Marcelo Melo | |
---|---|
Marcelo Melo na French Open 2019 | |
Přezdívka | Žirafa (Giraffe)[1] |
Stát | Brazílie |
Datum narození | 23. září 1983 (41 let) |
Místo narození | Belo Horizonte, Brazílie[1] |
Bydliště | Belo Horizonte, Brazílie[1] |
Výška | 203 cm[1] |
Hmotnost | 94 kg[1] |
Profesionál od | 1998 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 8 204 966 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 1–0 |
Tituly | 0 ATP, 2 Futures |
Nejvyšší umístění | 273. místo (21. listopadu 2005) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 620–408 |
Tituly | 37 ATP, 11 challengerů, 25 Futures |
Nejvyšší umístění | 1. místo (2. listopadu 2015) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2015) |
French Open | vítěz (2015) |
Wimbledon | vítěz (2017) |
US Open | finále (2018) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Turnaj mistrů | finále (2014, 2017) |
Olympijské hry | čtvrtfinále (2012, 2016) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2010) |
French Open | finále (2009) |
Wimbledon | semifinále (2010) |
US Open | čtvrtfinále (2013) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. dubna 2024
Marcelo Piheiro Davi de Melo[1] (* 23. září 1983 Belo Horizonte) je brazilský profesionální tenista, deblový specialista. V letech 2015–2018 byl světovou jedničkou ve čtyřhře jako první Brazilec v této části žebříčku a po Kuertenovi celkově druhý. Ve čtyřech obdobích na čele celkově strávil 56 týdnů. Na grandslamu zvítězil ve čtyřhře French Open 2015 s Ivanem Dodigem a ve Wimbledonu 2017 po boku Łukasze Kubota. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál třicet sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dva tituly ve dvouhře a třicet šest ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2005 na 273. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2015 na 1. místě. Trénuje ho bratr a bývalý profesionální tenista David Melo.[1]
V září 2007 mu byl uložen dvouměsíční trest po pozitivním testu na zakázaný specifický stimulant isomethepten během červnového Queen's Club Championships 2007 v Londýně. Snížení běžné dvouleté suspenzace Mezinárodní tenisová federace zdůvodnila užitím, které nemělo za cíl zlepšit sportovní výkon tenisty.[3]
V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 semifinále 1. skupiny americké zóny proti Kolumbii, v němž vyhrál s Andrém Sá čtyřhru. Brazilci postoupili po vítězství 4:1 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 18–5 ve čtyřhře.[4]
Brazílii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2008 v Pekingu, kde v mužské čtyřhře startoval s Andrém Sáem. Po vyřazení Berdycha se Štěpánkem v úvodním kole soutěž následně opustili po porážce od sedmého nasazené páru Maheš Bhúpatí a Leander Paes z Indie.
Zúčastnil se také londýnských Her XXX. olympiády, kde do mužské čtyřhry nastoupil po boku Thomaze Bellucciho na pozvání ITF. V prvním kole dohráli na raketách amerických světových jedniček a pozdějších olympijských vítězů Boba a Mika Bryanových.
Na nejvyšší grandslamové úrovni si zahrál semifinále wimbledonské mužské čtyřhry 2007. V páru s Andrém Sá v něm podlehli francouzské dvojici pozdějších šampionů Arnaudu Clémentovi a Michaëlu Llodrovi. V úvodních třech kolech na londýnském pažitu odehráli několikahodinové pětisetové boje; ze druhého postoupili až po výhře 28–26 na gamy. V mužském deblu Wimbledonu 2013 pak postoupil s Chorvatem Ivanem Dodigem do finále, kde je po čtyřsetovém průběhu zastavili Bob a Mike Bryanovi, kteří tak zkompletovali nekalendářní Grand Slam.
Grandslamovou trofej vybojoval s Dodigem na French Open 2015, do něhož nastoupili jako třetí nasazení. Ve vyrovnaném duelu oplatili porážku světovým jedničkám, bratrům Bryanovým.[5] Z finále mixu French Open 2009 odešel s Američankou Vanií Kingovou poražen, když v napínavém dramatu nestačili na americký pár Liezel Huberová a Bob Bryan až poměrem míčů 7–10 v rozhodujícím supertiebreaku.
