Jeho Eminence Michael kardinál Czerny | |
---|---|
Titulární arcibiskup z Beneventa Prefekt Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. | |
Církev | římskokatolická |
Jmenování | 5. října 2019 |
Titulární kostel | San Michele Arcangelo a Pietralata |
Znak | |
Zasvěcený život | |
Institut | Tovaryšstvo Ježíšovo |
Noviciát | 1963 |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 9. června 1973 |
Biskupské svěcení | 4. října 2019 světitel papež František 1. spolusvětitel Pietro Parolin 2. spolusvětitel Peter Turkson |
Kardinálská kreace | 5. října 2019 kreoval papež František |
Titul | kardinál-jáhen |
Osobní údaje | |
Země | Kanada |
Datum narození | 18. července 1946 (78 let) |
Místo narození | Brno, Československo |
Národnost | kanadská |
Povolání | vysokoškolský učitel, katolický kněz a katolický biskup |
Alma mater | University of Chicago Divinity School Chicagská univerzita |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Michael F. kardinál Czerny, S.J. (* 18. července 1946, Brno) je kanadský římskokatolický duchovní narozený v Československu. Je prefektem Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.
Dne 1. září 2019 oznámil papež František svůj úmysl ho jmenovat kardinálem, k samotnému jmenování došlo 5. října 2019. Den předtím papež vysvětil Czerného na biskupa. Od 1. ledna 2022 je M. Czerny prefektem ad interim Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.[1] Papež František jmenoval kardinála Czerneho prefektem Dikasteria pro podporu integrálního lidského rozvoje 23. dubna 2022.[2]
Narodil se roku 1946 v Brně v tehdejším Československu. Pokřtěn byl v kostele sv. Jakuba v Brně.[3] Matka Winifred Hayek Czerny i otec Egon Czerny byli katolíci, ale v očích nacistických úřadů převládl matčin židovský původ zděděný po jejích obou rodičích, kteří byli ovšem rovněž římsko-katolického vyznání. Kvůli svému židovského původu matka Winifred za 2. světové války strávila dvacet měsíců ve vězení a v koncentračním táboře. Otec se s matkou během její internace v Terezíně odmítl rozvést, a tak strávil posledních osm měsíců války v táboře nucených prací v Postoloprtech. Koncem roku 1948 rodina spolu se syny Michaelem a mladším Robertem emigrovala do Kanady.[4] Zde žila rodina původně ve frankofonním prostředí, následně v Pointe Claire, anglofonním předměstí Montrealu, nejlidnatějšího města kanadské provincie Quebec. Jeho mateřštinou je čeština, s rodiči mluvili ale také německy. Záhy po příjezdu do Kanady se naučil francouzsky a následně anglicky, což je dnes jeho “první” řeč.
Matka Winifred byla umělkyně, zabývala se také tvorbou portrétů. Rodina věnovala tři její portrétní busty, včetně portrétu syna Michaela, do Terezínského muzea.[5]
Roku 1963 M. Czerny vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Dne 9. června 1973 byl vysvěcen na kněze. Roku 1978 získal doktorát z interdisciplinárních oborů na Chicagské Univerzitě.
Roku 1979 založil v Torontu Jezuitské centrum pro sociální důvěru a spravedlnost, které vedl až do roku 1989. Poté se stal vicerektotem Středoamerické univerzity v San Salvadoru a ředitelem Institutu humanitních studií.[6]
V letech 1992-2002 byl sekretářem oddělení pro sociální spravedlnost v generální kurii Tovaryšstva Ježíšova. Poté odešel do Afriky, kde se stal zakladatelem a ředitelem African Jesuit AIDS Network bojujícího proti pandemii HIV a AIDS. V roce 1987-1988 a 1993 pobýval v České republice. V lednu 1996 se účastnil například setkání jezuitského sociálního apoštolátu v postkomunistických zemích konaného v jezuitské rezidenci u kostela sv. Ignáce v Praze.[7][8]
Roku 2005 se stal profesorem na Hekima College, která je součástí Katolické univerzity Východní Afriky v Nairobi, a pracovníkem Biskupské konference v Keni.
Roku 2009 byl jmenován adjutorem Biskupské synody v Africe a roku 2010 se stal poradcem Papežské rady Justitia et pax.[9]
Dne 14. prosince 2016 jej papež František jmenoval podsekretářem oddělení pro migranty v Sekci pro migranty a uprchlíky v Dikasteriu pro službu integrálnímu lidskému rozvoji (spolu s Fabiem Baggiem.)[10]
V roce 2016 pověřil Timothyho Schmalze, aby vytvořil sousoší Angels Unawares, která zobrazuje loď nesoucí migranty a uprchlíky v oblečení z různých kultur a období. Sousoší bylo slavnostně odhaleno na náměstí svatého Petra ve Vatikánu v roce 2019.[11]
Dne 4. května 2019 ho papež František jmenoval jedním ze dvou zvláštních tajemníků pro biskupskou synodu pro oblast Amazonie.[12] Na tiskové konferenci představující závěrečný dokument Synody uvedl, že se církev musí naučit respektovat kulturní rozdíly: „Nepředpokládat, že způsob, jakým jsem, nebo způsob, jakým jsme, je definitivní, že je normou, že je to způsob, jakým musím být … Je nutné přimout rozdíly “.[13] V roce 2015 napsal, že mezi organizacemi Amazonie před ustavením REPAM existovala „omezení a fragmentace“, ale organizace koordinovala práci katolické církve v Amazonii a pracovala na obraně domorodých obyvatel a životního prostředí.[14]
Dne 1. září 2019 papež František vyhlásil svůj úmysl jmenovat M. Czerného kardinálem,[15] spolu s dvanácti dalšími duchovními, a to při konzistoři plánované na 5. října 2019. Dne 26. září 2019 jej proto papež jmenoval titulárním arcibiskupem diecéze v Benevento. Dne 4. října 2019 mu ve svatopetrské bazilice osobně udělil biskupské svěcení. Spolusvětiteli byli kardinál státní sekretář Pietro Parolin a kardinál Peter Turkson. Při konzistoři 5. října 2019 papež František M. Czernyho kreoval kardinálem.[16]
Znak kardinála Czernyho se skládá ze zeleného pole evokujícího encykliku Laudato si’ papeže Františka, dále ze zlatého člunu vezoucího rodinu čtyř uprchlíků (i rodina M. Czerného byla čtyřčlenná a cestovala do emigrace v Kanadě lodí), pečeti Tovaryšstva Ježíšova a slovem "suscipe"; toto slovo je prvním slovem modlitby v duchovních cvičeních svatého Ignáce Loyoly, zakladatele jezuitů: Suscipe, Domine, universam libertatem meam („Vezmi si (přijmi), Pane, celou moji svobodu“) a také evokuje příkaz evangelia aby „přijímat“ cizince.[17]
Autorem pektorálu, náprsního kříže, je italský umělec Domenico Pellegrino. K výrobě pektorálu využil pozůstatky lodi použité migranty k překročení Středozemního moře a doplutí na italský ostrov Lampedusa.[18][19]
V upomínku na své kardinálské jmenování nechal M. Czerny natisknout obrázek “Útěk do Egypta” zobrazující Svatou Rodinu, Marii, Josefa a Ježíše prchající před Herodovým pronásledováním do ciziny. Autorkou je babička kardinála Czernyho Anna Löw Hayek, amatérská umělkyně. Spolu s manželem a dvěma syny byli římskokatolického vyznání, ale kvůli svým židovským předkům byli transportováni do koncentračního tábora. Manžel a dva synové zemřeli v Terezíně, babička Anna zemřela v Osvětimi několik týdnů po ukončení války.
21. února 2020 byl Czerny jmenován členem Kongregace pro evangelizaci národů a 8. července 2020 členem Papežské rady pro mezináboženský dialog. V červnu 2021 byl v porotě Zayedovy ceny za lidské bratrství.[20]
Od 1. ledna 2022 je M. Czerny prefektem ad interim Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji. Jeho status úřadujícího prefekta byl zrušen a byl jmenován prefektem na období 5 let ode dne 23. dubna 2022.[2]
Během ruské invaze se několikrát vydal na postiženou Ukrajinu.[21]
Byl hlavním celebrantem bohoslužby Národní pouti na Velehradě 5. července 2022.[22][23]