Maxmilián z Trauttmansdorffu

Maxmilián z Trauttmansdorffu
Nejvyšší císařský hofmistr
Ve funkci:
1637 – 1650
PanovníkFerdinand III.
PředchůdceLeonhard Helfried z Meggau
NástupceMaxmilián z Ditrichštejna
Tajný rada
Ve funkci:
1620[1] – ?
PanovníkFerdinand II.
Císařský komorník
Narození23. května 1584
Štýrský Hradec
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí8. června 1650 (ve věku 66 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán baron
Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1623 říšský hrabě (s predikátem Hoch- und Wohlgeboren)[1]
Choť(1615) Žofie Pálffyová (1596–1668)
RodičeJan Bedřich z Trauttmansdorff-Weinsbergu a Eva z Trauttmansdorffu
DětiAdam Matyáš z Trauttmansdorffu
Jan Bedřich z Trauttmansdorffu
František Antonín Maxmilián z Trauttmannsdorffu
Maxmilián z Trauttmansdorffu
Karel z Trauttmannsdorffu​ († 1664)
Ferdinand Arnošt z Trauttmannsdorffu
Jiří Zikmund z Trauttmansdorff-Weinsbergu
Marie Markéta z Trauttmansdorffu
PříbuzníRudolf Vilém z Trauttmansdorffu, Leopold Antonín z Trauttmansdorffu, Anna Marie z Trauttmansdorffu, Marie Eleonora z Trauttmansdorffu a Zikmund Ludvík z Trauttmansdorffu[2] (vnoučata)
Profesešlechtic
Náboženstvípůvodně protestantské, římskokatolické[1]
Ocenění1634 Řád zlatého rouna (č. 389)
CommonsMaximilian von und zu Trauttmansdorff
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Maxmilián hrabě z Trauttmansdorffu (23. květen 1584 Štýrský Hradec – 8. červen 1650 Vídeň, německy Maximilian Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg) byl rakouský šlechtic, významný politik a diplomat habsburské monarchie první poloviny 17. století.[3] Od mládí se uplatňoval v diplomacii a během třicetileté války podnikl řadu cest po Evropě. Ve funkci nejvyššího hofmistra císařského dvora (1637–1650) byl prvním ministrem Ferdinanda III. a v závěru třicetileté války se podílel na uzavření vestfálského míru. Během své kariéry dosáhl hraběcího titulu a řádu Řádu zlatého rouna. V pobělohorských konfiskacích získal za výhodných podmínek rozsáhlý majetek v Čechách (Horšovský Týn), který se stal majetkovou základnou Trauttmansdorffů až do 20. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu s dekorací Řádu zlatého rouna

Pocházel ze starého štýrského rodu Trauttmansdorffů, narodil se jako mladší syn Jana Bedřicha Trauttmansdorffa (1542–1614), který byl v roce 1598 povýšen do stavu svobodných pánů. Maxmilián původně sloužil v armádě jako rytmistr, v roce 1608 byl jmenován členem říšské dvorské rady[4], později se stal komorníkem císaře Matyáše I. a hofmistrem jeho manželky Anny. Od začátku třicetileté války se uplatňoval jako diplomat, v roce 1620 byl vyslán do Bavorska a Kolína nad Rýnem, jeho úkolem bylo také získat podporu Španělska a papeže pro další účast rakouských Habsburků ve třicetileté válce. Z pověření císaře Ferdinanda II. uzavřel v roce 1621 mír se sedmihradským knížetem Gáborem Bethlenem. Na přelomu let 1622–1623 byl při císařově cestě na říšský sněm v Řezně uváděn již v předních pozicích doprovodu Ferdinanda II.[5] V roce 1623 byl povýšen do říšského hraběcího stavu (1625 titul potvrzen pro České království). Získal uherský indigenát (1625) a inkolát v Čechách (1627), byl též členem tajné rady a od roku 1631 zplnomocněncem arcivévody Leopolda. Na přelomu let 1633–1634 byl pověřen jednáním s Albrechtem z Valdštejna, aby zjistil jeho záměry.[6] Jako věrný stoupenec Ferdinanda II. byl v roce 1635 dekorován Řádem zlatého rouna,[7] profitoval také na valdštejnských konfiskacích. Za vlády Ferdinanda III. zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra (1637–1650), k jehož dvoru se připojil již v roce 1635. Jako císařský nejvyšší hofmistr byl v podstatě prvním ministrem habsburské monarchie a představitelem tzv. španělské strany. Od roku 1637 byl též hejtmanem ve Štýrském Hradci. Nadále se podílel na diplomatických jednáních během třicetileté války, jeho blízkým spolupracovníkem byl v té době říšský vicekancléř Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau. Jako nejvlivnější osobnost u dvora Ferdinanda III. byl také patronem řady vojevůdců z bývalé Valdštejnovy armády.[8][9][10] V závěru třicetileté války byl delegátem na mírových jednáních v Münsteru, i když ze zdravotních důvodů nebyl osobně přítomen všem rozhovorům. Trauttmansdorffovo pero, s nímž podepsal závěrečné mírové protokoly, je součástí rodinných sbírek na zámku v Horšovském Týně.[11]