Narodil se roku 1983 v Belo Horizonte do rodiny systémového analytika Paula Ernane Daviho de Mela a ženy v domácnosti Roxany Pinheiro Daviové de Melové. Má dva starší bratry. Jedním z nich je bývalý profesionální tenista David Melo, který se stal jeho koučem.[1]
Tenis začal hrát v sedmi letech. Za silný úder uvedl volej a jako preferované pak tvrdý povrch a trávu.[1]
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2013 | Wimbledon | tráva | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
6–3, 3–6, 4–6, 4–6 |
Vítěz | 2015 | French Open | antuka | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5 |
Vítěz | 2017 | Wimbledon | tráva | Łukasz Kubot | Oliver Marach Mate Pavić |
5–7, 7–5, 7–6(7–2), 3–6, 13–11 |
Finalista | 2018 | US Open | tvrdý | Łukasz Kubot | Mike Bryan Jack Sock |
3–6, 1–6 |
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2009 | French Open | antuka | Vania Kingová | Liezel Huberová Bob Bryan |
5–7, 7–6(7–5), [10–7] |
|
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 29. dubna 2007 | Estoril, Portugalsko | antuka | André Sá | Martín García Sebastián Prieto |
3–6, 6–2, [10–6] |
Vítěz | 2. | 6. ledna 2008 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Martín García | Chris Guccione Robert Smeets |
6–3, 3–6, [10–7] |
Vítěz | 3. | 11. února 2008 | Costa do Sauípe, Brazílie | antuka | André Sá | Albert Montañés Santiago Ventura |
4–6, 6–2, [10–7] |
Vítěz | 4. | 18. května 2008 | Pörtschach, Rakousko | antuka | André Sá | Julian Knowle Jürgen Melzer |
7–5, 6–7(3–7), [13–11] |
Finalista | 1. | 9. června 2008 | Londýn – Queens, Spojené království | tráva | André Sá | Daniel Nestor Nenad Zimonjić |
4–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 5. | 17. srpna 2008 | New Haven, Spojené státy | tvrdý | André Sá | Maheš Bhúpatí Mark Knowles |
7–5, 6–2 |
Finalista | 2. | 1. března 2009 | Delray Beach, Spojené státy | tvrdý | André Sá | Bob Bryan Mike Bryan |
4–6, 4–6 |
Vítěz | 6. | 25. května 2009 | Kitzbühel, Rakousko | antuka | André Sá | Andrei Pavel Horia Tecău |
6–7(9–11), 6–2, [10–7] |
Finalista | 3. | 14. června 2009 | Londýn – Queens, Spojené království | tráva | André Sá | Wesley Moodie Michail Južnyj |
4–6, 6–4, [6–10] |
Finalista | 4. | 26. července 2009 | Hamburk, Německo | antuka | Filip Polášek | Simon Aspelin Paul Hanley |
3–6, 3–6 |
Finalista | 5. | 11. ledna 2010 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Bruno Soares | Marcus Daniell Horia Tecău |
5–7, 4–6 |
Vítěz | 7. | 22. května 2010 | Nice, Francie | antuka | Bruno Soares | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší |
1–6, 6–3, [10–5] |
Finalista | 6. | 1. srpna 2010 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Bruno Soares | Johan Brunström Jarkko Nieminen |
3–6, 7–6(7–4), [9–11] |
Finalista | 7. | 26, září 2010 | Mety, Francie | tvrdý | Bruno Soares | Dustin Brown Rogier Wassen |
3–6, 3–6 |
Vítěz | 8. | 5. února 2011 | Santiago, Chile | antuka | Bruno Soares | Łukasz Kubot Oliver Marach |
6–3, 7–6(7–3) |
Vítěz | 9. | 12. února 2011 | Costa do Sauípe, Brazílie | antuka | Bruno Soares | Pablo Andújar Daniel Gimeno-Traver |
7–6(7–4), 6–3 |
Finalista | 8. | 26. února 2011 | Acapulco, Mexiko | antuka | Bruno Soares | Victor Hănescu Horia Tecău |
1–6, 3–6 |
Finalista | 9. | 25. září 2011 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Lukáš Dlouhý | Jamie Murray André Sá |
4–6, 6–7(7–9) |
Finalista | 10. | 23. října 2011 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Bruno Soares | Rohan Bopanna Ajsám Kúreší |
1–6, 3–6 |
Finalista | 11. | 26. února 2012 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Ivan Dodig | Max Mirnyj Daniel Nestor |
6–4, 5–7, [7–10] |
Vítěz | 10. | 21. října 2012 | Stockholm, Švédsko | tvrdý (h) | Bruno Soares | Robert Lindstedt Nenad Zimonjić |
6–7(4–7), 7–5, [10–6] |
Vítěz | 11. | 6. ledna 2013 | Brisbane, Austrálie | tvrdý | Tommy Robredo | Eric Butorac Paul Hanley |
4–6, 6–1, [10–5] |
Finalista | 12. | 6. července 2013 | Wimbledon, Londýn, Velká Británie | tráva | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
6–3, 3–6, 4–6, 4–6 |
Vítěz | 12. | 13. října 2013 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Ivan Dodig | David Marrero Fernando Verdasco |
7–6(7–2), 6–7(6–8), [10–2] |
Vítěz | 13. | 11. ledna 2014 | Auckland, Nový Zéland | tvrdý | Julian Knowle | Alexander Peya Bruno Soares |
4–6, 6–3, [10–5] |
Finalista | 13. | 22. února 2014 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | David Marrero | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
4–6, 2–6 |
Finalista | 14. | 20. dubna 2014 | Monte Carlo, Monako | antuka | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
3–6, 6–3, [8–10] |
Finalista | 15. | 10. srpna 2014 | Toronto, Kanada | tvrdý | Ivan Dodig | Alexander Peya Bruno Soares |
4–6, 3–6 |
Finalista | 16. | 5. října 2014 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Ivan Dodig | Pierre-Hugues Herbert Michał Przysiężny |
3–6, 7–6(7–3), [5–10] |
Finalista | 17. | 16. listopadu 2014 | Londýn – Turnaj mistrů, Spojené království | tvrdý (h) | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
7–6(7–5), 2–6, [7–10] |
Vítěz | 14. | 1. března 2015 | Acapulco, Mexiko | tvrdý | Ivan Dodig | Mariusz Fyrstenberg Santiago González |
7–6(7–2), 5–7, [10–3] |
Vítěz | 15. | 6. června 2015 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
6–7(5–7), 7–6(7–5), 7–5 |
Finalista | 18. | 8. srpna 2015 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Ivan Dodig | Bob Bryan Mike Bryan |
4–6, 2–6 |
Vítěz | 16. | 11. října 2015 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Raven Klaasen | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
7–6(7–5), 3–6, [10–7] |
Vítěz | 17. | 18. října 2015 | Šanghaj, Čína (2) | tvrdý | Raven Klaasen | Simone Bolelli Fabio Fognini |
6–3, 6–3 |
Vítěz | 18. | 25. října 2015 | Vídeň, Rakousko | tvrdý | Łukasz Kubot | Jamie Murray John Peers |
4–6, 7–6(7–3), [10–6] |
Vítěz | 19. | 11. listopadu 2015 | Paříž – Masters, Francie | tvrdý | Ivan Dodig | Vasek Pospisil Jack Sock |
2–6, 6–3, [10–5] |
Finalista | 19. | 25. června 2016 | Nottingham, Spojené království | tráva | Ivan Dodig | Dominic Inglot Daniel Nestor |
5–7, 6–7(4–7) |
Vítěz | 20. | 31. července 2016 | Toronto, Kanada | tvrdý | Ivan Dodig | Jamie Murray Bruno Soares |
6–4, 6–4 |
Vítěz | 21. | 21. srpna 2016 | Cincinnati, Spojené státy | tvrdý | Ivan Dodig | Jean-Julien Rojer Horia Tecău |
7–6(7–5), 6–7(5–7), [10–5] |
Vítěz | 22. | 30. října 2016 | Vídeň, Rakousko | tvrdý | Łukasz Kubot | Oliver Marach Fabrice Martin |
4–6, 6–3, [13–11] |
Finalista | 20. | 18. března 2017 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Raven Klaasen Rajeev Ram |
7–6 (7–1), 4–6, [8–10] |
Vítěz | 23. | 1. dubna 2017 | Miami, Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Nicholas Monroe Jack Sock |
7–5, 6–3 |
Vítěz | 24. | 14. května 2017 | Madrid, Španělsko | antuka | Łukasz Kubot | Nicolas Mahut Édouard Roger-Vasselin |
7–5, 6–3 |
Vítěz | 25. | 17. června 2017 | 's-Hertogenbosch, Nizozemsko | tráva | Łukasz Kubot | Raven Klaasen Rajeev Ram |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 26. | 25. června 2017 | Halle, Německo | tráva | Łukasz Kubot | Alexander Zverev Mischa Zverev |
5–7, 6–3, [10–8] |
Vítěz | 27. | 15. července 2017 | Wimbledon, Londýn, Velká Británie | tráva | Łukasz Kubot | Oliver Marach Mate Pavić |
5–7, 7–5, 7–6(7–2), 3–6, 13–11 |
Finalista | 21. | 6. srpna 2017 | Washington, D.C., Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Henri Kontinen John Peers |
6–7(5–7), 4–6 |
