Maurice Dekobra, vlastním jménem Ernest Maurice Charles Tessier (26. května1885, Paříž – 1. června1973, Paříž) byl francouzskýspisovatel – reportér, romanopisec, dramatik, básník, povídkář a překladatel. V období mezi světovými válkami byl jedním z nejznámějších francouzských spisovatelů.[1] Jeho knih se prodalo 90 milionů výtisků a vyšly v 77 jazycích včetně češtiny.[1] Navzdory tomu je nyní považován za „zcela neznámého“.[1]
V devatenácti letech začal svou kariéru jako trilingvní novinář (psal francouzsky, anglicky a německy).[1] Za první světové války byl tlumočníkem v indické a posléze v americké armádě. Kontakty, které tehdy navázal, v něm zažehly vášeň pro cestování. Svůj pseudonym připsal zážitku ze severní Afriky, kde viděl vystoupení krotitele hadů s dvěma kobrami. Tehdy začal přemýšlet o dvou kobrách (francouzsky deux cobras), což je přivedlo k jménu De-kobra a nakonec Dekobra. Z jeho příjmení a díla také vznikl pojem dekobrismus pro romány s novinářskými rysy.[1] V letech 1939–1945 žil v USA. Po návratu do Francie začal psát detektivky; jedna z nich byla v roce 1951 oceněna Prix du Quai des Orfèvres.
Rozhodujícím setkáním jeho života bylo setkání s nakladatelem Gilbertem Baudinièrem (1893–1953). Dekobrova kniha Madonna spacích vozů byla výrazným úspěchem nakladatelství, jemuž autor již zůstal věrný – vyšlo v něm téměř půl stovky jeho knih. Spolu vytvářeli skutečnou obchodní společnost; poprvé se prodej knihy stal výjimečnou událostí: plakátové kampaně, prodej zahájený o půlnoci atd. Dekobra, který se o imaginaci čtenářů dělil se surrealistickým hnutím, je otec kosmopolitní literatury. Jako jeden z prvních psal knihy, které vynikaly zeměpisnou přesností. Stal se světovou hvězdou – při jeho autogramiádě v newyorském hotelu Waldorf-Astoria museli zájemci o jeho podpis vystát šestikilometrovou frontu. Pravděpodobně byl jednou z inspirací pro HergéhoTintina. Další z jeho úspěšných knih, Macao, l'enfer du jeu, byla roku 1938 zfilmována Jeanem Delannoyem s Erichem von Stroheimem v roli Wernera von Kralle.
Duše v zajetí (Flammes de velours) se zčásti odehrávají na jihočeském zámku Orlík, přičemž nechybí ani popis blízké vesnice Staré Sedlo.[2]
Madonnu spacích vozů několikrát cituje český básník Petr Král v úplném vydání své knihy Pařížské sešity (Pulchra, 2012).