Lukiškės (věznice)

Lukiškės
Kostel sv. Mikuláše, který je součástí vězeňského areálu
Kostel sv. Mikuláše, který je součástí vězeňského areálu
Základní údaje
Otevření1837
Poloha
AdresaVilnius, LitvaLitva Litva
Souřadnice54°41′29″ s. š., 25°15′59″ v. d.
Lukiškės
Lukiškės
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Věznice Lukiškės (litevsky Lukiškių tardymo izoliatorius kalėjimas) je věznice v centrální části litevského hlavního města Vilnius, nacházející se poblíž náměstí Lukiškės. K roku 2007 v ní bylo umístěno zhruba 1000 vězňů, které střežilo na 250 zaměstnanců vězeňské služby.[1] Většina místních vězňů zde byla v rámci vazby, zhruba 180 dalších však ve věznici byla umístěna natrvalo.[2]

Věznice byla postavena v roce 1904 v době, kdy Litva byla součástí carského Ruska. V té době šlo o jedno z technologicky nejvyspělejších vězeňských zařízení v Rusku. Mělo centrální topení, vodovod, moderní odpady a ventilaci. Vězeňský komplex rovněž zahrnuje ortodoxní kostel svatého Mikuláše. V červnu 1941 popravovala sovětská tajná služba NKVD ve vězení zdejší zajatce.[3] Věznice se stala nechvalně známou během německé okupace Litvy, kdy ji využívalo gestapo a litevská tajná policie Saugumas pro zadržování tisíců Židů z vilniuského ghetta a Poláků, zatčených v Łapankas v reakci na akce polského odboje. Většina z těchto vězňů byla posléze vyvedena na předměstí Vilniusu a popravena u města Ponary.[4][5][6] Když Sověti území opětovně okupovali v roce 1944, zabrala věznici opět NKVD, která tu zadržovala tisíce polských aktivistů a partyzánů.[7]

Mezi zdejší významné vězně patřil například Menachem Begin, pozdější izraelský premiér a nositel Nobelovy ceny za mír, vězněný v letech 1940 až 1941 tajnou službou NKVD.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lukiškės Prison na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ARBUŠAUSKAS, Ruslanas. Lukiškės: prižiūrėtojams blogiau nei kaliniams [online]. Delfi.lt, 2007-03-30 [cit. 2013-03-22]. Dostupné online. (litevsky) 
  2. ↑ Kalėjimų departamentui prie Lietuvos Respublikos teisingumo ministerijos pavaldžių įstaigų vystymo strategija [online]. Prison Department of Lithuania [cit. 2013-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-29. (litevsky) 
  3. ↑ PASZKOWSKI, Bolesław. Golgota Wschodu [online]. Moto, 2005-03 [cit. 2013-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-18. (polsky) 
  4. ↑ LANGERBEIN, Helmut. Hitler's Death Squads: The Logic of Mass Murder. College Station: Texas A&M University Press, 2003. 232 s. Dostupné online. ISBN 1-58544-285-2. S. 66–68. (anglicky) 
  5. ↑ MICHALSKI, Czesław. Ponary - Golgota Wileńszczyzny [online]. Konspekt [cit. 2013-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-24. (polsky) 
  6. ↑ KRAHEL, Tadeusz. Tragiczny marzec 1942 roku [online]. W służbie miłosierdzia, 2007-03 [cit. 2013-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-26. (polsky) 
  7. ↑ KOŚCIESZA, Eugeniusz. Ojczyźnie skradziona tożsamość [online]. republika.pl [cit. 2013-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-26. (polsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]