Finalista | 22. | 15. října 2017 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Łukasz Kubot | Henri Kontinen John Peers |
4–6, 2–6 |
Vítěz | 28. | 5. listopadu 2017 | Paříž, Francie (2) | tvrdý (h) | Łukasz Kubot | Ivan Dodig Marcel Granollers |
7–6(7–3), 3–6, [10–6] |
Finalista | 23. | 19. listopadu 2017 | Londýn – Turnaj mistrů, Spojené království (2) | tvrdý (h) | Łukasz Kubot | Henri Kontinen John Peers |
4–6, 2–6 |
Vítěz | 29. | 13. ledna 2018 | Sydney, Austrálie | tvrdý | Łukasz Kubot | Jan-Lennard Struff Viktor Troicki |
6–3, 6–4 |
Vítěz | 30. | 24. června 2018 | Halle, Německo (2) | tráva | Łukasz Kubot | Alexander Zverev Mischa Zverev |
7–6(7–1), 6–4 |
Finalista | 24. | září 2018 | US Open, New York, Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Mike Bryan Jack Sock |
3–6, 1–6 |
Vítěz | 31. | říjen 2018 | Peking, Čína | tvrdý | Łukasz Kubot | Oliver Marach Mate Pavić |
6–1, 6–4 |
Vítěz | 32. | říjen 2018 | Šanghaj, Čína (3) | tvrdý | Łukasz Kubot | Jamie Murray Bruno Soares |
6–4, 6–2 |
Finalista | 25. | březen 2019 | Indian Wells, Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Nikola Mektić Horacio Zeballos |
6–4, 4–6, [3–10] |
Finalista | 26. | červen 2019 | Halle, Německo | tráva | Łukasz Kubot | Raven Klaasen Michael Venus |
6–4, 3–6, [4–10] |
Vítěz | 33. | srpen 2019 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Łukasz Kubot | Nicholas Monroe Tennys Sandgren |
6–7(6–8), 6–1, [10–3] |
Finalista | 27. | říjen 2019 | Peking, Čína | tvrdý | Łukasz Kubot | Ivan Dodig Filip Polášek |
3–6, 6–7(4–7) |
Finalista | 28. | říjen 2019 | Šanghaj, Čína | tvrdý | Łukasz Kubot | Mate Pavić Bruno Soares |
4–6, 2–6 |
Finalista | 29. | říjen 2019 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Łukasz Kubot | Rajeev Ram Joe Salisbury |
4–6, 7–6(7–5), [5–10] |
Vítěz | 34. | únor 2020 | Acapulco, Mexiko (2) | tvrdý | Łukasz Kubot | Juan Sebastián Cabal Robert Farah |
7–6(8–6), 6–7(4–7), [11–9] |
Finalista | 30. | 18. října 2020 | Kolín nad Rýnem, Německo | tvrdý (h) | Łukasz Kubot | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
4–6, 4–6 |
Vítěz | 35. | 1. listopadu 2020 | Vídeň, Rakousko | tvrdý (h) | Łukasz Kubot | Jamie Murray Neal Skupski |
7–6(7–5), 7–5 |
Finalista | 31. | leden 2022 | Adelaide, Austrálie | tvrdý | Ivan Dodig | Rohan Bopanna Ramkumar Ramanathan |
6–7(6–8), 1–6 |
Finalista | 32. | květen 2022 | Lyon, Francie | antuka | Máximo González | Ivan Dodig Austin Krajicek |
3–6, 4–6 |
Finalista | 32. | červenec 2022 | Newport, Spojené státy | tráva | Raven Klaasen | William Blumberg Steve Johnson |
4–6, 5–7 |
Finalista | 34. | srpen 2022 | Los Cabos, Mexko | tvrdý | Raven Klaasen | William Blumberg Miomir Kecmanović |
0–6, 1–6 |
Vítěz | 36. | říjen 2022 | Tokio, Japonsko | tvrdý | Mackenzie McDonald | Rafael Matos David Vega Hernández |
6–4, 3–6, [10–4] |
Finalista | 35. | únor 2023 | Rio de Janeiro, Brazílie | antuka | Juan Sebastián Cabal | Máximo González Andrés Molteni |
1–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 37. | červen 2023 | Halle, Německo | tráva | John Peers | Simone Bolelli Andrea Vavassori |
7–6(7–3), 3–6, [10–6] |
Finalista | 36. | duben 2024 | Monte-Carlo, Monako | antuka | Alexander Zverev | Sander Gillé Joran Vliegen |
7–5, 3–6, [5–10] |
Rok | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 |
Pořadí | 1302. | ▼ 1334. | ▲ 914. | ▲ 731. | ▲ 678. | ▲ 441. | ▲ 273. | ▼ 614. |
Rok | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 |
Pořadí | 1361. | ▲ 1169. | ▼ 1445. | ▲ 226. | ▼ 430. | ▲ 180. | ▲ 154. | ▲ 116. | ▲ 34. | ▲ 19. | ▼ 36. | ▼ 39. | ▲ 27. | ▲ 19. | ▲ 6. | ▬ 6. | ▲ 1. | ▼ 8. | ▲ 1. | ▼ 9. | ▲ 7. | ▼ 10. | ▼ 29. | ▼ 39. | ▼ 50. |
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcelo Melo na anglické Wikipedii.