Marju Lauristinová

Marju Lauristin
Marju Lauristin (22. dubna 2015)
Marju Lauristin (22. dubna 2015)
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálnědemokratická strana (od 1990)
Komunistická strana Sovětského svazu (1968–1990)
Narození7. dubna 1940 (84 let)
Tallinn
ChoťEnn Roose (1961–1978)
Peeter Vihalemm (od 1978)
RodičeJohannes Lauristin a Olga Lauristin
DětiMarin Laak
PříbuzníJaak Allik (sourozenec)
Alma materTartuská univerzita
Profesepolitička, vysokoškolská učitelka a socioložka
OceněníŘád státního znaku 3. třídy (1998)
Cena svornosti (2000)
Řád státního znaku 2. třídy (2006)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ125091790 (2013)
Evropan roku (2017)
… více na Wikidatech
CommonsMarju Lauristin
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marju Lauristinová (* 7. dubna 1940 Narva) je estonská politička a socioložka.

Pochází z rodiny komunistických intelektuálů. Její otec Johannes Lauristin (používal také pseudonym Juhan Madarik) se po sovětské okupaci stal předsedou vlády Estonské sovětské socialistické republiky a za nevyjasněných okolností zmizel během evakuace po zahájení Operace Barbarossa.[1] Po válce se její matka provdala za Hendrika Allika, dalšího vysokého funkcionáře estonské komunistické strany.

Lauristinová vystudovala žurnalistiku na Tartuské univerzitě a v roce 1976 získala doktorát na moskevské Lomonosovově univerzitě. Pracovala v estonském rozhlase a přednášela sociologii masmédií na univerzitě v Tartu.[2] V roce 1978 se provdala za sociologa Peetera Vihalemma.

V roce 1980 podepsala dopis čtyřiceti intelektuálů protestujících proti rusifikaci Estonců.[3] V roce 1988 byla zakládající členkou Estonské lidové fronty a podílela se na uspořádání Baltského řetězu. V roce 1989 byla zvolena poslankyní republikového sovětu a o rok později se stala jeho místopředsedkyní. Téhož roku vystoupila z Komunistické strany Sovětského svazu a stala se první předsedkyní Sociálně demokratické strany Estonska. V srpnu 1991 hlasovala v parlamentu pro deklaraci, která obnovila nezávislost Estonska. V letech 1992 až 1994 byla estonskou ministryní sociálních věcí. Pak se vrátila k vědecké práci a pracovala pro Univerzitu OSN. Byla dlouholetou poslankyní Riigikogu, v roce 2012 se zařadila k signatářům Charty 12, která reagovala na korupční skandály a vyzvala k politické reformě.[4] V roce 2014 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za Pokrokové spojenectví socialistů a demokratů a působila ve výboru pro občanské svobody. Roku 2017 na svůj mandát rezignovala a dala přednost práci v tartuské městské radě.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Juhan Madarik [online]. Estonian Writers Online Dictionary [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Marju Lauristin CV [online]. Estonian Research Information System [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Evolution of Freedom and Human Rights, as Described by VEMU Fundraiser Guest Speaker Professor Marju Lauristin [online]. Eesti Elu, 2021-04-09 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Letter Signers Claim Estonia Turning into 'Ignoreland' [online]. ERR, 2012-11-14 [cit. 2024-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]