Lnička drobnoplodá | |
---|---|
Lnička drobnoplodá (Camelina microcarpa) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | brukvotvaré (Brassicales) |
Čeleď | brukvovité (Brassicaceae) |
Rod | lnička (Camelina) |
Binomické jméno | |
Camelina microcarpa Andrz. ex DC., 1821 | |
Synonyma | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lnička drobnoplodá (Camelina microcarpa) je planě rostoucí jednoletá rostlina dorůstající až do výše 1 m a na přelomu jara a léta žlutě kvetoucí, je to jeden z několika druhů rodu lnička.
Tato rostlina vyrůstá vyjma Pyrenejského poloostrova, západní části Francie a většiny Velké Británie v celé Evropě. Na východ je rozšířena v Malé a Střední Asii, okolí Kavkazu a na Sibiři až po Zabajkalsko. Druhotně byla zavlečena do severní Afriky, Severní i Jižní Ameriky i na Nový Zéland. V České republice vyrůstá poměrně hojně od nížin až po pahorkatiny, v podhorských oblastech již podstatně méně.
Není náročná na kvalitu půdy, vyskytuje se v teplejších a světlých místech na polích nebo úhorech, v suchých trávnících, ve vinicích, na skládkách, okrajích cest nebo železničních náspech, někdy roste jako plevelná rostlina v obilovinách.[2][3][4]
Jednoletá nebo ozimá bylina s jednoduchou nebo jen řídce rozvětvenou lodyhou dorůstající do výše 50 až 100 cm, která vyrůstá z poměrně velkého a hluboko rostoucího kůlovitého kořene. Přízemní růžice je z řapíkatých listů, které v době kvetení již jsou zaschlé. Lodyha, ve spodní části více chlupatá než v horní, je střídavě porostlá přisedlými, jemně chlupatými listy s objímavou základnou a s oušky, jejich celistvé nebo drobně zubaté, úzké čepele jsou tvaru kopinatého až podlouhlého. Spodní listy lodyhy jsou dlouhé 5 až 6 cm a široké 1 až 2 cm, směrem vzhůru se zmenšují.
Žluté oboupohlavné květy na stopkách až 5 mm dlouhých jsou sestaveny do květenství hrozen dlouhého i 30 cm, ten stejně jako stopky při dozrávání plodů ještě vyrůstá. Čtyři ostře zakončené vzpřímené kališní lístky jsou 2 až 3 mm dlouhé. Čtyři korunní lístky světle žluté barvy, dlouhé 3 až 4 mm, jsou kopinaté a na vrcholu zaokrouhlené. V květu je šest tyčinek s lysými nitkami a žlutými prašníky. Dvoupouzdrý semeník nese vytrvalou čnělku s kulovitou bliznou. Kvetou v dubnu až červenci, opylovány jsou hmyzem. Ploidie je 2n = 40.
Plody jsou šešulky hruškovitého tvaru, 4 až 7 × 3 až 5 mm velké, vyrůstající na šikmo odstálých stopkách (až 2 cm dlouhých) a mají na vrcholu rovnou zaschlou čnělku. Otvírají se dvěma chlopněmi. Obsahují 10 až 25 žluto hnědých až červeno hnědých mírně zploštělých semen 1 až 1,5 mm dlouhých.[2][3][4][5]
Lnička drobnoplodá se rozmnožuje výhradně semeny, drobné rostlinky vyrostlé již na podzim přezimují. Mnohá semena však klíčí až na jaře nebo po celý rok, až pro ně nastanou vhodné podmínky; semena si uchovávají klíčivost po mnoho let. Pro vyklíčení vyžadují dostatek vláhy a rostliny pro další zdárný růst a kvetení naopak sucho.[3][4]
V mladším stadiu snese rostlina i posekání a může znovu obrůst. Zjara má velmi rychlý růst a obvykle přeroste okolní rostliny, pokud se to nepodaří a nemá dostatek světla, nevykvete. Pokud roste v obilovinách nebo lnu, část semen vypadne na půdu a část se sklidí se zrním.
Semena obsahují hodně oleje, který se dá vylisovat, je jedlý i vhodný pro technické účely. Pro zisk olejnatých semen se však používá spíše blízce příbuzný druh lnička setá, jejíž pěstování je ekonomičtější. V minulosti byla rostlina považována za plevel, hlavně ozimů, vytrvalých pícnin a okopanin. V současnosti díky čištění semene a chemickým postřikům se na obdělávaných polích téměř nevyskytuje.[3][4]
V Česku se lnička maloplodá vyskytuje ve dvou poddruzích: