Lyocell

Lyocell (zkratka CLY) je označení druhu viskózových vláken vyrobených „zvlákňováním z rozpouštědla“ (solvent-spun[1] nebo dry-jet-wet[2]).[3]

Způsob výroby

[editovat | editovat zdroj]

Základní surovina je dřevo z různých druhů rostlin (buk, eukalyptus aj). Rozdrcená buničina se rozpouští organickým prostředkem NMMO (N-methylmorfolin-N-oxid), což je fyzikální proces (na rozdíl od výroby standardních viskózových vláken s použitím chemikálií). V následující koagulační lázni se sice odstraní chemikálie z povrchu vlákna, protože ale i minimální množství NMMO je toxické, musí se rozpouštědlo po použití recyklovat a beze zbytků spotřebovat.

Zvlákňování probíhá při teplotě těsně nad 100°C, celulóza regeneruje během koagulace. Hotové filamenty se odavádějí rychlostí cca 500 m/min, stříž se vyrábí s 90 m/min.[4]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]
Matrace z lyocellové tkaniny

[5] [6] Jako textilní materiál se z lyocelu vyrábí hladká, lesklá staplová vlákna a filamenty v bílé barvě.

Porovnání fyzikálních vlastností s podobnými vlákny:

Druh vlákna Lyocell stand.
viskóza		 polynosic Cupro bavlna
Pevnost za sucha (cN/tex) 40–44 20–24 35–40 15–20 20–24
Tažnost za sucha (%) 14–16 20–25 10–15 7–23 7–9
Pevnost za mokra (cN/tex) 34–38 10–15 27–30 9–15 25–30
Tažnost za mokra (%) 16–18 25–30 10–15 6–43 14–14
Navlhavost (%) 65–70 90–100 55–70 100 45–55

K pozitivním vlastnostem patří také: velmi dobrá afinita k barvivům (brilantnost barev), odolnost proti louhům, úplná biologická rozložitelnost, možnost praní výrobků při 60 °C

Nedostatky: nízká elasticita (mačkavost) a malá odolnost proti kyselinám

Použití

[editovat | editovat zdroj]
Tričko z lyocellu

Příze se dají použít bez příměsí (často z mikrovláken) [7] nebo ve směsi s polyesterem, bavlnou, lnem, hedvábím nebo vlnou (s vhodnou jemností a délkou střiže) na oděvní tkaniny a pleteniny, šicí nitě, pneumatikové kordy, speciální papír aj.[8] [9]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První patent na zvlákňování z rozpouštědla pochází z roku 1939. Základní výzkum začal v 80. letech 20. století u nizozemské firmy Akco, od které zakoupily licenci firmy Courtalds a Lenzing AG a vyráběly od 90. let lyocell průmyslově. Lenzing převzal v roce 2004 také výrobní zařízení firmy Courtalds spolu se značkou Tencel®. V roce 2021 má Lenzing se 200 kilotunami nejvyšší podíl na celkovém světovém množství 423 kilotun. Průměrná cena vlákna se udává s 1,50 €/kg.[4]

Lyocell a odvozené druhy vyrobené zvlákňováním z rozpouštědla

[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 3. dekády 21. století se vyrábějí tato vlákna:

  • U firmy Lenzing s obchodními značkami  TENCEL™, LENZING™, ECOVERO™ a VEOCEL™
    • Tencel a Lenzing jsou staandardní výrobky
    • Ecovero se má vyrábět ze dřeva z lesa certifikovaného podle ekologických předpisů
    • Veocel je lyocell pro použití výlučně na netkané textilie[10]
  • Oricell™ je standardní lyocellová stříž vyráběněná od roku 2015 čínskou firmou Baoding Swan Fiber Co (původní kapacita 15 kilotun zvýšena v roce 2016 na ročních 75 kilotun[11]
  • SeaCell vyrábí asi od roku 2006 německá firma Smartfiber. Jedná se lyocellová vlákna s příměsí 10-20 % buničiny z mořských řas.[12]

Dopady na životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

Vlákna lyocellu mohou škodit více, než plastová.[13]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Viskózová vlákna, Ioncell

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4, str. 127-130
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 427

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Textile article treating process [online]. Google Patents, 1996-03-13 [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  2. ↑ Asaadi: Dry-Jet-Wet Spinning of Technical and Textile Filament Fibers from a Solution of Wood Pulp and Waste Cotton in an Ionic Liquid, Aalto University 2019, ISBN 978-952-60-8695-8, str. 26-27
  3. ↑ Definice lyocelu v USA (anglicky):: http://www.afma.org/f-tutor/lyocell.htm Archivováno 16. 11. 2011 na Wayback Machine.
  4. ↑ a b Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 858-866
  5. ↑ Woodings:Regenerated Cellulose Fibres, Elsevier 2001, ISBN 9781855737587
  6. ↑ Fibers tensile properties [online]. Zresearch Gate, 2019 datum přístupu = 2019-10-04. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ MicroTencel® (německy): http://www.buhleryarn.com/de/produkte/micro-tencel/us-tencel-micro/ Archivováno 8. 11. 2011 na Wayback Machine.
  8. ↑ V-\Shirt aus 100% Lyocell [online]. Trigema, 2019 datum přístupu = 2019-10-04. Dostupné online. (německy) 
  9. ↑ Tencel C-Fasern aus Zellulose und Chitosan [online]. HMC, 2011-03-17 datum přístupu = 2019-10-04 [cit. 2019-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-10. (německy) 
  10. ↑ Fiber Division [online]. Lenzing, 2023-03-09 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Baoding Swan Fiber Co [online]. Lenzing, 2024 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ SeaCell® Active [online]. Georg Thieme Verlag Stuttgart, 2006 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Bio-based fibers could pose greater threat to environment than conventional plastics. phys.org [online]. [cit. 2024-11-05]. Dostupné online.