Marcus Antonius Orator

Marcus Antonius Orator
Narození143 př. n. l.
Úmrtí87 př. n. l. (ve věku 55–56 let)
Řím
Příčina úmrtípoprava stětím
PovoláníAncient Roman priest, starořímský politik a starořímský voják
Nábož. vyznánínáboženství ve starověkém Římě
Choťanonyma[1]
NN
DětiMarcus Antonius Creticus[1][2][3]
Antonia[1][2][4]
Gaius Antonius Hybrida[1][2][5]
RodičeMarcus Antonius[1]
PříbuzníAntonia[1][6][7], Marcus Antonius[1][6][8], Gaius Antonius[1][6][9] a Lucius Antonius[1][6][10] (vnoučata)
Funkcequaestor (113 př. n. l.)
praetor (102 př. n. l.)
Římský guvernér (102–100 př. n. l.)
Augur (100–87 př. n. l.)
římský konzul (99 př. n. l.)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marcus Antonius zvaný Orator (143 př. n. l. – 87 př. n. l.)[11] byl římský politik, konzul roku 99 př. n. l. a jeden z nejvýznamnějších římských řečníků své doby. Byl také dědečkem pozdějšího význačného vojevůdce a triumvira Marka Antonia.

Kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Jeho úřednická dráha (latinsky cursus honorum) začala v roce 113 př. n. l. quaesturou;[12] v roce 102 př. n. l. byl Antonius zvolen praetorem s prokonzulárními pravomocemi v římské provincii Kilíkii. Během svého funkčního období bojoval s kilickými piráty s takovým úspěchem, že mu senát na jeho počest odhlasoval námořní triumf. Poté byl spolu s Aulem Postumiem Albinem zvolen konzulem pro rok 99 př. n. l. a v roce 97 př. n. l. zastával úřad censora. Obdržel i velení ve spojenecké válce v roce 90 př. n. l. Během občanské války mezi Cinnou a Gnaeem Octaviem podporoval Antonius Octavia. To ho později stálo život; Gaius Marius a Cinna ho nechali popravit, když se jim zdařilo v roce 87 př. n. l. zmocnit Říma.[13]

I během své politické kariéry se nadále objevoval u římských soudů v roli obhájce i žalobce. Antoniova pověst výmluvného řečníka pochází jen z Ciceronova svědectví, protože žádný z Antoniových projevů se nedochoval. Vystupuje jako jeden z prominentních řečníků v Ciceronově díle O řečníkovi (latinsky De oratore).[14]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Antonius měl dceru Antonii a dva syny, Marka Antonia Cretika a Gaia Antonia Hybridu. Marcus Antonius Creticus byl otcem pozdějšího triumvira Marka Antonia.

V roce 100 př. n. l. Antonius oslavil triumf za úspěšný boj proti kilijijským pirátům. O něco později jeho dceru Antonii paradoxně unesli z jeho vily poblíž Misena piráti a byla propuštěna až po zaplacení velkého výkupného.[15]

Smrt

[editovat | editovat zdroj]

Plútarchos v životopisu Gaia Maria uvedl, že Marcus Antonius šel tajně navštívit skromného plebejského přítele, který chtěl poctít váženého hosta, a poslal proto svého otroka k nedalekému hostinskému pro víno. Když se hostinský zeptal, proč kupuje tak drahé víno, otrok prostoduše prozradil hostinskému, že jeho pán hostí ve svém domě Marka Antonia. Po otrokově odchodu to hostinský neprodleně oznámil Mariovi.

Když se Marius během jídla dozvěděl tuto zprávu, zatleskal radostí a hodlal k tomu domu dojít osobně, ale jeho přátelé mu poradili poslat jakéhosi Annia se skupinou mužů, aby mu přinesli hlavu Marka Antonia. Když muži dorazili k domu, Annius čekal venku, zatímco jeho ozbrojení muži vešli dovnitř a Antonia nalezli v jednom z pokojů v patře. Začal prosit o svůj život tak dojemně, že ozbrojenci svěsili hlavy a někteří plakali. Konečně do místnosti vstoupil Annius. Vyplísnil své muže za zbabělost, nakonec přešel místnost a usekl Antoniovi hlavu.[16]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Antonius (orator) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Dostupné online.
  2. ↑ a b c Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  3. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  4. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  5. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  6. ↑ a b c d Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  7. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  8. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  9. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  10. ↑ Digital Prosopography of the Roman Republic. Dostupné online. [cit. 2021-06-10].
  11. ↑ Kennedy 1972, s. 80–84.
  12. ↑ Broughton 1952.
  13. ↑ Chisholm 1911.
  14. ↑ Cicero 1969.
  15. ↑ Plútarchos 1967, s. 131, 24.
  16. ↑ Plútarchos 2006, s. 131, 44.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Encyclopædia Britannica. In: CHISHOLM, Hugh. 11. vyd. [s.l.]: Cambridge University Press, 1911. Dostupné online. Svazek 23. Kapitola Antonius, s. 150. (anglicky)
  • BROUGHTON, Thomas Robert Shannon. The Magistrates of the Roman Republic: Volume 2: 99 B.C.-31 B.C.. Svazek 2. New York: American Philological Association, 1952. 647 s. [978-0891308126 Dostupné online]. doi:10.1017/s0009840x00180977. (anglicky) 
  • CICERO, Marcus Tullius. On The Orator (původním názvem: De oratore). Překlad E. W. Sutton. [s.l.]: Harvard University Press, 1969. 503 s. ISBN 978-0674993839. (anglicky) 
  • KENNEDY, George Alexander. History of Rhetoric, Volume II: The Art of Rhetoric in the Roman World 300 B.C.-300 A.D. [s.l.]: Princeton University Press, 1972. 301 s. ISBN 978-0691100036. (anglicky) 
  • PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů I. (původním názvem: Βίοι Παράλληλοι). [s.l.]: Arista, 2006. 855 s. (Antická knihovna; sv. 74). ISBN 978-80-8641-046-3. Kapitola Marius. 
  • PLÚTARCHOS. Životopisy slavných Řeků a Římanů II. (původním názvem: Βίοι Παράλληλοι). Překlad Antonín Hartmann. [s.l.]: Odeon, 1967. 808 s. (Živá díla minulosti; sv. 50). ISBN 978-8086410470. Kapitola Pompeius.