Meryta

Jak číst taxoboxMeryta
alternativní popis obrázku chybí
Meryta denhamii
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďaralkovité (Araliaceae)
Rodmeryta (Meryta)
J.R.Forst. & G.Forst., 1776
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Meryta senfftiana na botanické ilustraci z konce 19. století

Meryta[1] (Meryta) je rod rostlin z čeledi aralkovité. Jsou to stromy a stromky s tuhými jednoduchými listy a drobnými květy v latovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 29 druhů a je rozšířen výhradně v jižním Tichomoří včetně Nového Zélandu. Největší počet druhů roste na Nové Kaledonii. Novozélandský druh Meryta sinclairii je v tropech pěstován jako okrasná dřevina.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Meryty jsou stálezelené, dvoudomé, nevětvené až bohatě větvené stromy a stromky s velkými, jednoduchými, střídavými, kožovitými listy. Je to jediný rod celé čeledi, který má jednoduché listy a zároveň je dvoudomý. Při poškození rostliny roní pryskyřičnatou šťávu. Květy jsou drobné, jednopohlavné, pravidelné, uspořádané ve vrcholových latách. Kalich je redukovaný, někdy zakončený 3 až 5 drobnými zoubky. Koruna je složená ze 4 nebo 5 lístků. Tyčinek v samčích květech je stejný počet jako korunních lístků a mají poměrně dlouhé nitky. V samičích květech je semeník obsahující 4 až mnoho komůrek. Čnělky jsou tlusté, volné nebo na bázi srostlé. Plodem je široce podlouhlá až téměř kulovitá peckovice.[2]

  • Meryta sinclairii
    Meryta sinclairii
  • Kvetoucí Meryta coriacea
    Kvetoucí Meryta coriacea
  • Meryta pastoralis s plody
    Meryta pastoralis s plody

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod meryta zahrnuje asi 29 druhů a je rozšířen výhradně v jižním Tichomoří. Každý druh je endemitem jednoho ostrova, případně skupiny ostrovů. Největší počet druhů (celkem 11) je udáván z Nové Kaledonie. Větší počet druhů roste také na souostroví Samoa a Tonga a na Společenských ostrovech (po čtyřech), Norfolku a Jižním souostroví (po dvou). Nejjižnější výskyt je na Severním ostrově Nového Zélandu, nejvýchodnější na Hendersonově ostrově.[3] Zástupci rodu meryta tvoří v Mikronésii běžnou součást lesní vegetace na korálovém a vápencovém podloží.[4]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Meryta je v rámci čeledi Araliaceae řazen do podčeledi Aralioideae a tribu Meryteae, který zahrnuje pouze tento jediný rod.[5] Molekulární analýzy ukázaly, že vývojový strom rodu se člení na dvě monofyletické větve, z nichž jedna zahrnuje novozélandský druh Meryta sinclairii a druh Meryta tenuifolia pocházející z Fidži, zatímco zbývající druhy, vesměs se severnějším rozšířením, jsou součástí druhé větve.[3]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Některé druhy jsou v tropech pěstovány pro estetické olistění jako okrasné rostliny. Vyžadují slunné až polostinné stanoviště a bohatou, vlhkou a dobře odvodněnou půdu. Mimo období růstu lze zálivku poněkud omezit. Množí se polovyzrálými letními řízky nebo podzimním výsevem semen. Pěstuje se zejména Meryta sinclairii, pocházející ze Severního ostrova Nového Zélandu[6] Tento druh je na Novém Zélandu znám pod maorským názvem puka a je využíván k vyvolání potratu.[7] Pryskyřice je žvýkána při dlouho trvajících bolestech zubů.[8] Ze sbírek českých botanických zahrad není žádný druh tohoto rodu uváděn.[9]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. ↑ CHEESEMAN, T.F. Manual of the New Zealand flora. Wellington: [s.n.], 1906. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b TRONCHET, Frederic et al. Monophyly and major clades of Meryta (Araliaceae). Systematic Botany. 2005, čís. 30(3). Dostupné online. 
  4. ↑ MUELLER-DOMBOIS, Dieter; FOSBERG, F. Raymond. Vegetation of the tropical Pacific islands. Ecological Studies. 1998, čís. 132. Dostupné online. 
  5. ↑ TAKHTAJAN, Armen. Flowering plants. [s.l.]: Springer, 2009. ISBN 978-1-4020-9608-2. (anglicky) 
  6. ↑ BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  7. ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  8. ↑ SIMS, I.M.; FURNEAUX, R.H. Structure of the exudate gum from Meryta sinclairii. Carbohydrate Polymers. 2003, čís. 52(4). 
  9. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]