![]() | |
---|---|
![]() Makrozamie moorova (Macrozamia moorei) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | cykasorosty (Cycadophyta) |
Třída | cykasy (Cycadopsida) |
Řád | cykasotvaré (Cycadales) |
Čeleď | zamiovité (Zamiaceae) |
Rod | makrozamie (Macrozamia) Miq., 1841 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Makrozamie[1] (Macrozamia) je rod cykasů z čeledi zamiovité (Zamiaceae). Zahrnuje celkem 40[2] pojmenovaných druhů australských cykasů a další dosud nepopsané. Naprostá většina z nich pochází z východní Austrálie na jihovýchodě Queenslandu a Novém Jižním Walesu, jeden druh najdete v pohoří MacDonnell Ranges v Severním teritoriu (Northern Territory, Macrozamia macdonnellii) a šest na jihu Západní Austrálie. Mezi domorodci mají makrozamie lidové označení Burrawang, které původně označovalo makrozamii obecnou (Macrozamia communis) v jazyce Daru, nicméně nyní je již používána pro celý rod.
Některé vzrostlé makrozamie byly v posledních letech v rámci záchranných prací před stavebními projekty vykopávány v přírodě a je dočasně umožněn jejich kontrolovaný vývoz. Díky této snaze australské vlády lze dnes najít v každé větší světové zahradě několik mohutných starých stromů, které by byly ze semen nedostupné. Žádná česká botanická zahrada se k odkupu těchto nádherných rostlin zatím neodhodlala. K podobné akci se v minulosti rozhodla i jihoafrická vláda při stavbě přehrady v oblasti, kde rostly cykasy druhu Encephalartos senticosus.
Řada makrozamií má podzemní kmeny, které jsou nejlépe chráněny proti častým požárům, ale jsou mezi nimi i velmi velké cykasy. Například kmen Macrozamia moorei dosahuje v průměru 80 cm a výšky 8 m.[3] Většina makrozamií se od ostatních cykasů odlišuje barevnou základnou lístků. Lístek je u řapíku obvykle světle zelený, někdy hnědý. Tato změna barvy u začátku lístků je patrná i na fotografii semen v tomto článku.
Makrozamie jsou jedovaté, obsahují mj. jed macrozamin. V minulosti však byly důležitým zdrojem potravy pro domorodce, byť je u nich podobně jako u jiných cykasů zapotřebí značné úpravy, jejímž cílem je vyplavit toxiny. Existuje podezření, že tato úprava není dostatečná. Probíhají proto studie, které by měly posoudit vliv dlouhodobého pojídání potravy z cykasů na onemocnění některých komunit.
Nebezpečné je nicméně pouze přímé pojídání rostlin, zejména vnitřku semen po „vypeckování“. Známé otravy způsobují selhání jater a ledvin, případně některé nervová onemocnění. U dobytka v Austrálii je známé nevratné ochrnutí končetin po pojídání listů některých druhů makrozamií, tzv. zamiová kulhavka (zamia staggers)[4]