Messene

Messene byla starověká řecká polis (město) na jihozápadě Peloponésu, asi 20 km severozápadně od města Kalamata. Ve starověku to bylo hlavní město Messénie, v současnosti (Stará Messene) rozsáhlé a bohaté archeologické naleziště s mnoha zčásti opravenými stavbami. Moderní město stejného jména Messini se nachází asi 16 km jihovýchodně odtud nedaleko pobřeží Messénského zálivu k Jónskému moři a má asi 23 000 obyvatel.

Zeměpisná poloha

Město bylo strategicky umístěné mezi horou Ithomi (798 m), která se stala součástí jeho opevnění, a jejím vedlejším vrcholem Eua. Dokázalo se dobře rozvíjet, protože v okolí nebyla žádná jiná velká města.

Historie

Na místě stálo už od doby bronzové achájské město Ithome, z něhož archeologové nalezli několik tabulek v písmu Linear B. Není známo, kdy bylo opuštěno, ale bylo znovu založeno jako Messene ve 4. století př. Kr. Po vítězství nad Spartou svolal thébský generál Epameinóndás zpět Messénce, kteří uprchli před spartskou vládou a byli široce rozptýleni. Roku 369 před Kristem s nimi pak založil Messene jako hlavní město nového státu Messénie. Messene měla ještě i v Římské říši stále nějaký význam. Pozůstatky baziliky dokládají osídlení ještě v raně byzantské době.

Archeologie

Popis antického cestovatele a spisovatele Pausania (4,31–33) umožňuje identifikaci památek, které byly většinou nalezeny a odkryty teprve nedávno. Messene je nejrozsáhlejší archeologickou oblastí v Řecku, která je intenzivně prozkoumávána. Pokud jde o stav archeologického výzkumu a rekonstrukce, podléhá neustálému vývoji a změnám. V oblasti starověkého centra města se nacházejí pozůstatky divadla, 40 m široká fontána Arsinoe - podle místní legendy jde o dceru messénského krále Leukippa a matku boha Asklepia. Byl zpřístupněn malý příchod do haly, patrně jde o severní halu agory.

Hradby

Původně 9 km dlouhé městské hradby pocházejí z doby, kdy bylo město založeno - možná až ve 3. století - a patří k nejzachovalejším v Řecku. Zeď je zajištěna četnými věžemi s půlkruhovým a čtvercovým půdorysem. Na severozápadě je monumentální arkádská brána (Arkadisches Tor) s kruhovým vnitřním nádvořím. Mimo bránu byly při vykopávkách nalezeny pozůstatky několika velkých hrobek.

Asklépion

Nejdůležitější památkou je komplex Asklépion, jehož vznik se předpokládá krátce po roce 215 před Kristem. Na přibližně čtvercovém nádvoří o rozměrech přibližně 66 x 72 metrů, které se blíží náměstí, se nacházel chrám peripteros v dórském řádu, který má 6 na 12 sloupů. Před ním leží oltářní budova. Nádvoří je ze všech stran obklopeno dvoulodními halami (stoa), s 21 nebo 23 sloupy na přední straně a uvnitř s dvakrát tak dlouhým sloupořadím. Sloupy mají korintské hlavice s eróty^{[pozn 1]} plné fantazie a nesou architráv s fasciemi a vlys, který je zdoben býčími lebkami a girlandami (bukranium).

K halám je připojena řada dalších prostor. Na východ od hlavního vchodu (propylon) je zasedací prostor (Ekklesiasterion) a další dvě velké haly. Na západě je řada menších prostor, které se většinou otevírájí do celé šířky haly (exedra). Byly v nich postaveny četné sochy; jeden prostor sloužil jako svatyně bohyně Artemis. V severní řadě místností je integrován další monumentální propylon, který je spojen schodištěm s výše položenou ulicí a pravděpodobně také s agorou. V oblastech po stranách těchto schodů byly následně zřízeny dva velké prostory („Sebasteion" nebo „Caesareion"), které sloužily k uctívání římských císařů.

Stadion

Asi 200 m níže po svahu byl v posledních letech vykopávkami nalezen monumentální stadion - nejpůsobivější a nejzachovalejší zřícenina ve městě. Na stadion se vstupuje v jeho severozápadním rohu přes nově upravený propylon, postavený v dórském řádu. Na západní straně bylo bezprostředně před stadionem odkryto několik čestných hrobů.

Severní část stadionu je v délce 110 m ze všech tří stran obklopena halami v dórském řádu. Jejich četné sloupy byly znovu postaveny. Severní konec běžecké dráhy je ohraničen kamennými schody ve tvaru podkovy, tribuny na jižním konci byly bez sedadel a jsou nyní (2008) zpevněny trávníkem. Na opačném konci stadionu byl ve startovním prostoru heroon ve tvaru čtyřsloupového chrámu prostylos, který je v současné době obnovován. Podle nejnovějších výzkumů se jedná o mauzoleum rodiny Saithidae, vlivné rodiny z 1. až 3. století našeho letopočtu.^[1]

Galerie

Messene. Arkádská brána s částí hradeb
Messene, Ekklesiasterion.
Messene, strážní věž ve hradbách
Messene, sloupořadí severní haly stadionu

Poznámky

↑ Jako eróty (Eroten) se v archeologii nazývají četná ztvárnění boha lásky Eróse jako sochy, dekorace nebo jako ozdoby na miskách či nádobách (podle německé wikipedie).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Messene na německé Wikipedii.

↑ Podle informační tabulky na místě samém.

Literatura

Eva Maria Lang, Waltraud Sperlich: Messene: die erträumte Metropole . Kalamata, Lyso 2005. ISBN 960-630-274-1
Silke Müth: Eigene Wege. Topographie und Stadtplan von Messene in spätklassisch-hellenistischer Zeit (= Internationale Archäologie. Svazek 99). Rahden/Westf. 2007. ISSN 0939-561X
Claus Reinholdt: Das Brunnenhaus der Arsinoë in Messene. Nutzarchitektur, Repräsentationsbaukunst und Hydrotechnologie im Rahmen hellenistisch-römischer Wasserversorgung. Vídeň 2009. ISBN 978-3-85161-024-6
Petros G. Themelis: Das antike Messene . Athény, TAP 2003. ISBN 960-214-206-5.
Petros G. Themelis: Die Agora von Messene. Ve: Heide Frielinghaus, Jutta Stroszeck (Vyd.): Neue Forschungen zu griechischen Städten und Heiligtümern. Festschrift für Burkhardt Wesenberg zum 65. Geburtstag (= Beiträge zur Archäologie Griechenlands. Svazek 1). Bibliopolis, Möhnesee 2010, ISBN 978-3-933925-91-6, S. 105–125.
William Frank Wyatt: Messene or Ithome (Mavromati) Messenia, Greece. Ve: Richard Stillwell u. a. (Vyd.): The Princeton Encyclopedia of Classical Sites. Princeton University Press, Princeton NJ 1976, ISBN 0-691-03542-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Messene na Wikimedia Commons
Oficiální stránky vykopávek anglicky, řecky
Popis vykopávek se situačním plánkem německy, řecky

[1] Jako eróty (Eroten) se v archeologii nazývají četná ztvárnění boha lásky Eróse jako sochy, dekorace nebo jako ozdoby na miskách či nádobách (podle německé wikipedie).

[2] Podle informační tabulky na místě samém.

[pozn 1]

[1]