Majetkové a rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]
Erb Maxmiliána Trauttmansdorffa a jeho manželky Sophie, rozené Pálffyové, na nádvorní fasádě zámku Horšovský Týn

Po otci byl dědicem statků v Rakousku a Štýrsku, po bitvě na Bílé hoře získal také statky v Čechách. V roce 1622 za velmi výhodných podmínek koupil panství Horšovský Týn zkonfiskované Vilémovi z Lobkovic.[pozn. 1][12] Horšovský Týn se jako centrum rozsáhlého panství měl stát hlavním sídlem Trauttmansdorffů a Maxmilián hned v roce 1622 vydal nový městský řád.[13] Majetek v západních Čechách rozšířil později dalšími nákupy (Hlohová, Dolní Kamenice[14] Z konfiskací po smrti Albrechta z Valdštejna a jeho stoupenců získal v Praze Trčkovský palác, označovaný později jako Trauttmansdorffský. Po své sestře Anně Marii, provdané Breunerové, zdědil v roce 1642 panství Větrný Jeníkov. Za složitých majetkoprávních poměrů získal pro své potomstvo v roce 1649 panství Litomyšl.

V roce 1615 se oženil s Žofií (Sophie) Pálffyovou (1596–1668) z vlivné uherské šlechtické rodiny. Z jejich manželství pocházelo patnáct dětí. Významnými pokračovateli rodu v Čechách byli synové Adam Matyáš (1617–1684) a Jan Bedřich (1619–1696), nejmladší syn Jiří Zikmund (1638–1708) byl zakladatelem štýrské rodové větve.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Transakce s Horšovským Týnem na jaře 1622 byla ukázkovým příkladem, jakým způsobem probíhaly majetkové přesuny českých statků v rámci pobělohorských konfiskací. Panství Horšovský Týn s desítkami vesnic bylo zabaveno Vilémovi z Lobkovic a úřední odhad byl stanoven v hodnotě 308 000 zlatých. Trauttmansdorffovi předepsaná prodejní cena činila však jen 200 000 zlatých. Z této ceny byly Trauttmansdorffovi sraženy finanční pohledávky u císaře a za zásluhy odpuštěna další suma, takže měl doplatit jen 35 000 zlatých. Tuto částku uhradil až v roce 1634. Podobným způsobem probíhala řada dalších transakcí s konfiskovanými statky, tím pádem se zcela vytratil efekt rozšíření komorních statků v Čechách.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 279–280. 
  2. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  3. ↑ Ottův slovník naučný, 25. díl, Praha, 1906; s. 671 dostupné online
  4. ↑ GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 52 dostupné online s. 120
  5. ↑ KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2006; s. 516–517 ISBN 80-210-4130-7
  6. ↑ JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 450–453
  7. ↑ LOBKOWICZ, František:Zlaté rouno v zemích českých; (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991 ; s. 278
  8. ↑ FORBELSKÝ, Josef: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století; Praha, 2006, s. 450–454; ISBN 80-7021-812-6
  9. ↑ REBITSCH, Robert: Matyáš Gallas (1588–1647); Praha, 2013; s. 180–187 ISBN 978-80-247-4778-1
  10. ↑ KILIÁN, Jan: Martin Maxmilián z Golče. Císařský generál ve víru třicetileté války; České Budějovice, 2010; s. 162–164 ISBN 978-80-86829-55-5
  11. ↑ Druhý prohlídkový okruh na zámku Horšovský Týn dostupné online
  12. ↑ JANÁČEK, Josef:Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 248–249
  13. ↑ KUČA, Karel:Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; II. díl.; Praha, 1997; s. 194 ISBN 80-85983-14-1
  14. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. dil - Západní Čechy; Praha, 1985 s. 63, 80

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HÖBELT, Lothar: Ferdinand III. Mírový císař proti vůli; České Budějovice, 2015; 489 s. ISBN 978-80-88030-09-6
  • Hermann von und zu Egloffstein Trauttmansdorff, Maximilian Graf von v: Allgemeine Deutsche Biographie, vydavatel Historische Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, svazek 38 (1894), S. 531–536

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]