Maj Golan

Maj Golan
Maj Golan (2023)
Maj Golan (2023)
7. ministryně pro sociální rovnost
Úřadující
Ve funkci od:
24. ledna 2024
Poslankyně Knesetu
Úřadující
Ve funkci od:
16. března 2020
Ve funkci:
30. dubna 2019 – 3. října 2019
Stranická příslušnost
ČlenstvíLikud
Narození3. května 1986 (38 let)
Tel Aviv, Izrael
Kneset21., 23., 24., 25.
SídloTel Aviv
Profesepolitička, aktivistka
Webová stránkahttps://www.maygolan.com/
CommonsMay Golan
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flora Maj Bedra-Golan (hebrejsky פלורה מאי בדרה-גולן‎; * 3. května 1986 Tel Aviv) je izraelská politička, politická aktivistka a komentátorka.[1] V letech 2013 až 2015 neúspěšně kandidovala za krajně pravicovou stranu Židovská síla. V roce 2015 vstoupila do strany Likud. Ve volbách v roce 2019 byla poprvé zvolena do Knesetu. Následně byla zvolena i ve volbách v letech 2020, 2021 a 2022. Během prvního pololetí roku 2023 vykonávala v šesté vládě Benjamina Netanjahua funkci ministryně bez portfeje pro úřad premiéra, vedla portfolio ženských práv. V lednu 2024 byla jmenována ministryní pro sociální rovnost.

Dříve byla výkonnou ředitelkou nevládní neziskové organizace ha-Ir ha-ivrit (doslova Hebrejské město) a aktivistkou proti nelegální imigraci.[2][3][4][5][6]

Raný život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Tel Avivu v rodině Mizrachim jako nemanželské dítě ortodoxní židovské matky, která ve svých třech letech emigrovala z Iráku v rámci operace Ezdráš a Nehemjáš. Vyrůstala poblíž starého telavivského centrálního autobusového nádraží.[6]

Ve svých devíti letech poskytla její matka rozhovor televizi v rámci reportáže o chudobě.[7] Po odvysílání se její matce ozvala Gila Almagor a její charitativní organizace Wish Foundation. Díky této pomoci začala studovat na škole v severní části Tel Avivu, kde byla šikanována kvůli svému původu.[7]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Golan a Benjamin Netanjahu při návštěvě jižní části Tel Avivu (březen 2021)

V roce 2011 se začala politicky angažovat v kampani za zvýšení povědomí o dopadu nelegální imigrace z Afriky na jižní část Tel Avivu.[8] Stala se mediálně velmi známou tváří kampaně proti nelegální imigraci v Tel Avivu.[9]

V roce 2013 založila organizaci ha-Ir ha-ivrit (Hebrejské město), která kandidovala ve volbách do telavivské městské rady, ale z technických důvodů byla diskvalifikována.

V parlamentních volbách v roce 2013 kandidovala na 10. místě kandidátní listiny krajně pravicové strany Ocma jehudit (Židovská síla), strana však nezískala žádný mandát.[3] Ve volbách z roku 2015 byla na 32. místě knadidátní listiny a opět neuspěla.

V roce 2015 vstoupila do Likudu. Ve volbách v dubnu 2019 kandidovala na 33. místě kandidátní listiny strany a po odchodu Pinchase Idana do důchodu postoupila na 32. místo[10] a byla zvolena do Knesetu. Ve volbách v září 2019 kandidovala z 34. místa a do Knesetu se nedostala.

Ve volbách v roce 2020 kandidovala opět na 34. místě a byla zvolena do Knesetu. Ve volbách v roce 2021 se po odchodu čtyř poslanců, kteří přešli do Nové naděje, umístila na 30. místě a byla zvolena do Knesetu.

Ve volbách v roce 2022 se umístila na 32. místě a byla zvolena do Knesetu.

V dubnu 2023 byla nominována na post generálního konzula v New Yorku ve Spojených státech amerických. Po kritice ale byla její nominace stažena.[11][12]

Na začátku roku 2023 byla v Netanjahuově vládě jmenována ministryní bez portfeje pro úřad premiéra, vedla portfolio ženských práv. Tato pozice byla zrušena v květnu 2023. V lednu 2024 byla jmenována ministryní pro sociální rovnost.

V říjnu 2024, během války Izraele s Hamásem, vystoupila na radikálně nacionalistické osadnické konferenci, na které ve svém proslovu podpořila myšlenku konfiskace palestinské půdy v Pásmu Gazy a vytvoření izraelských osad.[13]

V lednu 2025 izraelská televizní stanice Channel 12 odvysílala reportáž, ve které obvinila ministryni Golan, že zneužívá svou funkci. Byla obviněna například z nepotismu. Ve své kanceláři měla zaměstnat celou řadu rodinných příslušníků a známých. U některých z nich pravidelně probíhaly výplaty, aniž by byly doklady o vykonané práci. Reportáž také poukázala na to, že poté, co se stala v roce 2019 poslankyní, měla dle zákona opustit své funkce v organizaci Hebrejské město. Přesto však pro organizaci vykonávala nadále činnost, což bylo vnímáno jako střet zájmů. Golan obvinění odmítla.[14]

Mediální kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Často vystupovala na izraelských televizních stanicích v politických debatách. Poskytla také rozhovory například BBC, Reuters, Fox News, I24News a RTVI.

