Merlík | |
---|---|
Merlík Berlandierův (Chenopodium berlandieri) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
Čeleď | laskavcovité (Amaranthaceae) |
Podčeleď | merlíkové (Chenopodioideae) |
Rod | merlík (Chenopodium) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Merlík (Chenopodium) je rod převážně jednoletých bylin z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae). Rod v minulosti patřil do čeledi merlíkovitých (Chenopodiaceae), která je nyní včleněna do čeledi laskavcovitých jako monofyletická podčeleď merlíkové (Chenopodoideae). Rod má téměř 150 druhů[1] a je kosmopolitně rozšířen, nejpestřejší výběr druhů je v mírných a subtropických oblastech.[2]
Je to rod morfologicky variabilní, druhy se od sebe liší tvarem listů, strukturou květu, typem květenství i velikostí a barvou pylu. Rostliny se vyznačují vysokou odolností, úspěšně rostou v aridních i semiaridních oblastech, často ve vysokých nadmořských výškách, nevadí jim ani půdy s vyšší koncentraci soli.
Obsahuje druhy diploidní, tetraploidní i hexaploidní, vyskytují se i různé stupně ploidie v rámci jednoho druhu. Chromozomové číslo rodu je x = 9.[2][3][4]
Rostliny jsou, zvláště v mládí, porostlé na rozvětvené lodyze, listech i květech drobnými, měchýřkovitými chlupy, které vyvolávají dojem pomoučení, u některých druhů s věkem olysávají. Listy se tvarem i velikostí od sebe u jednotlivých druhů odlišují a bývají důležitým určovacím znakem; jsou jen lodyžní a někdy bývají u báze koncentrované, jsou řapíkaté i přisedlé a nemají palisty.
Nenápadné květy vyrůstají v klubkách, které jsou dále sestaveny do bohatých latnatých nebo klasovitých květenství. Drobné, v převážně většině oboupohlavné květy mají pětilisté (ojediněle troj- či čtyřlisté) vytrvalé okvětí, někdy považované za kalich. V květech je pět (ojediněle i méně) tyčinek postavených proti okvětním lístkům a volný, svrchní, ze dvou plodolistů vytvořený semeník s jediným vajíčkem a se dvěma kratičkými čnělkami s vícelaločnými bliznami. Pro zamezení samoopylení dozrávají dříve blizny než pyl v podlouhlých prašnících. Květy neprodukují nektar a jsou opylovány větrem. Plodem je kulovitá, tmavá nažka, částečně nebo zcela uzavřená v suchém okvětí.[3][4][5][6][7]
Většina druhů jsou planě rostoucí rostliny, pouze některé se začínají ve větší míře používat jako užitkové rostliny. Jsou to např. merlík Berlandierův (Chenopodium berlandieri) pěstovaný hlavně v Mexiku, merlík canihua (Chenopodium pallidicaule) a merlík čilský (Chenopodium quinoa) z Jižní Ameriky. Počítají se mezi pseudoobiloviny a obsahují mnoho výživných látek a aminokyselin, více než obiloviny i luštěniny, a navíc neobsahují lepek. Dalším významným druhem je vytrvalý merlík vonný (Chenopodium ambrosioides), který se na jihoamerických náhorních plošinách seče, suší a používá jako seno.[2]
Druhy merlík bílý, merlík fíkolistý, merlík kalinolistý, merlík mnohosemenný, merlík sivý, merlík švédský, merlík tuhý a merlík zvrhlý jsou považované za rostliny zaplevelující česká pole.[8]
V přírodě České republiky se trvale nebo příležitostně vyskytuje těchto 25 druhů merlíků z rodu Chenopodium:
a 8 samovolných kříženců: