Meruzalka smutná

Jak číst taxoboxMeruzalka smutná
alternativní popis obrázku chybí
Meruzalka smutná (Ribes triste)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádlomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleďmeruzalkovité (Grossulariaceae)
Rodmeruzalka (Ribes)
Binomické jméno
Ribes triste
Pallas, 1797
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Meruzalka smutná (Ribes triste) je druh keře z čeledi meruzalkovité (Grossulariaceae), rozšířený na severovýchodě Asie a severu Severní Ameriky. Patří mezi rybízy s červenými, jedlými, avšak dosti kyselými plody.

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Detail plodů

Opadavý netrnitý keř dorůstající výšky jen okolo 50–100 cm, s řídkými, poléhavými větvemi, které v uzlinách při doteku s půdou zakořeňují. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dlanitolaločnaté s 5 laloky, 6–10 cm veliké, na okrajích hrubě zubaté, na spodní straně jemně chlupaté. Oboupohlavné květy jsou uspořádány v převislých, 4–7 cm dlouhých hroznech se žláznatým vřetenem. Na každém hroznu je 5–20 drobných pětičetných květů s lysou miskovitou češulí na jejímž dně je zřetelný nektarový disk; kališní cípy, stejně jako drobné korunní plátky jsou růžové nebo purpurové barvy. Rozkvétají v květnu až červenci. Plody je jasně červené, lysé, kulovité bobule o průměru 6–10 mm, jedlé, avšak poněkud kyselé. Semena jsou rozšiřována savci a ptáky, kteří plody konzumují.[1][2][3]

Ekologie a rozšíření

[editovat | editovat zdroj]
Kvetoucí keř

Meruzalka smutná má dosti rozsáhlý areál, který zahrnuje dva kontinenty. V Asii roste na východě od severovýchodní Číny přes Koreu, Japonsko, Sachalin a značnou část východní Sibiře (Irkutsko, Jakutie) až po Kamčatku a Beringův průliv. V Severní Americe se vyskytuje na Aljašce a na celém území Kanady daleko na severní arktické ostrovy; v USA zasahuje na severu po státy Oregon, Jižní Dakota, Novou Anglii a oblast Velkých jezer.[4]

Detail květenství

Jde o otužilý, odolný keř tolerující zastínění. Ve svém areálu roste obvykle na vlhkých, hůře odvodněných, živinami bohatých stanovištích jehličnatých a smíšených boreálních lesů, na okrajích močálů a rašelinišť, na březích potoků a jezer či na vlhkých, mechem porostlých skalnatých svazích. Je obvyklým druhem v raně sukcesních stadiích lesů například po požárech, v podrostu však dokáže vytrvávat až do klimaxového stavu.[1] V Asii vystupuje až do nadmořských výšek 1500 m,[2] v Severní Americe roste od mořské hladiny po 1200 m n. m.[3]

Podzimní zbarvení listů

Využití u domorodých národů

[editovat | editovat zdroj]

Na Aljašce používají plody jako potravinu, jedí je syrové a vyrábějí z nich marmelády a želé. Eskymáci a Inupiaté je jedí syrové nebo vařené a míchají je s jinými bobulemi, z nichž připravují tradiční dezert. Smíchávají je také se šípky a plody kaliny jedlé a vaří z nich sirup. Irokézové plody rozmačkávají, dělají z nich malé koláčky a skladují je pro další použití; později je namáčejí do teplé vody a vaří z nich omáčku nebo je míchají s kukuřičným chlebem. Syrové nebo vařené plody také suší na slunci nebo na ohni a berou je s sebou jako potravu na lov. Odžibvejové jedí plody syrové a také je konzervují vařením, roztírají je na březovou kůru do malých koláčků, které suší a skladují na zimu. V zimě často jedí plody vařené se sladkou kukuřicí. Z bobulí také vyrábějí džemy a zavařeniny. Odvar z kořene a stonku používají v tradiční medicíně na léčení ledvinových kamenů a listy jako „ženský lék“.[5][6][7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ribes triste na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Ribes triste. www.fs.usda.gov [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Ribes triste in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Ribes triste in Flora of North America @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ribes triste Pall. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ANDERSON, J. P. Plants Used by the Eskimo of the Northern Bering Sea and Arctic Regions of Alaska. American Journal of Botany. 1939, s. 715. DOI 10.1002/j.1537-2197.1939.tb09343.x. 
  6. ↑ JONES, Anore. Nauriat Niginaqtuat = Plants That We Eat. Kotzebue, Alaska: Maniilaq Association Traditional Nutrition Program, 1983. S. 105. 
  7. ↑ WAUGH, F. W. Iroquis Foods and Food Preparation. Ottawa: Canada Department of Mines, 1916. S. 128. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]