Merenptah | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Merenptah, Amenophat | |||||||||||||||
Socha Merenptaha v Luxoru | |||||||||||||||
Doba vlády | 1213–1203 př. n. l.[1] | ||||||||||||||
Rodné jméno |
Mrj n Ptaḥ | ||||||||||||||
Trůnní jméno |
Bȝ n Rˁ | ||||||||||||||
Horovo jméno |
| ||||||||||||||
Kȝ nḫt ḥȝ m Mȝˁt | |||||||||||||||
Jméno obou paní |
| ||||||||||||||
Zlatý Hor |
Nb snḏ ˁȝ šfyt | ||||||||||||||
Manželky | Isetnofret II., Tachat | ||||||||||||||
Potomci | Seti II., Merenptah, Khaemwase, (dcera) Isetnofret[2] | ||||||||||||||
Otec | Ramesse II. | ||||||||||||||
Matka | Isetnofret | ||||||||||||||
Úmrtí | 2. května 1203 př. n. l. | ||||||||||||||
Hrobka | KV8[3] | ||||||||||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Merenptah (Baenre) byl faraonem 19. dynastie, synem a následníkem Ramesse II. Vládl v letech 1213–1203 př. n. l.[1]
Následníkem trůnu se stal poté, co jeho starší bratry jejich otec Ramesse II. přežil. Ramesse II. byl v posledních asi 10 letech svého života zatížen řadou nemocí (podle stavu mumie to byly záněty, tuhnutí páteře) a za následníka určil Merenptaha a ustanovil ho regentem, tedy praktickým vládcem. Ten se již honosil řadou titulů jako například Kontrolor a Vrchní inspektor, Královský písař a v jeho 50 letech také titulem Generalisimus trůnu. Vlády se ujal po smrti otce ve věku ~55 let.[4]Za hlavní sídlo si zvolil Memfis, kde přestavěl palác poblíž chrámu Ptaha.
Historický kontext vlády Merenptaha je nutné navázat na dlouhou vládu jeho otce, tak i historie nejpozději od vlády Haremheba a historií invazí libyjské populace ze západní pouště do úrodné delty Nilu, podobně jak mořských národů [p 1]. Podle Keldera to za vlády Merenptha byli:
Eqwesh (Řekové), Lukka (Lýkie → Anatolie – Antalie) Shekles (Sicilie) Sharden (Sardinnian), Teresh(Tyrhenská oblast).[5]
Jejich invazní tlak se soustřeďoval do oblasti západní delty Nilu, oázy Fajjúm a také směrem k Helipoliské oblasti správnímu a sídelnímu městu Memfis. Soustředění nájezdníků a jejich velení se ujal libyjský král Meryrey. Jeho cílem bylo dosáhnout se svým lidem trvalé usídlení v úrodné zemi. Přivedl s sebou celé libyjské rodiny včetně dětí a dalšího příslušenství.
Mořské národy ohrožovaly i kraje na území Chetitů, kde vyrabovaly a zničily několik vesnic. To vedlo krále Chetitů Suppiluliuma II. (1207–1187 př. n. l.), aby nabídl pomoc Egyptu, aby ve společné koalici porazili nájezdníky směřující do delty Nilu. [6]
Správní strukturu říše spravovali nomarchové a vyšší úředníci, vezírové. Někteří z nich jsou známí:
Hori – Vezír byl nomarchou Dolního Egyptu a nejvyšším knězem boha Anhura; působil již za vlády Ramesse II. Byl synem prince Khaemwesetsyna, čtvrtým synem Ramesse II. Vezir Hori byl tedy vnukem Ramesse II.
Panehesey– Vezír a nomarcha Horního Egyptu Záznamy o něm jsou v kapli v Gebel el-Silsila [p 2]
Messuy – Vezír a nomarcha Horního Ehyptu, uváděný také jako vícekrát v Núbii, je také spojován s osobou uzurpátora Amenmesse, za vlády Merenptahova syna Setiho II. [7][8][9]
Asi v 5. roce Merenptahovy vlády zesílily útoky skupin mořských národů a ohrožovaly říši ze západu natolik, že faraon proti nim nasadil celou armádu a (~ 15. dubna 1208 př. n. l.)[10] svedl vítěznou bitvu proti jejich spojené armádě u města Prosopis (var. Prosopotis)[p 3]ležícího na západním okraji nilské delty.[11]Bitva je nejpodrobněji popsána na stěně vedle šestého pylonu v Karnaku.[10] Vítězný válečný střet faraon dal zvěčnit na čtyřech místech:
…Velitel Západní pevnosti poslal zprávu Soudnímu dvoru, řka: „Přišel padlý (král Libyjců) Meryey, jeho údy utekly kvůli jeho zbabělosti, a prošel kolem mne, v bezpečí ve skrytu noci. Chvály, které dříve pronášel k ničemu mu neprospěly, všechno, co říkala jeho ústa, se vrhlo na jeho hlavu, jeho stav není znám, zda je mrtvý nebo živý.“
Breasted §586[10]
..Způsobil jsem, že jsi zlikvidoval náčelníky Libye, jejichž vpád jsi odrazil a zahnal zpět.
