Mechthilda (Mechtilda) z Magdeburku | |
---|---|
![]() Mechthilda z Magdeburku | |
panna | |
Narození | 1207? Magdeburské arcibiskupství |
Úmrtí | 1282 klášter Helfta |
Svátek | 15. srpen, 26. únor nebo 19. listopad |
Místo pohřbení | Klášter Helfta |
Státní občanství | Německo |
Řád | Cisterciácký řád |
Vyznání | katolická církev |
Uctívána církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství, luteránství a anglikánská církev |
Pomníky | Magdeburk, Klášter Helfta |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mechthilda z Magdeburku (také Mechtilda, Mechtild, Matilda nebo Matelda, německy Mechthild von Magdeburg, kolem 1207 na území Magdeburského arcibiskupství – 1282 klášter Helfta) byla německá řeholnice a mystička.
Pravděpodobně pocházela z urozené rodiny a měla dobré vzdělání. Ve 12 letech prodělala mystickou zkušenost. Později opustila rodný dům, připojila se k bekyním z Magdeburku a stala se terciářkou dominikánského řádu, kde se věnovala službě nemocným a chudým. Působila zde asi 40 let.
Žila hlubokým kontemplativním životem. Kolem roku 1250 začala na popud svého zpovědníka, dominikána Jindřicha z Halle, zapisovat své mystické zkušenosti. Celkem je autorkou sedmi knih, zejména proslula knihou Tekoucí světlo Božství (ve staroněmeckém originále Ein vliessende lieht miner gotheit), která byla v roce 1345 přeložena do latiny. Jádrem jejího učení je, že „duše“ se musí zbavit všeho, co přichází skrze smysly, paměť a představivost, dokonce i svých ctností, aby dosáhla spojení s Bohem. Toto proměňující spojení se odehrává v samé podstatě bytí duše, v jejím nejčistším stavu. Mechtildino dílo je v rámci tradice sv. Bernarda výsostně christologické, ale zároveň utváří „mystiku bytí“ (Eckhart).
Kolem roku 1270 odešla k cisterciačkám do kláštera v Helftě, kde také později zemřela.
Mechtilda Magdeburská ve svém duchovním díle sleduje asketickou cestu o sedmi stupních, které vedou k mystickému sjednocení, jež je pojednáno jako substanciální jednota duše s Bohem. Je představitelkou snubní mystiky a byla též vizionářkou a prorokyní, tak jako řada velkých postav kláštera v Helftě. Ve své mystice lásky zdůrazňuje vzájemnost touhy mezi duší a Bohem, což nachází svůj výraz v radosti a veselí mystického tance.
Památka Mechthildy z Magdeburku se připomíná v katolické církvi 15. srpna, (není v římském martyrologiu počítána ke svatým a blahoslaveným, ale je slavena lokálně ve střední Evropě a v řádových klášterech benediktinů, cisterciáků a dominikánů. V luteránství 26. února (německý luteránský Evangelischer Namenkalender) a v anglikánství 19. listopadu (podle Book of Common Worship).
Mechthilda se objevuje od období baroka, nejčastěji se zobrazuje v černém hábitu cisterciačky, někdy s kalichem v ruce, jindy se zjevením Krista Bolestného.