Macedonio Fernández | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1. června 1874 Buenos Aires |
Úmrtí | 10. února 1952 (ve věku 77 let) Buenos Aires |
Místo pohřbení | Hřbitov La Recoleta |
Povolání | filozof, básník, spisovatel, romanopisec, povídkář, prozaik a právník |
Alma mater | Colegio Nacional de Buenos Aires Univerzita v Buenos Aires |
Žánr | poezie, poetická próza a esej |
Témata | beletrie, próza a poezie |
Děti | Adolfo de Obieta |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Macedonio Fernández (1. června 1874 Buenos Aires – 10. února 1952 tamtéž) byl argentinský spisovatel a filosof.
Vystudoval práva na Univerzitě v Buenos Aires a pracoval jako prokurátor u soudu v Posadas. Od roku 1920 se věnoval pouze literatuře. Byl příslušníkem skupiny Florida, která se hlásila k programu avantgardy a vydávala časopis Martín Fierro. V bohémských kruzích byl známý četnými mystifikacemi, jako byla recesistická kandidatura na prezidentský úřad v roce 1927.[1] Zajímal se o dílo Herberta Spencera a Arthura Schopenhauera, dopisoval si s Williamem Jamesem, publikoval provokativní filosofické eseje, poezii i fantastické povídky. V jeho díle se prolínala metafyzika s absurdním humorem, nejznámějším dílem je posmrtně vydaný „antiromán“ Museo de la novela de la eterna.[2]
Fernándezovým přítelem ze studií byl Jorge Guillermo Borges Haslam, otec Jorgeho Luise Borgese. Mladý Borges označoval Fernándeze za svůj literární vzor (podle vlastních slov ho zpočátku napodoboval až k plagiátorství) a propagoval jeho dílo, které vycházelo jen sporadicky a nebylo širší veřejnosti známé.[3] Fernándezovým obdivovatelem byl také Ricardo Piglia, který o něm natočil dokumentární film.
Česky vyšla Fernándezova povídka O dýni, která zhltla vesmír v antologii Had, který se kouše do ocasu (Host 2008).