Mechanizovaná pěchota

Vojáci 20. mechanizované divize jihokorejské armády vysedají z bojového vozidla pěchoty K21

Mechanizovaná pěchota je na bojiště dopravována pásovými nebo kolovými bojovými vozidly pěchoty,[1] která převáženému výsadku umožňují držet v terénu krok s tanky, poskytují ochranu při přesunu a po vysazení palebnou podporu.[2] Ve srovnání s motorizovanou pěchotou disponuje mechanizovaná pěchota vozidly se silnější výzbrojí a pancéřováním. V ozbrojených silách NATO patří mezi pěchotu těžké kategorie.[1]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Panzergrenadieren a Sd.Kfz. 251 na východní frontě
Východoněmečtí vojáci na přehlídce s BMP-1
Boxer byl vybrán jako Mechanised Infantry Vehicle britské armády
Podrobnější informace naleznete v článku Obrněný transportér.

Boje první světové války ukázaly, že se tanky neobejdou bez podpory pěchoty. Její doprava na bojiště pomocí tankového výsadku (vojáci se vezli přímo na tanku) však skýtala nevýhodu v podobě zranitelnosti a v případě převozu na nákladních automobilech i v neschopnosti postupovat spolu s tanky v obtížnějším terénu.[2]

Mark IX, první obrněný transportér na světě, byl vyroben v roce 1918 na základě britského tanku Mark V. V meziválečném období některé armády postavily motorizované a mechanizované jednotky. Většinou se jednalo o kombinaci obrněných automobilů a tanků či tančíků s pěchotou na nákladních automobilech, případně i s jezdectvem (např. v československé armádě tzv. rychlé divize).

Průlom znamenal německý blitzkrieg, který předpokládal spolupráci tanků (mimo jiné) s pěchotou převáženou obrněnými vozidly. V roce 1939 byly do výzbroje wehrmachtu zařazeny polopásové transportéry Sd.Kfz. 251, kterými byly přednostně vybavovány pěší útvary v rámci tankových divizí. Většina tankových granátníků byla nicméně přepravována nákladními automobily a německé pěší divize byly po celou válku závislé i na koňských povozech.[3][4]

Západní Spojenci dosáhli za druhé světové války prakticky úplné motorizace svých jednotek, přičemž pěchota se dočkala i specializovaných transportérů v podobě polopásů M2 a M3 nebo pásových Bren Carrierů. Sovětská pěchota byla převážena na tancích.

Během studené války se mechanizace pěchoty zintenzivnila zaváděním kolových a pásových obrněných transportérů. Vzhledem k neustálému zvyšování palebné síly byly konstruovány transportéry se silnějším pancéřováním i výzbrojí. Z dopravního prostředku se stalo bojové vozidlo, které může vojáky účinně podporovat i po jejich sesednutí.[2] Sovětské motostřelecké divize[pozn. 1] byly vyzbrojeny pásovými BMP (bojové vozidlo pěchoty) a kolovými BTR (obrněný transportér), zatímco motostřelci tankových divizí měli výhradně BMP.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Moderní mechanizovaná pěchota je do boje převážena obrněným bojovým vozidlem vyzbrojeným kanónem, případně i protitankovými řízenými střelami. První bojová vozidla pěchoty byly pásové transportéry vyzbrojené automatickým kanónem (až na sovětské BMP-1 se 73mm nízkotlakým kanónem 2A28 Grom). Západní konstrukce, jako například Marder, poskytovaly výsadku větší pancéřovou ochranu za cenu větších rozměrů a vyšší hmotnosti.[5] Kolové obrněné transportéry zpočátku nemohly pásovým typům konkurovat průchodností terénem, odolností ani výzbrojí. Nově vyvinutá kolová bojová vozidla pěchoty však nabízejí srovnatelné schopnosti.[6]

V Československu a Česku

[editovat | editovat zdroj]

Československá lidová armáda v roce 1954 přejmenovala pěší útvary na střelecké.[1][pozn. 2] Od 1. října 1957 byla 3. mechanizovaná divize na zkoušku reorganizována na motorizovanou střeleckou divizi, která kombinovala vlastnosti střelecké a mechanizované divize. V roce 1958 byl převzat sovětský model vševojskových svazků rozdělených na tankové a motostřelecké.[7] K přejmenování motostřeleckých divizí na mechanizované došlo v roce 1991.[1]

Armáda České republiky používá termín mechanizované vojsko.[8] 71. a 72. mechanizovaný prapor disponují vozidly BVP-2, 41. a 42. mechanizovaný prapor provozují KBVP Pandur II.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V sovětské a ruské terminologii je mechanizovaná pěchota označovaná jako motostrelkovyje vojska.
  2. ↑ Po vzoru sovětských pěších útvarů, které nesly označení strelkovyje.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d ROVENSKÝ, Dušan. Palebný tým – základní organizační prvek pěších družstev moderních armád. Vojenské rozhledy. 2008, roč. XVII. (XLIX.), čís. 4, s. 123–136. ISSN 1210-3292. 
  2. ↑ a b c LACKO-BARTOŠ, Kamil. Príručka vodiča BVP-2. Praha: Naše vojsko, 1991. 256 s. Kapitola Úvod, s. 3–6. (slovensky) 
  3. ↑ CIDLINSKÝ, Karel. Mechanizovaná pěchota v boji (1): Taktika tankových granátníků. 100+1 [online]. Extra Publishing, 2018-02-15 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ CIDLINSKÝ, Karel. Znovuzrození německého obra: Wehrmacht na počátku války (1). 100+1 [online]. Extra Publishing, 2019-12-29 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Zbraně 20. století. Praha: Otttovo nakladatelství, 1997. ISBN 80-7181-200-5. Kapitola Bojová vozidla pěchoty, s. 47–48. 
  6. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. Bojová vozidla pěchoty. Praha: Naše vojsko, 2009. 149 s. ISBN 978-80-206-1045-4. 
  7. ↑ ŠACH, Jan. Snahy o reorganizaci ČSLA na konci padesátých let 20. století [online]. VHU, 2016-03-16 [cit. 2020-06-02]. Dostupné online. 
  8. ↑ Koncepce výstavby Armády České republiky 2030. Odpovědný redaktor Milena Krejsová. 1. vyd. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – VHÚ Praha, 2019. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-13.  Archivováno 13. 7. 2020 na Wayback Machine.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]