V roce 2014 ji deník Ha'arec vybral jako jednu z 66 žen, které byste měli znát.[15]

V roce 2015 byla izraelským televizním kanálem Aruc ševa vybrána jako „žena roku“ v sociální oblasti.[16]

V červenci 2022 TikTok zablokoval její příspěvek o násilí v jižním Tel Avivu za podněcování k rasismu.[17]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Několikrát si stěžovala, že byla napadena imigranty. V roce 2012 byla napadena ve čtvrti Neve Ša'anan, když tudy procházela s filmovým štábem, který přijel dokumentovat život ve čtvrti.[18] V roce 2013 byla spolu se svou matkou napadena dvěma eritrejskými imigranty. V roce 2014 byla napadena dvěma eritrejskými ženami.[19] V prosinci 2015 byla napadena poblíž haly, kde se konaly akce.[20]

Je svobodná a žije se svou matkou v Tel Avivu.[21][22]

V lednu 2025 ji vyslýchala policie ohledně případu dopravní nehody, kterou měla způsobit v roce 2020. Do té doby měla poslaneckou imunitu, takže byl případ odložen.[23]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků May Golan na anglické Wikipedii a מאי גולן‎ na hebrejské Wikipedii.

  1. ↑ הכוכבת החדשה של הימין רוצה לטהר את ת"א ממסתננים. Makor rišon [online]. 2012-11-29 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. ↑ RONEN, Gil. May Golan declares intention to enter Knesset. Aruc ševa [online]. 2016-06-23 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b GLAZER, Hilo. Seeing Red in South Tel Aviv: Meet an Unabashed Right-wing Activist. Ha'arec [online]. 2014-01-23 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  4. ↑ Israeli Trump Supporter: 'People Have the Right to Protect Homes, Borders'. Fox News [online]. 2016-06-21 [cit. 2023-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  5. ↑ SOMMER, Allison Kaplan. At pro-Trump Bash in Jerusalem, Pundits, Firebrands and the Donald. Ha'arec [online]. 2016-10-25 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b FUER, Dror. "אני ילדה שדילגה מעל נרקומנים וזונות ערומות בחדר המדרגות, אבל פחד כזה לא היה בדרום ת"א. נכבשנו. באריתריאה מותר לאנוס, זו התרבות שלהם". Globes [online]. 2014-01-18 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  7. ↑ a b מאי גולן לא מוכנה לתת לשמאלנים להחליט למי מגיעות זכויות אדם. Ha'arec [online]. 2014-01-17 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  8. ↑ צועקת ולא מתחרטת: מאי גולן מרוצה כשמשווים אותה למירי רגב. Xnet [online]. 2015-12-20 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  9. ↑ מאי גולן לא מוכנה לתת לשמאלנים להחליט למי מגיעות זכויות אדם. Ha'arec [online]. 2014-01-17 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  10. ↑ פרשת ההורדה בדרגה: פנחס עידן הסיר את מועמדותו בליכוד. Ynet [online]. 2019-03-06 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  11. ↑ ANGEVIN, Patrick. Israël. Benjamin Netanyahou nomme une extrémiste consule générale à New York. Ouest-France.fr [online]. 2023-04-21 [cit. 2025-01-07]. Dostupné online. (francouzsky) 
  12. ↑ MCGREAL, Chris. Israel: self-proclaimed ‘racist’ politician nominated as New York consul general. The Guardian. 2023-04-20. Dostupné online [cit. 2025-01-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  13. ↑ Senior ministers call for new settlements in Gaza at ultranationalist conference. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ TV report accuses Likud minister Golan of nepotism, illegal fundraising, other crimes. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ LIS, Jonathan. At Israel's Women-honoring Ceremony, Male Announcer Paid $1,100 More. Ha'arec [online]. 2014-05-08 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. 
  16. ↑ הקול שפרץ את חומות ההשתקה. Aruc ševa [online]. 2015-09-09 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  17. ↑ צנזורה ברשתות החברתיות? טיקטוק חסמה סרטון של ח"כ מאי גולן - וזו הסיבה. www.maariv.co.il [online]. 2022-07-19 [cit. 2025-01-07]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  18. ↑ “נווה – גיהנום” הכתבה והראיון עם מאי גולן כפי שפורסמו על ידי גלית עדות בעיתון ‘סופהשבוע’ 4/1. www.south-tlv.co.il [online]. 2013-01-17 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  19. ↑ הפעילה החברתית מאי גולן הותקפה בדרום תל-אביב. Aruc ševa [online]. 2014-11-26 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  20. ↑ מאי גולן הותקפה על ידי מסתננים. Ha-Kol ha-jehudi [online]. 2015-06-12 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  21. ↑ מדרום ת"א לכנסת: מאי גולן מתרגלת לתואר החדש. Ynet [online]. 2019-04-10 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  22. ↑ בחירות 2022: חברי הכנסת ה-25 מטעם הליכוד. Mako [online]. 2022-10-02 [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  23. ↑ After months of evasion, minister to be questioned this week over 2020 traffic offense. www.timesofisrael.com [online]. [cit. 2025-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.