Mandril rýholící | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | primáti (Primates) |
Čeleď | kočkodanovití (Cercopithecidae) |
Podčeleď | kočkodani (Cercopithecinae) |
Rod | mandril (Mandrillus) |
Binomické jméno | |
Mandrillus sphinx (Linné, 1758) | |
areál mandrila (červeně) | |
Sesterský druh | |
dril černolící (Mandrillus leucophaeus) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mandril rýholící (Mandrillus sphinx) je opice z čeledi kočkodanovití.
Dospělí samci jsou typičtí vybarvením. Obličej a sedací mozoly mají výrazně modré, červené a fialové zbarvení. To slouží v pralese jako signál pro ostatní členy tlupy. Samec má také dlouhé, silné špičáky. Samice a mláďata mandrila jsou mnohem nenápadnější než vzrostlí samci. Mladí mandrilové obojího pohlaví mají stejné zbarvení jako samice. Samci dosáhnou svého úplného vybarvení teprve v pěti až šesti letech, až když jsou pohlavně dospělí.
V zalesněných oblastech středozápadní Afriky, v jižním Kamerunu, Gabonu a v Kongu.
Mandril obývá oblasti Kamerunu, Konga, Rovníkové Guineje a Gabonu. Jeho biotopem jsou tropické deštné pralesy, ale i zalesněné okraje savan, pobřežní lesy a v období sucha také kultivované plantáže (melounové, maniokové, banánové a s muškátovými oříšky). Pohybuje se převážně po zemi, dokáže ale i přeskakovat ze stromu na strom ve výšce 2–5 m. Každou noc si mandrilové vyhledávají nové stanoviště ke spánku, přičemž členové jedné skupiny nikdy nespí na jednom stromě. Na rozdíl od jiných opic nemají přes den vyčleněný čas na odpočinek, více než polovinu dne stráví hledáním potravy.
Živí se rostlinnou i živočišnou potravou. Z rostlinné převažují plody, ale také listy, semena, ořechy, výhonky, manioky nebo plody olejníku. Z živočišné potravy převažují bezobratlí, ryby a krabi. Pojídá také ptáky a jejich vejce.
Mandril je aktivní přes den, kdy putuje napříč pralesem, není teritoriální. Skupina, vedená jedním dominantním samcem, čítá 15–95 členů, spatřeny byly i skupiny o 150 jedincích. Malé skupiny se v hlavní plodové sezoně seskupují až do velikosti nad 250 jedinců. Nepřátele zastrašují zíváním a škubáním hlavou s hlasitým podupáváním nebo naopak kamennou tváří.
Přirozenými nepřáteli mandrila jsou levharti, šimpanzi a hadi.
V každé skupině si nejvýše postavený samec vytváří svůj "harém" se samicemi. Páří se se všemi samicemi, pokud jsou k tomu připravené. To je patrné podle zřetelného zduření okolí ocasu samice. Období rozmnožování trvá od července do října[2]. Intervaly mezi porody se pohybují od 184 do 1159 dnů, průměrně 405 dnů [3]. Březost trvá 168 až 176 dní[4], poté se rodí jedno mládě. To matka nosí nejprve na břiše, později na zádech. Od matky, která je neustále nosí s sebou, přitisknuté na prsou, saje mateřské mléko. Mládě začíná pozvolna poznávat své okolí a seznamuje se s ostatními členy tlupy, začíná si s nimi hrát. Samečci jsou nejprve zbarveni tmavě, a teprve když pohlavně dospějí, získají šarlatově červené a fialové zbarvení. Samičky mandrila mohou zůstat v tlupě, kde se narodily, samečci ji v dospělosti opouštějí[5]. Samice, které jsou v říjí, mají zvláštní postavení v tlupě a doprovázejí dospělé samce.
V České republice je chován v ZOO Ústí nad Labem a v ZOO Ostrava. V budoucnu by se měl objevit v ZOO Zlín v chystaném projektu Karibuni. Na Slovensku je chován v ZOO Spišská Nová Ves.