Michail Kavelašvili

Michail Kavelašvili
Michail Kavelašvili v roce 2014
Michail Kavelašvili v roce 2014
6. prezident Gruzie
(sporný)[pozn. 1]
Úřadující
Ve funkci od:
29. prosince 2024 (sporné)
Předseda vládyIrakli Kobachidze
PředchůdceSalome Zurabišviliová
Poslanec parlamentu Gruzie
Ve funkci:
18. listopadu 2016 – 10. prosince 2024
Stranická příslušnost
ČlenstvíNezávislý (2024–současnost)
Lidová moc (2022–2024)
Gruzínský sen (2016–2022)
Narození22. července 1971 (53 let)[1]
Bolnisi
ChoťTamar Bagrationi
Děti4
Profesefotbalista a politik
CommonsMikheil Kavelashvili
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Michail Kavelašvili
Datum narození22. července 1971 (53 let)
Místo narozeníBolnisi
Výška1,80 m[2]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Poziceútočník
Profesionální kluby
FC Dinamo Tbilisi (1988–1995)
Gruzínská fotbalová reprezentace (1992–2002)
FC Alania Vladikavkaz (1994–1995)
Manchester City FC (1995–1997)
Grasshopper Club Zürich (1997–1999)
FC Zürich (1999–2002)
FC Luzern (2002–2003)
FC Sion (2003–2004)
FC Alania Vladikavkaz (2004)
FC Aarau (2004–2005)
FC Basel 1893 (2005–2006)
Další informace
Povolánífotbalista a politik
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Kavelašvili (gruzínsky: მიხეილ ყაველაშვილი [miχeil χʼaveɫaʃʷili]; * 22. července 1971 Bolnisi) je gruzínský politik a bývalý profesionální fotbalista, který byl 29. prosince 2024 jmenován 6. prezidentem Gruzie.[3][4][5][6] Jeho zvolení bylo bojkotováno a zpochybňováno opozicí, stejně jako částí mezinárodního společenství. Byl jediným kandidátem na volebním lístku.

Jako hráč byl útočníkem, který významně působil v anglické Premier League v týmu Manchester City a ve švýcarské Super League v řadě klubech. Také hrál za Dinamo Tbilisi a Spartak Vladikavkaz. Za gruzínský národní tým nastoupil k 46 zápasům a vstřelil devět gólů.

Kavelašvili byl poprvé zvolen do parlamentu ve volbách v roce 2016 za vládní stranu Gruzínský sen. V roce 2022 spoluzaložil Lidovou moc, satelitní stranu Gruzínského snu. V listopadu 2024 byl nominován jako kandidát na prezidenta Gruzie, ačkoli pravomoci prezidenta byly podstatně omezeny po gruzínské ústavní reformě z roku 2017, která zemi přeměnila na parlamentní republiku. Jeho zvolení prezidentem vyhodnotila opozice, jeho předchůdkyně Salome Zurabišviliová, hlídací organizace a ústavní experti jako „nelegitimní“.[7] Bylo to poprvé v nezávislé historii Gruzie, kdy měli voliči během prezidentských voleb pouze jednu možnost.[8]

Fotbalová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako mnoho předních gruzínských hráčů začal Kavelašvili svou kariéru v Dinamu Tbilisi, kde v roce 1989 vzešel z mládežnického systému. Jako šikovný útočník si v týmu Dinama brzy vybudoval pozici, než v roce 1995 přestoupil do ruského klubu Spartak Vladikavkaz. Během svého roku v klubu ze Severní Osetie-Alanie vyhrál ruskou Premier Ligu.[9]

Dne 1. března 1996 začal trénovat s Manchesterem City a do klubu oficiálně přestoupil 28. března, což byl poslední den přestupového období.[10] Manažerovi Alanu Ballovi ho doporučil krajan Georgi Kinkladze, který v létě do klubu nastoupil za 2 miliony liber.[11] Přestup Kavelašviliho, za něhož Manchester City zaplatil 1,4 milionu liber, trval několik týdnů, protože fotbalista potřeboval pracovní povolení Spojeného království.[10] Debutoval 6. dubna, kdy vstřelil gól v manchesterském derby proti klubu Manchester United[12] a do doby než City v Premier League sestoupilo zaznamenal celkem 4 zápasy a 1 gól.

