Lodovico Sforza

Lodovico/Ludovico Sforza
Milánský vévoda
Portrét
Doba vlády1494–1499, 1500
Úplné jménoLodovico Maria Sforza
TitulyBarijský vévoda
Italský kondotiér
Narození27. července 1452
Vigevano
Úmrtí27. května 1508 (ve věku 55 let)
Loches
PředchůdceGian Galeazzo Sforza
NástupceLudvík XII. Francouzský
ManželkaBeatrice d'Este
PotomciHerkules Maxmilián
František II. Maria
RodSforzové
OtecFrancesco I. Sforza
MatkaBlanka Marie Viscontiová
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lodovico/Ludovico il Moro z rodu Sforzů, česky: Ludvík Mouřenín, (27. července 1452 Vigevano – 27. května 1508 Loches) byl považován za nejbohatšího vládce, vyhlášeného dobyvatele, mecenáše umění a stavebníka. Zaměstnával na svém dvoře Leonarda da Vinciho.[1] Milánskému vévodství vládl od 1481 jako regent a v letech 1494 až 1500 jako právoplatný "zvolený" vévoda.

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se z manželství milánského vévody Franceska I. (1401–1466) s Blankou Marií (1425–1468) z rodu Viscontiů jako nejstarší z osmi dětí. Měl dvě sestry: Ippolita (1446–1488) se provdala za pozdějšího neapolského krále Alfonse II. a Alžběta Marie (1456–1472) se stala ženou monferratského markraběte Viléma VIII.; a šest bratrů: milánského vévodu Galeazza (1444–1476), korsického a pavijského hraběte Filipa Mariu (1445–1492), barijského vévodu Sforzu Mariu (1449–1479), biskupa v Pavii a italského kardinála Ascania Mariu (1455–1505) a luganského vévodu Ottaviana Mariu (1458–1477).

Otec byl nemanželským synem hraběte z Contignoly, pána Beneventa a Manfredonie Muzia Giacoma Attendola zvaného Sforza (1369–1424) z jeho vztahu s Lucií Terzani da Marsciano. Poprvé se oženil v roce 1418 s montaltskou hraběnkou Polissenou Ruffo († 1420) a podruhé 25. října 1441 s o 24 let mladší Blankou Marií, nemanželskou dcerou milánského vévody Filipa Marii Viscontiho. Kromě výše zmíněných potomků z tohoto manželství měl i celou řadu dětí nemanželských.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl Lodovico až čtvrtým synem svého otce a jeho šance na vévodský stolec byly minimální, nakonec na něj přesto usedl.

Po smrti staršího bratra, vévody Galeazza († 1476), převzal v roce 1481 vládu nad vévodstvím za jedenáctiletého synovce z rukou vdovy Bony. Uměnímilovný regent vystavoval své bohatství na odiv a zaměstnával přední umělce. Snažil se ale také zlepšit své postavení, k čemuž hodlal využít svou neteř Blanku, kterou provdal za císaře Maxmiliána I. Ten mu oplátkou za její věno přislíbil vévodský titul. Po smrti právoplatného vévody Giana se tedy na pět let stal milánským vévodou. V roce 1499 vtrhla francouzská armáda krále Ludvíka XII. do Milána a vytlačila Sforzu ze země. Následujícího roku byl Sforza v boji s Francouzi zajat a uvězněn. Zemřel v roce 1508 v podzemí francouzského zámku Loches.

Potomci

[editovat | editovat zdroj]
Čtyři svatí: svatý Jeroným, svatý Augustin, svatý Ambrož a zřejmě papež svatý Leo I.; u nohou Madony s dítětem pak klečí Ludvík s manželkou a syny Maxem a Františkem

Z manželství s ferrarskou princeznou Beatricí d'Este:[2]

Nelegitimní potomci

[editovat | editovat zdroj]
  • Magdalena (1478–1520) ∞ 1502 hrabě Matteo Litta d’Arese
  • Blanka (1482–1497), ⚭ 1496 hrabě Galeazzo di Sanseverino
  • Jan Pavel (1497–1535), matkou Lucrezia Crivelli, markýz z Caravaggia ∞ 1520 Violanta Bentivoglio

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ http://www.collegiummarianum.cz/cz/festival/fes_text_bianco.php?page=text_DamaHranostaj[nedostupný zdroj]
  2. ↑ Archivovaná kopie. genealogy.euweb.cz [online]. [cit. 2009-03-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-19. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LEITNER Thea, Zlaté nevěsty Habsburků, 1. vyd., Praha 2002, ISBN 80-7202-999-1
  • ESSEXOVÁ Karen, Leonardovy labutě, 1. vyd., nakladatelství Beta-Dobrovský, Praha 2007, ISBN 978-80-7306-284-2

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Předchůdce:
Sforza Maria 		Znak z doby nástupu Barijský vévoda
1479–1499 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Herkules Maxmilián
Předchůdce:
Gian Galeazzo 		Znak z doby nástupu Milánský vévoda
1494–1499
1500 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík XII. Francouzský