu od srpna 1941
sekretariát od března 1943
Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’
Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa
kandidáti
Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944
členové
Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj
5. politbyro ← • → 7. politbyro
7. politbyro ÚV KS Číny (červen 1945 – září 1956)
členové politbyra
členové ústředního sekretariátu
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Čou En-laj • Žen Pi-š’ (zemřel v říjnu 1950)
od října 1950 i
kandidáti ústředního sekretariátu
Čchen Jün (od října 1950 člen ústředního sekretariátu) • Pcheng Čen
Kchang Šeng • Kao Kang (sebevražda v srpnu 1954) • Tung Pi-wu • Lin Po-čchü • Čang Wen-tchien • Pcheng Te-chuaj
od dubna 1955 i
6. politbyro ← • → 8. politbyro
8. politbyro ÚV KS Číny (září 1956 – duben 1969)
členové politbyra
stálý výbor od září 1956
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Liou Šao-čchi (místopředseda ÚV) • Čou En-laj (místopředseda ÚV) • Ču Te (místopředseda ÚV) • Čchen Jün (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching
od května 1958 i
Lin Piao (místopředseda ÚV)
stálý výbor od srpna 1966
Mao Ce-tung (předseda ÚV) • Lin Piao (místopředseda ÚV) • Čou En-laj • Tchao Ču (do ledna 1967) • Čchen Po-ta • Teng Siao-pching (do ledna 1967) • Kchang Šeng • Liou Šao-čchi (do ledna 1967) • Ču Te • Li Fu-čchun • Čchen Jün
Lin Piao (od května 1958 místopředseda ÚV a člen stálého výboru) • Lin Po-čchü (zemřel v květnu 1960) • Tung Pi-wu • Pcheng Čen (do května 1966) • Luo Žung-chuan (zemřel v prosinci 1963) • Čchen I • Li Fu-čchun (od srpna 1966 člen stálého výboru) • Pcheng Te-chuaj (do srpna 1959) • Liou Po-čcheng • Che Lung (do ledna 1967) • Li Sien-nien
od května 1958 i
Kche Čching-š’ (zemřel v dubnu 1965) • Li Ťing-čchüan (do ledna 1967) • Tchan Čen-lin (do srpna 1967)
od srpna 1966 i
kandidáti politbyra
Ulanfu (do 1966) • Čang Wen-tchien (do srpna 1959) • Lu Ting-i (do května 1966) • Čchen Po-ta (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Kchang Šeng (od srpna 1966 člen politbyra a stálého výboru) • Po I-po (do ledna 1967)
od srpna 1966 i
7. politbyro ← • → 9. politbyro
Stranická škola ústředního výboru Komunistické strany Číny
ředitel
Li Wej-chan (1933–1935) • Tung Pi-wu (1935–1937) • Li Wej-chan (1937–1938) • Kchang Šeng (1938–1939) • Teng Fa (1939–1942) • Mao Ce-tung (1942–1947) • Liou Šao-čchi (1948–1953) • Kchaj Feng (1953–1954) • Li Čuo-žan (1954–1955) • Jang Sien-čen (1955–1961) • Wang Cchung-wu (1961–1963) • Lin Feng (1963–1966) • škola zrušena (1966–1977) • Chua Kuo-feng (1977–1982) • Wang Čen (1982–1987) • Kao Jang (1987–1989) • Čchiao Š’ (1989–1993) • Chu Ťin-tchao (1993–2002) • Ceng Čching-chung (2002–2007) • Si Ťin-pching (2007–2013) • Liou Jün-šan (2013–2017) • Čchen Si (2017– )
Generální sekretáři ústředního výboru Komunistické strany Číny
Wang Žuo-fej (1926–1927) • Čchen Tu-siou (1927) • Cchaj Che-sen (1927) • Čang Kuo-tchao (1927) • Teng Čung-sia (1927) • Li Wej-chan (1927–1928) • Čou En-laj (1928) • Li Li-san (1928–) • ? (–1930) • Li Li-san (1930) • Kche Čching-š’ (1931–1933) • Teng Jing-čchao (1934–1935) • Teng Siao-pching (1935) • Čang Wen-pin (1935–1937) • Wang Žuo-fej (1937–1940) • Žen Pi-š’ (1941–1950) • Liou Šao-čchi (1950–1954) • Teng Siao-pching (1954–1956, poté do 1967 generální tajemník sekretariátu) • Chu Jao-pang (1978–1980, poté do 1982 generální tajemník sekretariátu)