Breasted §594[10]
..Ta zpráva Veličenstvo rozlítila, že zuřil jako lev, svolal svůj dvůr a pronesl burcující projev. Potom měl sen, ve kterém mu Ptah podal meč a řekl: „Vezmi (jej) a vyžeň ze svého srdce bázeň.“ Když lučištníci postupovali „Amon byl nad nimi jako štít.“
Breasted §598[10]
Meryey, bídný, poražený náčelník Libye, přišel napadnout „Stěny panovníka“ (Memphis), který je jeho pánem, jehož syn svítí na jeho trůnu, králi Merenptahovi. Ptah řekl o poraženém náčelníkovi Libye: „Všechny jeho zločiny budou shromážděny a vrženy na jeho hlavu. Dej ho do rukou Merenptahovi, aby ho nechal vyzvrátit to, co spolkl, jako krokodýl. Hle, pachatel je rychlý, a král ho oslepí, ačkoli jeho síla bude známa, neboť ho Amon sváže jeho ruce a vydá ho svému Ka v Hermonthis, jemu králi Merenptahovi...[12]
Další text uvádí:
...Knížata jsou rozdrcena a říkají: „Milosrdenství“! Nikdo nezvedá hlavu mezi cizími lidmi. Zpustošen je Tehanu (Libye); Hatti (Chetitié v Anatolii) jsou pacifikováni; vyrabován je Kanaán se vším zlem; obsazen je Ashkelon (jih Izraele?); zmocněn je Gezer Yanoam (země v Syrii) zničen jako kdyby vůbec neexistoval; Isiral (je spojován s Izraelem?) je zničen, jeho semeno zde není;[p 5]Hurru (Syrie) se stává vdovou pro Egypt. Všechny země jsou spolu usmířeny;
Pritchard[13]Breasted §606[10]
Někteří autoři z toho odvozují první zmínku o existenci Izraele jako země mezi Sýrií a Palestinou, ovšem na základě pouze jednoho sporného čtení znaků (ysrỉꜣr).[12][14]
Zmíněné nápisy, zejména chronologie jejich vzniku, jsou datovány do konce vlády Merenptaha a jsou patrně kompilací několika střetů se skupinami mořských národů, které v určitých vlnách pokrčovaly i v následné 20. dynastii.
Hrobka KV8 Merenptha se nachází mimo hlavní část Údolí králů, jeho mumie se zachovala a spolu s dalšími byla hromadně přemístěna v roce 1898 do KV35. Jeho hrobka v Údolí králů na západním břehu Théb byla navržena s pěti chodbami a uzavřenými sály, bočními komorami s přístěnky. V této vysoce zdobené hrobce byl sarkofág z červené žuly. Na víku sarkofágu jsou vyobrazeny nápisy z Knihy mrtvých. Také se zde nacházel další neidentifikovaný alabastrový sarkofág. Mumie faraona při antropologickém zkoumání prokázala, že faraon na sklonku života trpěl artritidou a arteriosklerózou. Také se prokázala vyhojená zlomenina stehenní kosti.
Archeologická data a zprávy z tohoto období invaze Libyjců a také mořských národů jsou různorodé,[p 6] politicky a ekonomicky nesourodé. Navíc se objevovaly prvky civilizační krize v Egyptě i v zemi Chetitů, které vyústily v Třetí přechodné období[15]
Pohyb populací, decentralisace stávajících systémů (Egypt, Chetité, Středomoří) jsou příznačným znakem toho, že celá oblast východního Středozemí se propadala do stupňujícího se procesu politické, ekonomické, sociální a kulturní fragmentace s prvky chaotického dění konce pozdní bronzové éry.[16]
Etnická diferenciace národů, zahrnovaných pod termín Mořské národy, je rozpracována v práci J. C. Woudhuizen[17], kde uvádí tři hypotézy jejich formování a reálný historický vývoj.
Dalším prvkem nastávající krize byly i měnící se klimatické podmínky, a v oblasti četná katastrofická zemětřesení a jejich následky. Podle podrobného průzkumu klimatických změn v období let ~1900–900 př. n. l. došlo k výraznému poklesu atmosférických srážek v oblasti Anatolie a podobně i Mezopotámii. Shodně s tím se zintenzivnilo vysychání Sahary a zmenšení rozloh dosud bohatých oáz a pobřežních oblastí Středozemního moře. To vše v komplexu vyvolalo rozsáhlé pohyby zde žijících populací.[18][19][20][21] Zároveň je pro historii Egyptu zřejmé, že úrodná oblast delty Nilu se stala trvalým cílem invazí, což potvrzuje i historie následné 20. dynastie a kolaps společnosti v Třetím přechodném období.
Konec vlády Merenptaha, který se dožil ~65–70 let, ve stavu pokročilého podlomeného zdraví a oslabené centrální vlády. To přispělo k rozvolnění správní struktury země, soustavně vyčerpávané jak vnitřními rozpory mezi Horním a Dolním Egyptem, tak vnějšími nájezdníky. Za nástupce byl zvolen legitimní syn Merenptaha, Seti II. , vlastně vnuk Ramesse II. Jeho nástup na trůn byl poznamenán rozpolcením vlády nad severem a jihem země a ambicemi pretendenta (vezíra?) Amenmesse.
Předchůdce: Ramesse II. |
Egyptský král 1213–1203 př. n. l. |
Nástupce: Seti II. |