Lucrezia Tornabuoniová | |
---|---|
Narození | 22. června 1427 Florencie |
Úmrtí | 28. března 1482 (ve věku 54 let) Florencie |
Místo pohřbení | Bazilika San Lorenzo |
Povolání | básnířka a spisovatelka |
Rodiče | Francesco Tornabuoni a Nanna di Niccolo di Luigi Guicciardini |
Manžel(ka) | Piero di Cosimo de' Medici |
Děti | Nannina de' Medici Lorenzo I. Medicejský Giuliano de' Medici Maria de' Medici Bianca de' Medici |
Příbuzní | Giovanni Tornabuoni (sourozenec) Giovanni Rucellai (vnuk) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lucrezia Tornabuoniová (italsky Lucrezia Tornabuoni, 22. června 1427[1] – 28. března 1482[2]) byla florentská patricijka z rodu Tornabuoniů, spisovatelka a básnířka, od 3. června 1444 do ovdovění manželka Piera Medicejského, faktického vládce Florentské republiky. Byla významnou rádkyní svému manželovi a později i synovi Lorenzovi, který po Pierově předčasné smrti převzal vládu nad Florencií. S manželem měla osm dětí, z nichž dva synové a dcera zemřeli v dětství. Dospělosti se dožili Maria (zemřela před rokem 1473, žena Leonetta Rossiho), Bianca (1445-1488, manžel Guglielmo Pazzi), Lucrezia zvaná Nannina (1447–1493, manžel Bernardo Rucellai), zmíněný Lorenzo (1449–1492, manželka Clarice Orsiniová) a Julián (1453–1478, s milenkou Fiorettou Goriniovou měl pohrobka Julia, který vstoupil do dějin jako papež Klement VII.). Jako autorka se Lucrezia Tornabuoniová často věnovala náboženským tématům, psala prózu, poezii i divadelní hry.