Otec Antonín Martin byl obchodník se suknem, maminka byla Ida, rozená Růžková. Erhard vyrůstal ve městě Červený Kostelec s velkou ochotnickou tradicí. Jeho první "divadelní role" byla role hodného vousatého trpaslíka v mateřské škole. Studium zahájil na gymnáziu v Náchodě. Po smrti otce (1929) se rodina odstěhovala do Hradce Králové, kde pak bydleli v letech 1930 až 1934. Po přestěhování do Prahy matka obsluhovala mandl v Praze–Karlíně a Erhard studoval na karlínském reálném gymnáziu. V roce 1935 se neúspěšně hlásil na pražskou konzervatoř[3].
V roce 1938 maturoval a pokračoval na pražské technice ve studiu lesního inženýrství. Studia však nemohl dokončit, neboť vysoké školy byly nacisty v roce 1939 uzavřeny. Za heydrichiády se podílel na zajištění přikrývek pro parašutisty ukryté v kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Vystřídal několik zaměstnání (číšník, úředník na magistrátě aj.) a věnoval se ochotnickému divadlu – vystupoval v Praze na amatérských scénách, např. divadélko "Čin" (1941–1943). V roce 1943 spoluzaložil ochotnický soubor "D Tvář". Po jeho rozpadu účinkoval v poloprofesionální skupině Václava Laciny "Živé jeviště" (členem skupiny byl např. i Jiří Sovák) a od roku 1944 v satirickém divadle J. Snížka "Rozmarné divadlo". Po uzavření divadel nacisty pracoval v průmyslu[4].
V roce 1944 si zvolil nejprve jako umělecký pseudonym a později i jako zákonné jméno Martin Růžek. Martin po tátově příjmení, Růžek na památku strýce Otmara Růžka, který byl štábním kapitánem generálního štábu prvorepublikové československé armády a který byl (jako významný člen ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa) Němci popraven 1. října 1941 v jízdárně Ruzyňských kasáren v Praze (v rámci tzv. první heydrichiády) krátce po příchodu R. Heydricha do Prahy.[5]
V Mladé Boleslavi začal Růžek rovněž režírovat a psal hry pro děti[6]. Jeho herecký talent se šířeji projevil v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kam jej přizval tehdejší ředitel prof. Jaroslav Hurt a kde spolupracoval např. s režisérem Karlem Konstantinem, který se stal po Hurtovi ředitelem divadla. I později, v brněnském Státním divadle, spolupracoval se zkušenými herci, jako byli Josef Skřivan, Karel Höger, Vlasta Fabianová, Zdenka Gräfová, a režiséry, např. Janem Škodou, Milanem Páskem a Alešem Podhorským. V roce 1956 se vrátil do Prahy - Nuslí a vystupoval ve vinohradském divadle.
Od srpna 1963 až do konce roku 1990 byl členem činohry pražského Národního divadla, kde vytvořil přes padesát postav v hrách českých i světových autorů[7].
Kromě své divadelní a filmové činnosti působil také v rozhlase a televizi a věnoval se natáčení audiopořadů pro děti.
Martin Růžek byl sportovní nadšenec; fandil fotbalové Slavii a v roce 1966 se stal předsedou Odboru přátel Slavie[8], kde aktivně pomáhal při záchraně fotbalové Slavie sháněním fotbalových posil, peněz a svým vlivem. Předsedou byl až do roku 1982, kdy jej vystřídal jiný umělec Josef Vinklář. V listopadu 1989 vystoupil za Národní divadlo na shromáždění na Letné.
Na jaře roku 1994 postihla Martina Růžka mozková mrtvice. Pár měsíců poté prodělal také infarkt. Zemřel 18. prosince 1995 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Praze – Motole. Urna s ostatky byla uložena 18. května 1996 v Červeném Kostelci.
1993 Zdeněk Svěrák: Podzemnice olejná, režie Jan Fuchs, účinkují: Vlasta Žehrová, Zdeněk Svěrák, Jiří Pleskot, Jiřina Jirásková, Petr Pelzer a Martin Růžek.
Josef Petrů. Martin Růžek : příběh českého herce. Praha : Petrklíč, 2006. 164 s. ISBN80-7229-140-8.
Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 349–352.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN80-7185-247-3. S. 66.