Člen vedení ozbrojených sil Čínské lidové republiky
Náčelníci hlavní politické správy ČLOA a jejich předchůdci
Lu I (1930–1931) • Mao Ce-tung (1931) • Čou I-li (1931) • Wang Ťia-siang (1931–1935) • Che Čchang (1932– , úřadující) • Ku Cuo-lin (1934, úřadující) • Li Fu-čchun (1934–1935, úřadující) • Čchin Pang-sien (1935, úřadující) • Čchen Čchang-chao (1935) • Wang Ťia-siang (1935–1937) • Žen Pi-š’ (1937–1938) • Wang Ťia-siang (1938–1945) • Liou Šao-čchi (1945–1950) • Luo Žung-chuan (1950–1956) • Tchan Čeng (1956–1961) • Luo Žung-chuan (1961–1963) • Siao Chua (1963–1967) • neobsazeno (1967–1970) • Li Te-šeng (1970–1973) • neobsazeno (1973–1975) • Čang Čchun-čchiao (1975–1976) • neobsazeno (1976–1977) • Wej Kuo-čching (1977–1982) • Jü Čchiou-li (1982–1987) • Jang Paj-ping (1987–1992) • Jü Jung-po (1992–2002) • Sü Cchaj-chou (2002–2004) • Li Ťi-naj (2004–2012) • Čang Jang (2012–2017) • Miao Chua (2017– )
uvedeni jsou náčelníci hlavní politické správy: vojenské komise ÚV KS Číny (1930–1931) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1931–1935) • čínské Rudé armády (1935) • revoluční vojenské komise ÚV KS Číny (1935–1937) • vojenské komise ÚV KS Číny (1937–1949) • lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) • Čínské lidové osvobozenecké armády (1954–2015) • ústřední vojenské komise (2015– )
Ústřední revoluční vojenská komise KS Číny (srpen 1937 – srpen 1945)
tajemník
zástupci tajemníka
Ču Te • Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od listopadu 1938) • Liou Šao-čchi (od března 1943)
členové
Pcheng Te-chuaj • Žen Pi-š’ (do března 1938) • Jie Ťien-jing • Lin Jü-jing (zemřel v březnu 1942) • Che Lung • Liou Po-čcheng • Sü Siang-čchien • Lin Piao
Ústřední vojenská komise KS Číny (srpen 1945 – září 1949)
předseda
místopředsedové
členové
Lidová revoluční vojenská rada Čínské lidové republiky (říjen 1949 – září 1954)
předseda
místopředsedové
od listopadu 1951 i
Lin Piao • Kao Kang (zemřel v srpnu 1954)
od června 1954 i
členové
Che Lung (místopředseda od června 1954) • Liou Po-čcheng (místopředseda od června 1954) • Čchen I (místopředseda od června 1954) • Lin Piao (místopředseda od listopadu 1951) • Sü Siang-čchien (místopředseda od června 1954) • Jie Ťien-jing (místopředseda od června 1954) • Nie Žung-čen (místopředseda od června 1954) • Kao Kang (místopředseda od listopadu 1951) • Su Jü • Čang Jün-i • Teng Siao-pching • Li Sien-nien • Žao Šu-š’ • Teng C’-chuej • Si Čung-sün • Luo Žuej-čching • Sa Čen-ping (nestraník; zemřel v dubnu 1952) • Čang Č’-čung (RKCC) • Fu Cuo-i (RKCC) • Cchaj Tching-kchaj (RKCC) • Lung Jün (RKCC) • Liou Fej
od června 1954 i
U nečlenů KS Číny je uvedena politická příslušnost: Revoluční výbor čínského Kuomintangu (RCCK), případně nestraník.
Všečínská federace odborů
předsedové
Li Wej-min (1925–1926) • Su Čao-čeng (1926–1929) • Siang Jing (1929–1930) • Luo Čang-lung (1930–1931) • Luo Teng-sien (1931) • Liou Šao-čchi (1932– ) • Čchen Jün (1948–1953) • Laj Žuo-jü (1953–1958) • Liou Ning-i (1958–1966) • Ni Č’-fu (1978–1993) • Wej Ťien-sing (1993–2002) • Wang Čao-kuo (2002–2013) • Li Ťien-kuo (2013–2018) • Wang Tung-ming (2018– )