Po sestupu City z Premier Ligue hrál 24 zápasů (2 branky) ve Football League First Division. Počet zápasů však nestačil k obnovení jeho pracovního povolení, a proto byl poslán na hostování ke Grasshopper Club Zürich, se kterými v roce 1998 vyhrál švýcarskou Super League.[12] Většinu své kariéry poté strávil ve Švýcarsku, kde hrál za Curych, Luzern, Sion a Aarau. Aarau jej na podzim 2004 poslalo na hostování do Vladikavkazu, ale po sedmi zápasech se vrátil zpět do Švýcarska.

V sezóně 2005/06 se Kavelašvili připojil k týmu Basileje pod vedením Christiana Grosse, který stál za vítězstvím Grasshopperů v lize v roce 1998. Kavelašvili debutoval v domácím zápase v St. Jakob-Parku dne 12. března 2006, kdy byl v 66. minutě střídán, ale vstřelil jediný vítězný gól proti Grasshopperům.[13] Basilej vedla tabulku až do posledního dne ligové sezóny, kdy ztratila titul kvůli rozdílu ve skóre.[14]

V první sezóně za Basilej odehrál Kavelašvili deset zápasů, ve všech jako náhradník. Ve druhé sezóně nastoupil do sedmi zápasů, znovu jako střídající hráč, ale klub jej propustil před zimní přestávkou, čímž byla jeho aktivní fotbalová kariéra ukončena. Během svého působení v basilejském klubu odehrál celkem 17 zápasů (tři v Poháru UEFA) a vstřelil čtyři góly.[15]

S gruzínským národním týmem vyhrál v roce 1998 Mezinárodní fotbalový turnaj na Maltě.[16]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 byl zvolen poslancem gruzínského parlamentu za stranu Gruzínský sen. V roce 2020 byl zvolen znovu. V roce 2022 tuto stranu opustil a spoluzaložil Lidovou moc. Dne 27. listopadu 2024 byl nominován stranou Gruzínský sen jako její kandidát na prezidenta Gruzie ve volbách naplánovaných na 14. prosince. Ve svém nominačním projevu obvinil dosluhující prezidentku Salome Zurabišviliovou z porušování ústavy.[17]

Kavelašvili obvinil gruzínskou politickou opozici z toho, že je kontrolována americkými kongresmany, kteří mají „nenasytnou touhu zničit naši zemi“ a plánují „přímou násilnou revoluci a ukrajinizaci Gruzie“.[18]

Dne 14. prosince 2024 byl Kavelašvili prohlášen za prezidenta volebním kolegiem, kde získal hlasy 224 z 225 volitelů.[19] Úřadu prezidenta se ujal 29. prosince 2024. Volby byly zpochybňovány a považovány za nelegitimní (například organizací Transparency International),[20], především kvůli obviněním z volebních podvodů spojených se souběžnými parlamentními volbami. Tato obvinění vyvolala rozsáhlé nepokoje, především v hlavním městě Tbilisi, a přispěla k prohloubení politické krize v zemi. S podporou opozičních stran a části občanské společnosti prohlašuje Salome Zurabišviliová, že je nadále legitimní prezidentkou Gruzie.[21][22][23][24][25][26][27]

Kavelašvili díky své volbě obstál a stal se druhým bývalým profesionálním fotbalistou v historii, který byl zvolen prezidentem, po Georgeovi Weahovi v Libérii.[28]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou je Tamar Bagrationi (* 1971), sestra zpěvačky Lizy Bagrationi (* 1974).

Má 4 děti:

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Dinamo Tbilisi

Vladikavkaz

Grasshoppeři

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Kavelašviliho zvolení zpochybňuje odcházející prezidentka Salome Zurabišviliová, všechny velké opoziční strany a také četné hlídací organizace a ústavní experti, kteří zpochybňují legitimitu gruzínských parlamentních voleb v roce 2024, které určily složení voličů pro prezidentské volby.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikheil Kavelashvili na anglické Wikipedii.

