Lysohlávka kopinatá

Jak číst taxoboxLysohlávka kopinatá
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Řádpečárkotvaré (Agaricales)
Čeleďlímcovkovité (Strophariaceae)
Rodlysohlávka (Psilocybe)
Binomické jméno
Psilocybe semilanceata
(Fr.) P.Kumm. (1871)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lysohlávka kopinatá (Psilocybe semilanceata) je psychedelická houba z rodu lysohlávek. Obsahuje psychoaktivní látky psilocybin a baeocystin.

Popis a výskyt

[editovat | editovat zdroj]
Změna barvy hygrofánního klobouku. Vlevo dole v popředí: Mladá vlhká plodnice s hnědým lesklým kloboukem a lupeny viditelnými z vnějšku. Vpravo dole a vlevo nahoře: Schnoucí plodnice se zbarvují do matné krémové barvy, okraj klobouku zůstává tmavý. Vpravo nahoře v pozadí: Starší mokrá plodnice černá, ale hrbolek na špičce klobouku zůstává světlejší.
  • Klobouk je 5–25 mm široký a obvykle o něco vyšší, kónického tvaru, na špičce často s malým hrbolkem, který bývá u mladých plodnic průsvitný nebo světlejší, než zbytek klobouku, u dolního okraje bývá klobouk svislý až mírně vchlípený. Zbarvení je hygrofánní (tj. za vlhka tmavnoucí a při vysychání blednoucí[1]), za vlhka a u mladších plodnic je obvykle karamelově či kaštanově hnědý a průsvitný (tj. poloha lupenů je zřetelná i z vnějšku) a spíše lesklý, u starých vlhkých plodnic až černající, při schnutí rychle ztrácí průsvitnost, stává se matnějším a bledne do světle tříslově hnědé až krémově žluté, někdy získávající olivový nádech. Dolní lem klobouku však typicky zůstává tmavší. [2] To znamená, že klobouk v závislosti na vlhkosti a stáří plodnice může mít dvě výrazně odlišné barevné varianty.
  • Lupeny jsou polovolné, tmavošedé s hnědo-fialovým nádechem od spor, který se stává zřetelnějším u starších plodnic.
  • Třeň je 5-15 cm dlouhý a 1-3 mm silný, přibližně stejné tloušťky po celé délce, jen v místě kde vyrůstá z podhoubí může být o trochu silnější, bíle krémový až hnědý, hladký, při pohledu z blízka s jemně vláknitým povrchem, pružně ohebný, často poněkud zkroucený nepravidelným způsobem (zejm. na spodní části), nemá sklon se třepit, je dutý, ale u menších plodnic jen málo zřetelně. Někdy může být na třeni zřetelný tmavý kroužek vypadaných spor, ale nemá prsten.
  • Spory jsou elipsoidní, hnědo-fialové a měří 10.5–15 na 6.5–8.5 µm.
  • Podhoubí je bílé a může porůstat jako jemný povlak spodní část třeně; může tvořit skerocia.
  • Roste od září do listopadu v mírném pásmu, zejm. v Evropě, mimo les v trávě na vlhkých pastvinách, lukách, sjezdovkách, zahradách nebo i na travnatých cestách.[3] Je saprotrofní, živí se odumřelými kořeny trávy; typickým druhem trávy, ve kterém roste, je metlice trsnatá. Dává přednost kyselejší půdě hnojené trusem dobytka, ale neroste přímo na trusu. (cf. Psilocybe fimetaria)
  • Plodnice se málokdy vyskytuje samostatně, častěji ve skupinkách několik cm až desítek cm od sebe vzdálených plodnic, nikdy však v trsech.
  • Na rozdíl od většiny druhů hub obsahujících psilocybin je u lysohlávky kopinaté jen zřídkakdy možné pozorovat známky modrání.

Účinné látky

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Psilocybin.

Lysohlávka kopinatá obsahuje psilocybin, psilocin a baeocystin, které působí jako psychedelika. Množství psilocybinu se pohybuje od 0.2% až 1% hmotnosti sušiny. V některých vzorcích byl též nalezen malý obsah Fenylethylaminu (až 156 µg na gram čerstvé houby). Lysohlávka kopinatá vykazuje antibiotickou aktivitu proti zlatému stafylokokovi, ale farmakologický mechanismus zatím nebyl objasněn.[4]

Možná záměna

[editovat | editovat zdroj]
Vpravo: Lysohlávka kopinatá. Vlevo: Čepičatka travní.

Mezi druhy hub, jejichž plodnice na první pohled mohou vypadat podobně, patří:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HUDECZEK, Věslav. hygrofánní [online]. Biolib.cz [cit. 2011-02-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ STAMETS, Paul. Halucinogenní houby světa. Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-394-X. S. 122. 
  3. ↑ Lysohlávka kopinatá [online]. Houbař, 2006-1-30 [cit. 2011-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-27. 
  4. ↑ SOCHA, Radomír; JEGOROV, Alexandr. Encyklopedie léčivých hub. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2312-4. S. 626. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • STAMETS, Paul. Halucinogenní houby světa. Praha: Volvox Globator, 2000. ISBN 80-7207-394-X. S. 122–124. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.