Listohlod zlatozelený

Jak číst taxoboxListohlod zlatozelený
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádbrouci (Coleoptera)
Podřádvšežraví (Polyphaga)
Čeleďnosatcovití (Curculionidae)
Rodlistohlod (Phyllobius)
Binomické jméno
Phyllobius argentatus
(Linnaeus, 1758)
Synonyma
  • Curculio sericeus (Piller & Mitterpacher, 1783 nec Goeze, 1777)
  • Dieletus argentatus (Linnaeus, 1758)
  • Phyllobius budensis (Hajóss, 1938)
  • Phyllobius croaticus (Stierlin, 1884)
  • Phyllobius pineti (Redtenbacher, 1849)
  • Phyllobius sutorinensis (Apfelbeck, 1898)
  • Phyllobius tenuior (Rey, 1894)
  • Phyllobius tereticollis (Gyllenhal, 1834)
  • Phyllobius viridans (Boheman, 1843)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Listohlod zlatozelený (Phyllobius argentatus) je brouk z početné čeledi nosatcovití (Curculionidae).

Délka těla listohlodů zlatozelených je 3–7 mm. Tělo je pokryto krátkými, podlouhlými šupinami, které mají zářivě zelenozlatou barvu, skutečná základní barva je však černá a zůstává skryta pod barevnými šupinami, dokud se neopotřebují. Tykadla a nohy jsou světle žluté až červenohnědé, zřídka tmavé, kromě pokrytí chloupky, a také částečně zelenozlatě šupinaté. Chodidla žlutavá, stehna všech tří párů noh mají zřetelný zub. Štít je kratší než jeho šířka. Krovky jsou podélně rýhované, drážky a mezery mezi jednotlivými šupinkami na zbytku těla jsou černé. Štítek je na rozdíl od podobného druhu Phyllobius arborator (listohlod stromový) stejně šupinatý, podobně jako spodní část břicha, což odlišuje zase druh Phyllobius betulinus. Nos je krátký a širší než delší. Je nepatrně užší, než je hlava a je zakřivený dolů.

Podobné druhy:

  • Phyllobius arborator (Herbst, 1797)
  • Phyllobius betulinus (Bechstein a Scharfenberg, 1805)
Listohlod zlatozelený (Zábřežská vrchovina)
Listohlod zlatozelený (Zábřežská vrchovina)

Způsob života

[editovat | editovat zdroj]

Brouci jsou aktivní za dne a obvykle je najdeme na listech listnatých stromů, které jsou jejich hlavní složkou potravy. Larvy, které připomínají červy much, žijí ve stoncích a ze stonků různých divokých rostlin. Pokud jsou dost staré, zavrtávají se do půdy, kde se živí kořeny a poté se zakuklí. Kukla přezimuje v kuklení kolébce, kterou předtím larva vytvořila. Imago vylézá až po zimě na jaře příštího roku. Vyskytují se a jsou aktivní po celé jaro a léto.

Stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Listnaté a smíšené lesy, zanedbané parky, velké a staré zahrady; většinou na listnatých, méně na jehličnatých stromech. Malé larvy ožírají tenké kořínky, později však mohou způsobit i citelné škody překousáním silnějších kořenů, případně i odkorněním mladých stromků těsně nad povrchem půdy.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Brouci jsou velmi běžně rozšířeni v celé Evropě až po jih Norska, centrální Švédsko a Finsko, a v Asii na východ po Japonsko. Obývají především listnaté stromy, vzácně i jehličnany od nízkých nadmořských výšek po hory.

pořízeno v Burgenlandu (A)
kopulující pár – pořízeno v Bahrenfeldu-Hamburku (D)

Není zákonem chráněný. Hojný až velmi hojný.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silberner Grünrüssler na německé Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Karl Wilhelm Harde, Frantisek Severa und Edwin Möhn: Der Kosmos Käferführer: Die mitteleuropäischen Käfer. Franckh-Kosmos Verlags-GmbH & Co KG, Stuttgart 2000, ISBN 3-440-06959-1.
  • Jiři Zahradnik, Irmgard Jung, Dieter Jung et. al.: Käfer Mittel- und Nordwesteuropas. Parey, Berlin 1985, ISBN 3-490-27118-1.
  • Javorek F.: Klíč k určování brouků ČSR. Promberger – Olomouc, 1947
  • Pokorný V.: Atlas brouků. Paseka – Praha, 2002, ISBN 80-7185-484-0
  • Zahradník Jiří: Brouci. Praha, AVENTINUM, 2008,
  • Reichholf-Riehmová: Hmyz a pavoukovci. Praha: IKAR, 1997,

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]