Michail Prokofjevič Kovaljov | |
---|---|
Narození | 7. července 1897 Brjuchověckaja |
Úmrtí | 1. srpna 1967 Petrohrad, SSSR |
Místo pohřbení | Bogoslovský hřbitov |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Generálplukovník |
Doba služby | 1915–1955 |
Sloužil | SSSR |
Složka | Rudá armáda |
Jednotka | 9. střelecký sbor Běloruský front Běloruský zvláštní vojenský okruh Zabajkalský front |
Války | První světová válka Ruská občanská válka Tambovské povstání Polsko-sovětská válka Zimní válka Invaze do Polska |
Vyznamenání | Leninův řád (druhé třídy) Řád rudého praporu (třetí třídy) Řád Suvorova |
Generálplukovník Michail Prokofjevič Kovaljov (rusky: Михаил Прокофьевич Ковалёв) (* 7. července 1897, Brjuchověckaja – 1. srpna 1967, Petrohrad) byl sovětský generál a vysoký důstojník.
Čerstvě vystudovaný Kovaljov nastoupil do carské armády roku 1915 a zapojil se jako praporčík do bojů první světové války. Během Říjnové revoluce byl štábním kapitánem. Během Ruské občanské války velel pluku Rudé armády proti Bělogvardějcům a během Tambovského povstání proti vzbouřeným rolníkům. Od května v roce 1932 do června roku 1936 velel 9. střeleckému sboru.[1]
Jako velitel Běloruského frontu velel jednomu frontu sovětské armády při obsazení Polska, druhému – Ukrajinskému velel Semjon Timošenko.[2] Od listopadu 1939 velel Běloruskému zvláštnímu vojenskému okruhu, okruhu vytvořenému z Běloruského frontu a Běloruského vojenského okruhu pro účely již zmíněné sovětské invaze do Polska. V této funkci ho na začátku roku 1940 vystřídal Fjodor Kuzněcov.[3] Poté velel nově vzniklému Zabajkalskému frontu, který po něm v červenci 1945 převzal maršál Malinovskij.[4] Po druhé světové válce působil i nadále v armádě, zemřel jako několikanásobně vyznamenaný válečný hrdina v Sankt Petěrburgu, tehdejším Leningradu.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mikhail Kovalyov na anglické Wikipedii.