Mendrisio
| Mendrisio | |
|---|---|
 Mendrisio | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°52′0″ s. š., 8°59′0″ v. d. |
| Nadmořská výška | 354 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Ticino |
| Okres | Mendrisio |
  Mendrisio Mendrisio, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 31,77 km² |
| Počet obyvatel | 14 942 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 470,3 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6825 Capolago 6850 Mendrisio 6852 Genestrerio 6853 Ligornetto 6862 Rancate 6863 Besazio 6864 Arzo 6865 Tremona 6866 Meride 6872 Salorino |
| Označení vozidel | TI |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mendrisio je město na jihu Švýcarska v kantonu Ticino, blízko hranic s Itálií. Leží na úpatí hory Monte Generoso 5 kilometrů od italské hranice, protéká jím řeka Laveggio. Je sídlem stejnojmenného okresu; žije zde přibližně 15 tisíc[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Mendrisio se leží na řece Laveggio asi 18 kilometrů jižně od Lugana a asi pět kilometrů od hranic s Itálií. Území obce zasahuje až do oblasti Bellavista v masivu hory Monte Generoso.
Sousedními obcemi jsou Brusino Arsizio, Val Mara a Riva San Vitale na severu, Castel San Pietro na východě, Coldrerio, Novazzano, Bizzarone (v italské provincii Como) a Stabio na jihu, Porto Ceresio, Besano, Viggiù, Clivio a Saltrio (všechny v italské provincii Varese) na západě.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
To, že Mendrisio bylo osídleno v době Keltů a Římanů, potvrzuje pamětní deska Publia Valeria Dromona ve staré zvonici. Mendrisio je poprvé zmíněno v roce 793 jako Mendrici, což je pravděpodobně genitiv od jména Mendricus nebo Manricus, jména vůdce langobardského kmene.[2]
V roce 1140 bylo Mendrisio povýšeno na město. Ve středověku patřilo se svými třemi hrady do sféry vlivu města Como. V roce 1335 se Mendrisio spolu s Comem stalo součástí Milánského vévodství. V 15. století postoupili Mendrisio jako feudální území rodům Rusca a Sanseverino. Ve středověku bylo mezi Porta San Giovanni a řekou Moree postaveno několik světských staveb včetně mohutných věží. Kopci na druhé straně řeky dominoval hrad rodiny Torriani, zničený v pozdním středověku. Od roku 1512 se stalo součástí Švýcarska (pouze v letech 1810–1813 bylo obsazeno vojsky Italského království).
Pravděpodobně již před rokem 1000 tvořil kostel v Mendrisiu církevní okrsek téměř nezávislý na mateřském kostele v Balerně. V 15. století se od něj místní farnost zcela oddělila. V samotném městě byly dvě farnosti, Santi Cosma e Damiano a San Sisinio. Současný farní kostel Santi Cosma e Damiano byl postaven v letech 1863–1875 v neoklasicistním slohu o něco výše než předchozí barokní stavba z roku 1672. Kostel San Sisino se nachází ve čtvrti La Torre. Kousek od něj se nachází kostely San Martino, kde se konají trhy, a San Nicolao. Řád ponížených provozoval hospic San Giovanni a také klášter ve čtvrti Ferrera (1268). Řád servitů byl v roce 1477 přeložen z La Torre do San Giovanni, kde se staral o poutníky a od roku 1644 vyučoval chlapce. Tato škola (sídlící v klášteře San Giovanni, dnes muzeum) se v roce 1852 stala kantonálním gymnáziem. [2]