  1. ↑ მიხეილ ყაველაშვილი (1971). www.nplg.gov.ge [online]. [cit. 2024-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Mikhail [sic] Kavelashvili [online]. Premier League [cit. 2024-12-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Mikheil Kavelashvili's inaugural ceremony took place at the Parliament Palace [online]. Interpressnews, 2014-12-29. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Kavelashvili sworn in as Georgia’s sixth president [online]. OC Media, 2014-12-29. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Georgia to inaugurate Mikheil Kavelashvili as first indirectly elected president on Sunday [online]. Front News Georgia, 2014-12-29. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Mikheil Kavelashvili sworn in as Georgia’s new president [online]. Deutsche Welle, 2014-12-29. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ორი პარასკევი 14-დან 29 დეკემბრამდე - რა ხდება ყაველაშვილის ინაუგურაციის შემდეგ? (Two Fridays from December 14 to 29 - What happens after Kavelashvili's inauguration?). www.radiotavisupleba.ge [online]. Radio Tavisupleba (RFE/RL), 2024-12-14 [cit. 2024-12-17]. Dostupné online. (gruzínsky) 
  8. ↑ “ოცნების” პრეზიდენტის არჩევნებში მხოლოდ ერთი კანდიდატი მონაწილეობს [online]. Netgazeti, 2014-12-14. Dostupné online. (gruzínsky) 
  9. ↑ Russian Media on Kavelashvili: Russia's Champion Runs for Georgian Presidency. Georgian News. 2024-11-28. Dostupné online [cit. 2024-12-24]. 
  10. ↑ a b Maine Road Diary - Spring '96 [online]. Dostupné online. 
  11. ↑ Partner for Kinkladze. The Irish Times. 1996-03-02. Dostupné online [cit. 2024-12-24]. 
  12. ↑ a b EVERITT, Natasha. Ex-Man City player who scored iconic derby goal becomes new president of Georgia. Talksport. 2024-12-14. Dostupné online [cit. 2024-12-24]. 
  13. ↑ VEREIN "BASLER FUSSBALLARCHIV”. FC Basel - Grasshopper Club 2:1 (1:1) [online]. Verein "Basler Fussballarchiv”, 2006-03-12 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ DALENCE, Daniel; ZEA, Antonio; STOKKERMANS, Karel. Switzerland 2005/06 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation, 2006 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ VEREIN "BASLER FUSSBALLARCHIV”. Mikheil Kavelashvili - FCB statistics [online]. Verein "Basler Fussballarchiv”, 2007 [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. 
  16. ↑ Georgia vs Latvia, 6 February 1998 [online]. Dostupné online. 
  17. ↑ Georgia’s governing party picks former soccer player as presidential candidate [online]. Associated Press, 2024-11-27 [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Georgia’s governing party taps pro-Russian ex-footballer for president [online]. Al Jazeera, 2024-11-27 [cit. 2024-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Georgia: Ex-footballer Mikheil Kavelashvili named president [online]. BBC [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Kavelashvili Is GD’s Unilaterally Appointed Illegitimate President [online]. Transparency International [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Georgia's president slams her successor's appointment as 'a mockery of democracy' [online]. euronews, 2024-12-15 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. 
  22. ↑ US Congressman Wilson: Zourabichvili remains legitimate president of Georgia [online]. 1TV [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Georgia Parliament elects pro-Russian Mikheil Kavelashvili as president. Le Monde. 2024-12-14. Dostupné online [cit. 2024-12-15]. (anglicky) 
  24. ↑ Georgian opposition calls on EU to declare 'Ivanishvili regime' illegitimate [online]. RBC-Ukraine [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ S.A, Telewizja Polska. Only ‘legitimate’ parliament can elect my successor, says Georgia’s president [online]. tvpworld.com [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Georgian opposition call on EU to declare Georgian Government “illegitimate” amid ongoing public protests [online]. agenda.ge [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Georgia ruling party installs loyalist president amid constitutional crisis, protests [online]. Euractiv, 2024-12-14. Dostupné online. 
  28. ↑ არჩევის შემთხვევაში, მიხეილ ყაველაშვილი მსოფლიოში რიგით მეორე პროფესიონალი ფეხბურთელი იქნება, რომელიც ქვეყნის პრეზიდენტის თანამდებობას დაიკავებს [online]. Tabula na Threads, 2024-11-27. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Gruzie

Zviad Gamsachurdia (1991–1992) • Eduard Ševardnadze (1995–2003) • Nino Burdžanadze (2003–2004) • Michail Saakašvili (2004–2007) • Nino Burdžanadze (2007–2008) • Michail Saakašvili (2008–2013) • Giorgi Margvelašvili (2013–2018) • Salome Zurabišviliová (2018–2024) • Michail Kavelašvili (od 2024)