Od konce 18. století byly podél řeky Laveggio postaveny papírny, mlýny, pivovary a v roce 1873 velká přádelna Torriani-Bolzani, která na konci 19. století zaměstnávala 350 dělníků (převážně žen a dětí). Největší demografické a strukturální změny nastaly ve druhé polovině 19. století. Během 60 let se počet obyvatel zdvojnásobil. Obec se rozrůstala podél své hlavní osy: na jihu s pompézními vilami a nemocnicí Beata Vergine (1860), na severu směrem ke Capolagu. Zatímco polopouštní zemědělství se ocitlo v krizi, výstavba železnice (Gotthardská dráha) vedla ke vzniku druhého diverzifikovaného průmyslového centra (po manufakturách v Moree) pod železniční tratí. Po druhé světové válce se tato průmyslová zóna, která zaměstnávala především dělníky z pohraničí, rozšířila přes Prati di San Martino. Na jihu Mendrisia kanton postavil významné veřejné budovy: neuropsychiatrickou kliniku v roce 1898, tržnici v roce 1944 a školy, včetně fakulty architektury italské univerzity v roce 1996.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1591 | 1643 | 1696 | 1801 | 1850 | 1900 | 1950 | 1970 | 1980 | 1990 | 2000 | 2002 | 2005 | 2009 | 2010 | 2012 | 2020 |
| Počet obyvatel | 962 | 862 | 1151 | 1290 | 1972 | 3338 | 4602 | 6146 | 11084 | 11080 | 12252 | 12467 | 13238 | 13793 | 14213 | 14499 | 14902 |
Kanton Ticino je jednou z italsky mluvících oblastí Švýcarska. Převážná většina obyvatel Mendrisia tak hovoří italsky.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Nádraží Mendrisio, otevřené v roce 1882, provozují Švýcarské spolkové dráhy (SBB) a nachází se na Gotthardské dráze.[3] Od roku 2018 je sem zajíždí mezistátní osobní vlaky Mendrisio–Varese a od roku 2019 také Mendrisio–Malpensa.
Na území obce se nachází také zastávka Mendrisio San Martino a stanice Capolago-Riva San Vitale.
V roce 1926 byla zprovozněna další mezinárodní trať Ferrovie Nord Milano, trať Castellanza–Mendrisio, na které byla již v roce 1928 na švýcarském úseku zastavena osobní doprava, zatímco italský úsek byl v letech 1938–1977 zcela bez provozu. V letech 1995 až 2007 byla částečně obnovena v úseku Malnate Olona – Mendrisio, aby na ní mohly být v provozu příležitostné turistické vlaky, vedené parní trakcí.
Trať na Monte Generoso je ozubnicová úzkokolejná dráha, spojující místní část Capolago s vrcholem Monte Generoso, nejvyšším vrcholem oblasti Sottoceneri. Jediná ozubnicová železnice v Ticinu je obsluhována pravidelnými spoji od 1. dubna do 31. října.[4]
Městem prochází také švýcarská dálnice A2 (Basilej – Lucern – Gotthard – Lugano – Chiasso) a pokračující dále směrem na Milán, kam lze dojet za přibližně 45 minut.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Město je nazýváno il magnifico borgo díky množství architektonických památek, jako jsou kostely sv. Kosmy a Damiána, sv. Jana Křtitele a sv. Rocha, měšťanské domy Villa Argentina, Palazzo Pollini a Casa Croci nebo stará tiskárna Tipografia Elvetica. Nachází se zde Accademia di Architettura di Mendrisio, obrazová galerie a archeologický park. Turistickou atrakcí je velikonoční procesí. Mendrisio je centrem významné vinařské oblasti.
Mendrisio pořádalo mistrovství světa v silniční cyklistice v letech 1971 a 2009.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- rod Bossi, italští kameníci, stavitelé a architekti 16.–17. století, z Mendrisia odcházeli mj. do Čech
- Max Huber (1919–1992), grafik, žil a zemřel v Mendrisiu
- Mario Botta (* 1943), architekt, pochází z Mendrisia
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mendrisio na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d SIMONI, Renato. Mendrisio (Gemeinde) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2017-01-18 [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (německy)
- ↑ VON RÖLL, Victor. Enzyklopädie des Eisenbahnwesens. Berlín / Vídeň: Urban & Schwarzenberg, 1914. Dostupné online. Kapitola Gotthardbahn, s. 354–361. (německy)
- ↑ Railway [online]. Monte Generoso [cit. 2022-11-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mendrisio na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
- https://www.myswitzerland.com/en/mendrisio.html
